|
4. – 7. 8. 2007 |
Budyňský poutník, Muzika a Prázdniny v Telči I |
 |
Po dvou letech jsme již potřetí zavítali do Budyně nad Ohří na nádvoří zámku, kde se odehrává příjemný festival, jak už víme z let minulých. Vlastně jsme Budyní spíše proletěli. Sešli se, zaskoušeli, odehráli a odjeli. To všechno proto, že jsme měli ještě namířeno na Muziku, kde byla přítomna většina spřátelených kapel i známých. Ale zpět k Budyňskému poutníku. Letos jsme se na startovní listině ocitli až kolem čtvrté odpoledne, což slibovalo, že si zahrajeme před již rozehřátým publikem. Škopy s sebou přivezl i malého Pavlíka, který krátké a rychlé zkoušce v šatně přihlížel s němým údivem, který odzbrojoval. Trošku jsme nevěděli, co si s ním počít při vystoupení, ale Pavlík se ukázal jako gentleman a celé vystoupení spokojeně seděl na schodech pod pódiem. Letos máme nějakou smůlu na zkrácená vystoupení. Tentokrát byla na vině nefunkční linka ke kytaře. Bohužel jsme se až po nějaké chvíli dočkali krajního řešení, kterou byl nástrojový mikrofon pro Láďovu kytaru. Diváci byli ale trpěliví a my se jim snažili čekání vynahradit ze všech sil. Ovšem sólovou kytaru jsme si na pódiu moc neužili a vystoupení museli kvůli zdržení zkrátit. Kytaru jsme pak pro jistotu ještě vyzkoušeli, potvrdili si, že chyba bylo v lince a kolapsu na dalším hraní se teoreticky bát nemusíme...
Pak už jsme nasedli do aut a vydali se na cestu. Škopy za rodinnými radostmi a my za těmi hudebními. Do Hrádku jsme dorazili až po osmé večerní a netrvalo dlouho a už jsme s ostatními ruinovali stánek s míchanými nápoji. Kdo byl nakonec zruinován, nechť zůstane nevysloveno:-) Sejšn u brány se konal v obvyklé kvalitě a byla to pohoda. Slunce nás ráno marně mezi hustými smrky hledalo v mechu....
Do Telče jsem jako předvoj HN přijel už v neděli rovnou z Muziky. A hned jsem se ocitl na koncertě, který už má na Prázdninách slušnou tradici. Hlavními protagonisty byli Nezmaři a Miki Ryvola. Ještě před nimi však vystoupili liberečtí Jen Tak a byla to na úvod bomba. Loni jsem byl občas z koncertů téhle mé oblíbené kapely trochu rozpačitý, ale tentokrát si uši mlaskaly (tedy obrazně řečeno). Novější písně byly starším peckám rovnocenným partnerem, housle zvýraznily celkové sdělení (nebyly zde jen pro efekt, jak se občas stává) a sbory do sebe výborně zapadaly. Miki Ryvola vzal samozřejmě otěže koncertu do rukou úplně jinak, ale laťka se ani nezachvěla. Nezmaři pak vše úspěšně završili, sice bez překvapení, ale v plném nasazení. Přídavkové best of jsem si ale odpustil tušíc, že by později pro fronty už nebylo tak jednoduché sehnat rychle u stánků nějakou tu pozdní večeři.
Ještě ale nebylo muziky dost, a tak jsem už o chvíli později seděl ve sklepě, kde se chystalo nocturno se Stráníky. Musím konstatovat, že podobná hudební promiskuita se hned tak nevidí. Nejen, že se Stráníci na pódiu setkali se svým téměř stálým hostem Mírou Ošancem, ale sestavu také chvílemi obohatili kapelník Marienu Víťa Troníček, Epy de Myčka Lucka Cíchová a Jan Taci Mirka Savčuková s Marcelou Ottlovou. Všechno se to ale dobře poslouchalo a drželo to pěkně pohromadě, takže není nač si stěžovat – naopak. Po skončení koncertu ještě nebylo tělo připraveno ulehnout, a tak jsem si vzal kytaru a přidal se k části Epy de Mye a Marienu do sejšnu. A nebyli jsme na to sami. K ránu pak převzali vůdčí roli Jen Taci a Stráníci. Zkrátka víc muzikou prošpikovanou noc si neumím snad ani představit.
