Přestože mi bylo až do konce letošního roku povoleno období hájení, ihned po prvním vystoupení jsem byla zcela nemilosrdně pověřena reportáží z minulého prodlouženého víkendu. A to i přes odůvodnělé námitky, které zohledňovaly to, že šlo o mé první vystoupení, tudíž mé hodnocení nemusí být zrovna dvakrát objektivní ;-).
Ale ona to vlastně nebude ani tak reportáž, jelikož jsem naše vystoupení ( až asi na tři minuty ) nemohla bedlivě sledovat z pohledu buď trpícího nebo obsťastňovaného diváka, ale jako více či méně trpící člen kapely :-). Takže se bude spíš jednat o vyprávění…A myslím, že o zápletky nebude nouze.
Ale už k dění kolem Hlubokého nedorozumění od 18. - 21. 10. 2001.
Ve čtvrtek 18. 10. 2001 hodlalo HN poctít svou existencí DDM Karlín, kde se od zhruba 20:15 hod. konalo Zpívání na koberci pod záštitou Carmena. Zdálo se, že Carmen i Karlín jsou s nastávající situací celkem smíření. To ale předbíhám, protože nejdříve jsme uskutečnili zuřivou zkoušku u Jany, zřejmě proto, abychom byli co nejvíce v souladu se svým vědomím i svědomím... …a někteří se svým žaludkem, neboť na jídlo zřejmě nemohli pomyslet od rána ( věru, byl to úžasný pohled na Klokana soustředěně zpívajícího a ještě soustředěněji přežvykujícího toast…:-) - upozorňuji - necítíte-li se, raději proud své fantasie nechte spát ). Po zkoušce jsme nasedli do dvou našich věrných ořů a kupodivu bez problémů dorazili na místo konání…
Ve středně velké místnosti se slibovaným kobercem už se vesele bavilo několik známých i ( pro mně ) méně známých. Přezuli jsme se do rozličných druhů přezůvek, někteří do vlastních a jiní do nevlastních (Pozn. Klokan: to bude asi narážka na půjčené Jniny bačkurky typu medvídek panda na mých nohou….) a očekávali zahájení Zpívání…
Prostředí se mi velmi líbilo. Totiž, zhasnuté světlo a řada svíček před námi, které tvořily pomyslnou dělící čáru mezi pódiem a hledištěm, vytvářely neobvyklou a příjemnou atmosféru. Také pohled na sedící eventuelně pololežící diváky (pokud není někdo šeroslepý) působil pohodově. Mezi písničkami několika vstupy oživil celý večer Milan Jablonský se svými veselými básničkami a vyprávěními. Občas se diváci i my doslova drželi za břicha, aby nám nevypadla bránice. Bohužel mi žádný konkrétní neuvízl v hlavě, ale věřte, stálo to za to.
(Co se týká zajímavostí kolem našeho vystoupení, bylo plně akustické poprvé v nových prostorech pro Zpívání.Postavili jsme se velmi chytře tak, aby diváci měli na úrovni uší naše kytary a zpěvy tak proplouvaly kdesi ve výšinách. Naše "nádherné" texty si tak mohl vychutnat jen ti opravdu pozorní diváci. Také šlo vlastně o dvojnásobnou premiéru. Kromě poprvé vystupující pětičlenné sestavy HN, sebou navíc Jana přinesla i příčnou flétnu. Tu divákům zatím spíše jen ukázala, aby si na ní zvykli. V blízké budoucnosti se ale na tento nástroj bude pravděpodobně také hrát.)
Tak, toť asi vše k příjemnému čtvrtečnímu večeru, neboť ulehnutí ke spánku a více než rychlé odebrání se do říšu snů už až zas tak zajímavé nebylo.
Na druhý den večer se Nedorozumění sešlo u Petra a zkoušelo a zkoušelo. Následně se jeho část, tedy jmenovitě Petr, Láďa a já, odebrali o tři patra níže ( rozuměj do hospody, ne do sklepa). Tam jsme strategovali, plánovali, mudrovali, drbali ( neuvěřitelné, jaké gejzíry slovních názorů tryskaly při poslechu té či oné hitovky z rádia (…ty si ako voda…) ) a samozřejmě polkli nějaké to "orošené".
