Ve dnech 25.-26. května došlo k několika hlubokým nedorozuměním na festivalu trampských písní v Horním Jelení. Některá z nich byla přímo společenským faux paux. Posuďte sami.
V pátek jsme měli naplánovaný výjezd po půl šesté a jak asi správně tušíte, vyrazili jsme asi ve čtvrt na sedm. Já jsem výjimečně sbaleno měl, ale Eva, která s námi také jela, se zároveň balila do Lednice a to nějaký čas navíc zabralo. Navíc nám volala během dne Jana, že vyrazí až v sobotu, protože se jen tak nedostane z práce. Protože v sobotu měl přijet i Škopy s Vendulou, naše páteční sestava byla značně oslabená. Naštěstí se k nám přidala ještě Jarka, takže jsme stavy alespoň trochu naplnili.
Pokud máte pocit, že se v osobách nevyznáte, připomeňte si, že jde jen o hluboké nedorozumění.
Prezentace kapel probíhala do půl osmé. Vzhledem k tomu, že do Horního Jelení je to z Prahy cca 130 km a můj oltcit ignoruje dálnice, nebyla tato časová meta reálná. Zavolali jsme tedy hlavnímu organizátorvi Krokodýlovi, že se zpozdíme (neměl jsem odvahu mu vzkázat, že volá Klokan). Cesta ubíhala dobře, zbytečně jsme se nezdržovali a nezastavovali. V tomto úsilí nás podporoval i náš rumunský vůz, který chvílemi nebrzdil. Výjimečnou zastávkou bylo načerpání pohoných hmot do auta a kapučína do nás. Automat po nás dlouze a drze žádal Java pas a až po citlivé domluvě (nohou) nám nápoj vydal.
Do Horním Jelení jsme dorazili v devět hodin. Začali jsme tedy hledat koupaliště, kde se akce měla konat. Vzhledem k tomu, že šlo o trampský festival, dívali jsme se především do klidných míst k lesu. Na konci vesnice jsme trochu lekli. Stálo tam v poli přes sto aut mezi kterými se málem nedalo ani projet. Správně jsme vytušili, že zde bude asi cíl naší cesty. Oheň již hořel, kolem něj stalo asi 300 lidí a na jednom konci tohoto kruhu (nenamítejte prosím, že kruh nemá konec) stálo malé lešení s pódiem, kde akusticky hrály kapely. Poslouchalo se to dobře. Škoda jen, že deset metrů od pódia již nebylo nic slyšet.
Oznámili jsme, že jsme tu, vyfasovali visačky účinkujících a rychle jsme hledali vhodnou hospodu k naplnění žaludků. Nezištní kamarádi nám poradili hostinec pod kostelem, kde se prý výborně hraje i jí. Hospodu jsme našli podle rámusu bez problémů. Uvnitř byla hromada alkoholem upravených lidí v zeleném. Někteří se i rytmicky trefovali do kytar (pěstí). Sedli jsme si s tím, že se alespoň najím a když to půjde tak si pak i zahrajeme. Po chvíli nám došlo, že jídlo asi došlo (pěkný rým že?), neboť na žádném stole nebyla ani kůrka chleba (kromě toho tekutého). Vyrazili jsme tedy jinam. O sto metrů dále stála zcela prázdná restaurace Fontánka. Ceny zde byly přijatelné a tak jsme vešli. Prostředí bylo příjemné, rozhodně však ne trampské (modré potahy, diskotéková koule…). Začalo nám docházet, že i když se považujeme z části za trampskou skupina, tak ve zdejším pojetí asi trampy nebudeme.
Po dobré večeři jsme se vrátili zpět na tábořiště, kde se u ohně představovaly jednotlivé soutěžící skupiny. Nepříjemným zjištěním bylo, že této "povinnosti" neujdeme, i když jsme zde z kapely byli vlastně jen dva. Navíc jsme měli hrát poslední, protože jsme poslední přijeli. Dohodli jsme se tedy, že si s námi zazpívá i Jarka a na pódiu jsme odehráli pár obecně známých písní. Vystoupení bylo přijato vstřícně a my si oddechli. Po této oficiální části večera začal u ohně nevázaný jam. Protože se většina kapel šetřila na zítřejší soutěž, hráli jsme zde hlavně my a kamarádí ze skupiny Magison. S tím nešetřením jsme to asi trochu přehnali, protože jsme od ohně odcházeli asi v půl šesté ráno. Naštěstí jsem měl v blízkosti k dispozici chalupu, a tak jsme v krátkém spánku nebyli alespoň rušeni.
V sobotu mi o půl desáté zvonil budík, protože jsem měl Evu a Jarku odvézt do Pardubic na vlak. Řeknu vám, tři a půl hodiny spánku moc sil nepřidají. Po poledni dorazil na chalupu i Škopy s Janou a Vendy. Přehráli jsme si soutěžní písničky, osvěžili se sprchou na zahradě a vyrazili zpět - směr Horní Jelení.
Koncert probíhal v místní sokolovně. I když jsme to věděli předem, překvapilo nás, že nebyla pro trampský festival připravena "suchá" varianta někde venku. Ve svém otupělém stavu jsem nebyl schopen se soustředit na účinkující kapely, jen jsem se všiml, že se všeobecně hrálo ve stylu třicátých až padesátých let.
Naše vystoupení proběhlo vcelku dobře bez vážných problémů (i když chybky byly) a z pódia jsme slezli s poměrně dobrou náladou. S postupem do večerního finále jsme nepočítali, ale nevylučovali ho. Výsledné hodnocení poroty nás ale přesto překvapilo. Kromě Tempa di Vlak postoupili samé skupiny ostřílených trampských bardů. V poli poražených zůstal i mnou favorizovaný Magison. Při hovoru se Šaolínem právě z této kapely mi došla řada chyb, kterých jsme se dopustili. Vždyť já měl fialové triko. Navíc poslední píseň jsme končili otevřenou nadávkou na řidiče, kteří neberou stopaře "… šoférům se smál, ať se poserou…". Už jen tím jsme se zpronevěřili trampskému kodexu a naše akcie tak klesly min. o třicet procent. Nebyli jsme těmi správnými trampy. Slibuji, že příští rok se polepšíme. Nakonec zvítězila brněnská Ozvěna, která měla ve finále i mé sympatie (i když bych raději volil Tempo di Vlak). V dalším pořadí jsem se sice s porotou rozcházel, ale tu už asi vyplývá z mého úhlu pohledu.
Večer se opět hrálo u ohně a byla by to paráda, kdyby nás s Jepťákem nezačaly zužovat žaludeční potíže. Postupně přicházely další kapely i jednotliví kytaristé, hrálo se všechno možné a zpívalo ve všech hlasech. Po třetí hodině ranní jsme to vzdali a vydali se opět směrem na chalupu.
V neděli mám jako první zážitek pohled na hodinky, které ukazovaly 14:00. Čekala nás už jen cesta domů. Ani olouš nedával svým brzdám tentokrát volno, takže jsme kolem šesté přistáli zpět v Praze. I když to možná z předchozích odstavců nevyplývá, za námi byl příjemný víkend z bezvadnými jamy. Jen samotný koncert byl na můj vkus až moc konzervativní. Pokud nás tam však budou chtít i za rok, budu s tím počítat a asi vyrazíme opět.
Stalo se 25.5.-27.5.2001 za přítomnosti Klokana, Jepťáka, Jany, Škopyho, Evy, Jarky a Vendy