10. 9. 2005

Na Folkomíně

Sobotní předpověď slibovala občasný déšť a bouřky. Ráno bylo ale nebe vymetené a já doufal, že to tak vydrží až do odpoledne, nejlépe do noci. Čekal nás totiž poslední letošní venkovní festival - Folkomín. Jeho první ročníky se konaly na severní výspě Praze v Třeboradicích. Tentokrát jsem ale nemusel cestovat přes celé město, protože akce se konala na hostivařském Toulcově dvoře, což je z mého bydliště asi 6km. Nejdál to měl z Hostivic Láďa, a protože se dal očekávat po skončení akce ještě sejšn, dohodli jsme se, že pak přespí u mě. Pro začátek dorazil hned dopoledne autem, abychom společně vyhledali oběd. Praha není dobrým místem na víkendové obědy. Nakonec jsme pochodili až ve starých Roztylech.

Kolem půl jedné už jsme si to mířili přes Košík na Toulcák. V mapě jsem si předtím našel ještě vhodnou cestu, a tak mě neodradila ani značka slepé ulice. Následující jednosměrku jsem už ale musel brát vážně, a tak jsem to otočil. U výjezdu mi zablokovala cestu bílá sierra. Ano, byl to Škopy, který se nechal zmást úplně stejně jako já. Nakonec jsme použili druhou delší variantu a ta už nás zavedla přímo k Toulcově dvoru. Cestou jsme minuli i Elku. Kapela byla tedy pohromadě. Ono taky už bylo na čase. Na programu jsme byli totiž už jako druzí. Počasí zatím drželo mračna v uctivé vzdálenosti. Naopak bylo pěkný vedro a na pódiu pod plachtou i pořádný dusno. Letní sezóna nám tedy v tomto ohledu končila stejně, jako začínala na Slunovratu.

V hledišti byla vzhledem k brzké hodině celkem slušná návštěva asi šedesáti diváků. Hrálo se nám dobře a stejně tak reagovalo i publikum, pro které jsme ze sebe rádi vydali všechny síly, které z nás nevysálo vedro. Pak už jsme si jen užívali festival. Vzhledem k tomu, že se konal v Praze, potkali jsme zda řadu kamarádů a známých, a tak jsem nevěnoval tolik pozornosti pódiu. Rozhodně mi ale nemohlo proplout jen tak ušima vystoupení Panelákových fotrů, kteří zaujali až šokovali téměř v každé písni a záleželo jen na přístupnosti a okamžité náladě každého diváka, jak písně posoudí. Já patřil k většinové kladně nabité části publika. Dalším mým objevem byl fakt, že Pavlína Jíšová v triu (kytara, basa) je mi blíž, než když hraje s celou kapelou a to se mi CS band líbí. Tohle bylo ale ještě výš, protože lépe vynikla nálada jednotlivých písní. Ani nevadilo, že se mezitím mraky nakupily nad Toulcák a spustily na chvíli déšť. Na konci programu jako obvykle potěšil Jarret. Mým nejlepším letošním setkáním s touhle kapelou sice zůstává Osecká kytara, ale i tady byla pohoda.

Pódiová světla Folkomínu zhasla kolem půl jedenácté. Úplný konec to ale ještě, jak asi tušíte, nebyl. Dění se přeneslo do toulcovské jídelny, kde se rozjel sejšn. Až kolem druhé hodiny ranní jsme usoudili, že je ta pravá chvíle vyrazit k domovu. Folkomín se povedl. Přestěhování z Třeboradic určitě nemusí litovat. Za rok se tam zas rádi podíváme ať v roli účinkujících nebo diváků.

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)