Prahou se prohnala velká voda, jakou nikdo nepamatuje a zanechala pořádnou spoušť. Víkend se však blížil už s optimistickým klesáním hladiny. To však znamenalo pro mnohé, že začala doba zjišťování a vyklízení následků. Přesto všechno se život ani ten hudební nezastavil, a tak Hluboké nedorozumění mířilo v pátek 16.8. na Kutnou Horu, kde probíhal festival Kutnohorská Kocábka.
Nakonec jsme z Prahy vyrazili jen já s Evčou bez Ládi, který během celého pátku likvidoval povodňové škody ve svém zaměstnání v pražských Lipencích. Večer už bohužel opravdu nebyl ve stavu, kdy by ještě mohl jet užívat večerní a noční Kutné Hory. Eliška už tou dobou byla na místě, a sledovala páteční koncert. Na Vlašském dvoře, kde koncert probíhal, jsme se potkali kolem desáté, právě když na scénu přicházel českobudějovický Folkšok. Tuhle kapelu jsme měli potkat už v červnu v Rumburku, ale bohužel měla tehdy nemocnou zpěvačku. V Kutné Hoře už byli komplet a plní chuti. Jejich vystoupení patřilo k tomu nejlepšímu, co jsem letos v létě potkal. Nedávná změna obsazení kapelu podle mého vůbec nepoškodila, ba spíše naopak prospěla.
Po výborně znějícím folkrocku nastoupil bluegrass v podání Blue Gate. Muzika je to příjemná a dobře se poslouchá, jen mi tam trochu až moc zní Cop jako vzor. A v tomhle srovnání by potřeboval Blue Gate vetší "tah na bránu" hlavně v podání zpěváka.
Závěrečné Fámy mi připomněly časy Blanketu, však mají také společného leadra Petra Kůse - zkrátka kvalitní tradiční bluegrass. Bohužel už bylo notně po půlnoci a na nás doléhala únava z celého pracovního týdne. Nenechali jsme se tentokrát ani přesvědčit na jam s místními a odložili ho na sobotu. Jak se známe, šli bychom spát za hlubokého dne a pokud jsme chtěli stát druhý den na pódiu vlastními silami, nešlo to jinak… škoda…
Už v noci mě vzbudil kolem čtvrté výborně znějící jam odněkud od pódia. Po chvíli přemítání, zda tam jít či nejít, nakonec zvítězila ospalost a hlavně "hrozba" sobotního vystoupení. Druhé probuzení se konalo kolem sedmé, na pódiu se stále ještě hrálo, i když už notně řídčeji. Stejně mi to tentokrát už nedalo (za světla už bych stejně neusnul) a vydal jsem se podívat, kdo nám to tam tak pěkně v noci hrál. Na pódiu seděli hlavně lidé kolem kapely Návštěva, kteří Kocábku pomáhali pořádat. Nad ránem už se moc nehrálo, a tak zaznělo už jen pár písní a každý z přítomných mezitím asi čtyřikrát prohlásil, že už jde spát. Mezitím dorazily i Elka s Evčou. Bylo to příjemné ráno, ze kterého jsme se vypravili na snídani do města.
Kolem jedenácté se přihnal i zbytek kapely. Škopy tentokrát převezl celou rodinu a ještě Moniku navrch. Vrhli jsme se do blízké hospody, abychom sestavili "jízdní řád" koncertu a zkusili si to přehrát. Museli jsme konstatovat, že v době povodní zní velká část našeho repertoáru poněkud provokativně. Posuďte sami:
|
|
Zkrátka, jak vidíte, polovina písní zaváněla provokací. Přesto jsme nakonec "scenzurovali" jen Ostrůvky a Mandarína a na některé z dalších uvedených písní se nedostalo díky krátkém hracímu času.
Ohledy jsme brát ale stejně nemuseli. Vhledem k brzkému času vystoupení (14:50) a těžko snesitelnému vedru se v hledišti vyskytovalo asi 100 vedrem zmožených diváků. Navíc se zvukař během vystoupení rozhodl přestavit bedny a to bez jeho přerušení, takže nám vypojil při jedné písni jednu polovinu beden a při další zas naopak tu druhou půlku. Z našeho pohledu byl koncert poměrně vydařený a ani reakce z venku nebyly špatné, nicméně atmosféra se bohužel tentokrát příliš nepodařila. Náladu jsme ale měli dobrou a takto naladěni jsme vyrazili na pozdní oběd.
Ten se bohužel díky "rychlé" obsluze protáhl až do večeře, a tak jsme se po zaplacení (asi včetně poplatku za dobu prosezenou u stolu) vrátili na místo koncertu asi v sedm hodin. Zahlédli jsme tak závěr Veselé trávy. Ani ta však nebyla diváky nijak zvlášť opěvována. Říkali jsme si, že asi čekají hlavně na Reliéf a Cop. A Reliéf opravdu ukázal skvělé vystoupení. Diváky to dostalo sice do většího varu, ale stále si představuji začátek finále festivalu trochu bouřlivěji. Vyburcovat unavené řady se nakonec nepovedlo ani energií napěchovanému Copu. Zkrátka vedro asi udělalo své. Na závěrečného Tomáše Linku jsme už nečekali a vydali se na chystaný jam do jedné z kutnohorských hospod. Tam se nám opravdu spravila chuť. Hrálo se a zpívalo opravdu dobře. Hlavním tahounem byli opět lidé kolem Návštěvy, se kterými jsme se hudebně dobře shodli, a tak se jelo až do chvíle, kdy to vypadalo ve dvě ráno na nájezd policie. To ale rozhodně neznamenalo konec. Vše se pak přesunulo opět na pódium, kde se hrálo až do rána. Bez váhání to můžu označit za nejpovedenější hromadný jam letošního léta.
Kutná Hora si nás i přes některé rozpaky tedy rozhodně získala. Festival je to rozhodně příjemný a poměrně dobře obsazený. Jen ta atmosféra při koncertu mi trochu letos chyběla. Přijeďte příští rok taky, ať se trochu zvedne. Kocábka si to určitě zaslouží. Po obědě jsme odjížděli k domovům s příjemným pocitem i když do nás slunce pralo jak do Sahary.
Právě končilo festivalové letní putování Hlubokého nedorozumění. Jako diváky nás uvítá ještě konopišťské Setkání a v září si zahrajeme na dvou pražských folkových přehlídkách. Tou první je Folkování pod komínem už 7.9. v Třeboradicích, kde si můžete mimo jiné poslechnout např. Vladimíra Mišíka nebo Jarret ;-).
Stalo se 16.-18.8.2002 za přítomnosti HN, Evči, Moniky a další spousty lidí