Je zvykem, že každý měsíc hostíme v Muzice nějakou kapelu a protože jsme přetrhli tuhle šňůrku setkání až do září, kdy ji zase navážeme pevným uzlem, přijali jsme tentokrát pozvání my. A to od Lenky Krausové a její kapely FreeGrass. Vše se mělo a kupodivu také odehrálo v Klubu Kocour na Proseku dne 4. 6. 2002 od 20:00 hod. A protože jsem v Kocourovi ještě nebyla, moc jsem se tam těšila…
Musela jsem druhý den brzy ráno do práce, tak jsem vyrazila po nějakém čase do Prahy autem. Cesta je jak se zdá, pro mě čím dál méně dramatická, neboť tentokráte to byla "čistá jízda" :-) Nicméně hlouběji do města jsem se neodvážila, takže jsem po domluvě s Petrem cestovala ještě třičtvrtě hodiny autobusem z Chodova na Vysočanskou, kde Petr pracuje. Cestu jsem si krátila listováním ve Folk&Country. Dusno bylo k zalknutí. Protože jsem byla na místě brzy, unaveně jsem protřela oči a zamířila ještě do blízké restaurace na kafe. Cestou se za mnou s úsměvem otočil sympatický mladík, tak jsem jeho úsměv opětovala, co jen mi síly stačily :-). Proč tak onen neznámý učinil, mi osvětlila ochotná servírka ihned po mém vstupu do lokálu. Čerstvá tiskařská barva časopisu mi totiž pustila na ruce, aniž bych si toho všimla. Mé ledabylé protření očí pak způsobilo, že jsem vypadala jako špatně umytý kominík. Mno, stane se…:-))
Asi za hodinku už jsme s Petrem ujížděli na místo určení. I přes drobné ukázky pražských řidičských manýrů, kterými mě Petr ohromoval, jsme dorazili jako první. Malý klub s asi devíti stolky a barem působil mile a příjemně. Zanedlouho přijeli i všichni ostatní včetně FreeGrassu. Krátce jsme se nazvučili. Protože návštěvníci by se dali zatím spočítat na prstech jedné ruky a my ještě čekali nějaké posily, trochu jsme posunuli začátek.
Kolem čtvrt na devět jsme započali kocouří klání před sice ne příliš početným obecenstvem, ale zato soustředěným. Atmosféra byla víc než příjemná a o zvuku ani nemluvě. A ačkoliv jsme se snažili, jak jsme mohli, nevyhnuli jsme se několika neplánovaným taškařicím…
První nastala asi v polovině našeho programu při písni Restaurační, před kterou Petr většinou varuje, že asi zapomene text. Pravda, je to jeho trochu kritická píseň, ale vždycky, tedy alespoň co já pamatuju, z toho celkem nepozorovaně vybruslil. Až tentokrát:-)) Nějak se zasekl u předposlední sloky a neustále trval na verši "…. tady jsem potkal príma lidi moje srdce jásá, při pohledu na vojáka, jak zelenou spásá…". Asi po třetím kolečku už jsme nedokázali předstírat, že se nic neděje a navíc Petr začal vytvářet takové grimasy, že mě odrovnal až do konce písničky… Restaurační nakonec sklidila velký úspěch…:-)
O další rozruch se postaral náš basista Škopy. On je někdy trochu chodící "katastrofa", která ale drobné pohromy vytváří neúmyslně a s dobráckým úsměvem. Tak tomu bylo i tentokrát. Začala jsem jednu z pěvecky nejnáročnějších písniček, která začíná vyznáním o citové nejistotě, když se Pavel začal nenápadně sunout před pódium. Jenže zapomněl, že si zkrátil kabel omotáním kolem židle, na kterou jsem si odkládala rytmické nástroje, protože si na něj šlapal. Důsledkem těchto jeho záhadných pohybů bylo samozřejmě hlasité shození tamburíny a vytržení šňůry z baskytary. Ztichli jsme a udiveně na něj hleděli. Ovšem Škopy si poradí s každou sitací. Duchapřítomně zacouval zpátky k mikrofónu a omluvně divákům sdělil, že se chtěl jen podívat, jak Petr vypadá, když hraje:-)) Mno, ale jinak celý koncert proběhl opravdu seriózně ;-)
Po našem přídavku už nastoupil FreeGrass hrající jak vlastní, tak převzaté bluegrassové písně. Lenka zpívá s jistotou a ve sborech jim to báječně ladilo. Nejvíc mě asi zaujala písnička Druhej dech, podle které se tuším jmenuje i jejich demo.
Bohužel jsem nemohla zůstat až do konce, protože jsem měla odvoz k autu, který jsem nechtěla nechat dlouho čekat. Však už bylo po půl jedenácté a cesta ještě dlouhá.
Ulehla jsem půl hodiny po půlnoci a ještě před usnutím se chichotala při vzpomínce na Škopí výlet do hlediště.
----
Stalo se 4.6. za přítomnosti: HN, Freegrassu, Sunny, Moniky, Bundáše a dalších diváků