Druhý den jsem se samozřejmě probudil v poledne, ale tím jsem se nenechal zmást a zdravil okolí podle biologických hodin dobré ráno (koneckonců prázdninovotelčský čas je standardně posunut od SEČ cca o 5 hodin). Po snídani se mi povedla poslední dobou nevídaná věc, v klidu jsem jen tak posedával a polehával čekajíc trpělivě na čas oběda, který nastal kolem čtvrté – zkrátka jsem nikam nepospíchal a jen se flákal. Po přikutálení se z Kopečku (obávaná restaurace všech dietářů) zpět na náměstí jsem si poslechl na kocouří scéně skupinu Do větru. Poprvé jsem měl možnost si tuhle svitavskou kapelu poslechnout v klidu a odnesl jsem si dva základní poznatky. Za prvé hrají hudebně dost zajímavou muziku, která ale za druhé dost často přerůstá až k exhibici a samotné písničky mizí v hromadě zvuků. Ve finále mi tak celé vystoupení tak nějak proplulo ušima a v hlavě nic nezůstalo. Druhým vystupujícím byl už výše zmiňovaný Marien. A hned byl vidět zásadní rozdíl. I když mé ucho zvyklé slyšet trávu růst občas zaregistrovalo nějaký ten nechtěný jazzový prvek, samotné písničky byly dost silné, aby si s tím hravě poradily a nohy si dupaly do rytmu jako divé. Příjemným překvapením pro mě bylo hostování Zubříkovy manželky Mirky, kterou uuž jsem za mikrofonem dlouho neviděl (vlastně ani mimo něj).
Večer jsem původně na koncert jít ani nechtěl, ale nakonec se ukázalo, že všelikých tónů ještě nemám dost a psychiatrio Redl-Janoušek-Lenk mi potvrdilo, že jsem udělal dobře. Oproti jiným jejich vystoupením mě příjemně překvapilo, že ubylo show a o to víc bylo muziky. Slávek Janoušek navíc představil v pár písních své nové CD. Další část noci běžela podle nedělního vzoru. Povedené nocturno s Nestíháme vystřídal ještě povedenější sejšn, kde právě Nestíhači proti neděli vystřídali Marieny. Jako slušný občan jsem se pak ubíral do spacáku opět za světla.
I v úterý jsem si zopakoval úspěšně denní scénář z předchozího dne. Na kocouří scéně jsem si poslechl vystoupení Tamaralu a pak především Epy de Mye. Marně jsem se snažil odhalit tajemství faktu, že je tahle kapela schopná sejšnovat tři noci za sebou do rána a ještě předvést na pódiu výkon, který zaujal každého kolemjdoucího. A to se ještě museli poprat s pořádným pařákem. Hlavně Lucku, která se musela popasovat s přímým slunečním zásahem jsem obdivoval více než obvykle. Podobně jako u Marienů, jen snad ještě ve větší míře, se zde potvrdila skutečnost, že kapelu nad průměr vyzdvihuje především dobrá písnička. Úterní hlavní koncert Fleretu a Bokomary jsem si pak nechal ujít v očekávání příjezdu zbytku kapely. Vše v tomto směru dopadlo dobře a kolem desáté jsme si mohli všichni spokojeně připít na zdraví a spolu s Epy de Myky se pustit do další sejšnové noci. Tentokrát bylo ale vše skromnější (my se přeci jen hold potřebujem před naším koncertem trošku víc vyspat ? ), a tak jsem poprvé v Telči usínal za tmy už kolem čtvrté hodiny.
Pokračování: Prázdniny v Telči II - HN v akci, Tovačovský portál
Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)