Někdo by mohl předpokládat, že ráno mohlo být poněkud těžšího charakteru, nicméně nebylo tomu tak. Vyskočili jsme kolem osmé ranní a začali se chystat na odjezd do Jizerských hor, kde jsme měli odpoledne hrát na festiválku Zpívání protržené přehradě. Před odjezdem z Prahy samozřejmě vznikala různá drobná a hlavně běžná nedorozumění.
Např. Láďa nezavolal Janě, Petr nezavolal Škopymu, který byl telefonem za jízdy na místo srazu, vzbuzen ( pozn. cca 11:00 hod. )…atd. Nakonec jsme se sešli, učesali a uhladili Škopyho zjev a vyrazili vstříc dalším nedorozuměním. Cesta byla poměrně klidná ( až na občas nebezpečně svítící brzdová a hlavně zpětná světla Škopyho fára (...na dálnici...) a na cestou zastavený hodně unavený motorový vůz značky Škoda (...naštěstí ne náš...), neboť se mu nebezpečně kouřilo z části, kde bývá uložen motor…).
Do Desné, kde se všechno odehrávalo, jsme dorazili až neuvěřitelně brzy a po ohlášení svého příjezdu jsme zavítali do příjemné hospůdky, která je už pro všechny ostatní členy starou známou. Škopy a Jepťák si objednali "jedno s lesní směsí" ( tzn. Gambrinus a ovocný čaj… ), uznejte, že je to neobvyklá kombinace. V průběhu pohodového oběda jsem se snažila vypozorovat nějaké veselé následky, ale nedošlo k ničemu pozoruhodnému…
Při návratu do sálu se nám podařilo ještě zaslechnout dvě ( přesně 1,5 ) písničky z vystoupení Jerryho Lešnera, ale pak už jsme pospíchali naladit a roztáhnout hlasivky. Vzhledem k tomu, že bylo naše hraní decentně posunuto, poslechli jsme si ještě pár písniček před námi vystupujících kapel převážně, bluegrassového typu. Nebyli jsme až do konce, ale podle možnosti pozorovaní jediní jinak orientovaní účinkující až do sedmé hodiny večerní jsme byli my a Jerry. Koncert proběhl v pohodě, zvuk také nebyl špatný a diváci, přestože nebyli někteří úplně koncentrovaní, se také netvářili příliš uraženě.
(Opět jsme zkoušeli novinku, tentokrát šlo o nové rozestavení kapely na pódiu. Nebylo to špatné, ale přece jen jsme zvyklí se s Láďou na pódiu nejen vidět, ale co se týče kytar i trochu akusticky slyšet. Celkově ale vše dopadlo vcelku dobře a z Desné jsme si odvezli 2-3 pozvánky na další koncerty)
Po skončení jsme zhodnotili své výkony a rozdělili cesty. Jana a Škopy zamířili domů do Prahy a Eva, já, Petr a Láďa jsme zamířili kamsi za Jablonec nad Nisou na chatu k Mirečkovi a Kryštofovi, kterou už obýval těžko odhadnutelný počet lidí ( pořád se totiž z pokojů, kde dospávali páteční noc, rojili noví a noví… ) a kde už se točilo ( předem prozradím, že výborné) maso na rožni. Povídalo se, hrálo a zpívalo, jedlo a pilo…..a jestli neumřeli, tak tam žijí dodnes.
No, škoda, až takový happyend se nekonal, neboť jsme na druhý den kolem poledne zmoženi náročným víkendem vyrazili k domovům, abychom uschopnili své tělesné schránky k následným pondělním pracovním výkonům.
Inu, ve škatulce s úsměvnými vzpomínkami přibyla další hromádka, která alespoň v mém šuplíku zůstane bezpečně uchována… :-)
----
Stalo se dnech 18.- 21. 10. 2001. v Praze, Desné v Jizerských horách, v Pelíkovicích a na trase mezi těmito místy za účasti Petra, Ládi, Škopyho, Jany, Evy, Elky mnoha dalších, kteří byli do našich životů, byť jen na chvíli začleněni ( např. diváci , osazenstvo nešťastné Škodovky, servírka v Desné …. atd., atd. ). Všem děkujeme…
