16. – 17. 6. 2007

Od Chodova přes Kozla do Chodova a zpět

Jak nadpis napovídá, ten víkend byl hodně cestovní. V sobotu 16. června nás čekal jediný letošní přejezd, dvoják či jak chcete, zkrátka dvě vystoupení v jednom dni. Byl to zvláštní pocit vstávat už kolem půl sedmé – tedy dřív, než kterýkoliv všední den toho týdne. Nedalo se ale nic dělat, už v devět hodin jsme totiž měli probouzet ve Velkých Popovicích Den Kozla.

Copak o to, my byli pod pódiem včas, ale mistr elektrický proud si dal ještě dvacet, a tak jsme se postavili k mikrofonům až chvíli před půl devátou. To mělo i své výhody. Jednak mezitím už dorazilo i pár desítek diváků a pak jsme mohli v rámci dorovnání skluzu z programu vypustit písně, které jsme už dobrý rok a víc nehráli. Celý koncert jsme si tak mohli užít výrazně uvolněněji. Zvuk na pódiu sice dělal čest názvu celé scény (Nádraží), ale dalo se s tím srovnat. Diváci ještě nebyli příliš nažhavení na muziku, ale popravdě řečeno jsme to takhle ráno čekali výrazně horší. Zkrátka jsme z pódia odcházeli v dobré náladě a rozdali jsme i nějaké ty Koláčky (miniCD). A tak mě nejhorší chvíle na Kozlovi teprve čekala. To když mi pořadatelé dali k vyplnění repertoárový list. Do hodinového vystoupení jsme dostali asi 17 písní, tak si člověk pěknou chvíli poseděl s propiskou v ruce a psal a psal a psal. Moderátor Miloš Keler uvádějící další kapelu mě uviděl a oglosoval to slovy, že jak vidí, HN už pořádá autogramiádu…

Moc dlouho jsme ale už v Popovicích nezůstali. V myslích nám blikal další sobotní cíl – Chodov u Karlových Varů a festival Chodovský poplach nebo-li též Chodobrnky. Po trase Velké Popovice – Eureka (restaurace na Roztylech) – Hostivice (u Ládi překládáme auta) – benzínová pumpa na 87. km – Chodov jsme kolem čtvrté hodiny zabrzdili u parku, kde se celá akce měla konat. Byl čas na zkoušku. Do Chodova jsme totiž přijeli jen v trojici bez Škopyho. Toho měl asi v polovině písní zaskočit basák z Netřísku, Bodla a též hlavní pořadatel Chodobrnek – Radek Exner. Co všechno pořadatel neudělá pro zdárný výsledek svého festivalu :-). Bez alespoň jedné zkoušky se nám ale na pódium nechtělo. A tak jsme si v místním kulturáku přehráli šestici společných písní, opravili chybné akordy, odťukali rytmy a spokojeně zas uložili nástroje k odpočinku, abychom si ještě předtím dopřáli chutné večeře. Mezitím se venku spustil déšť. Šlo však jen o provokaci shora, po pár minutách mrak přešel a další už si nad Chodovem po celý víkend provádět podobnou neplechu neodvážil.

S plnými žaludky jsme se vrátili na místo dění právě ve chvíli, kdy se chystala hrát Epy de Mye. Trochu se jim protáhlo zvučení, protože se teprve hledaly nástrojové mikrofony. Inu stane se, ale mělo nás to varovat. Epy se z počátku jakoby trochu rovnala se zvukem, ale po pár písních už bylo všechno, jak má být a písničky rozdávaly jen radost. Další vystupující dvojicí měl být podle plakátů Pepa Štross (jinak též moderátor akce) a Jarda Matějů. Ten však nedorazil, a tak se Pepa Štross na pódiu ujal role písničkáře. My mezitím spěchali naladit a za chvíli jsme už stáli připraveni pod pódiem.

Následující čtvrthodina nám ale byla hodně dlouhá. Jsme zvyklí se celkem rychle nazvučit, ale tentokrát to zkrátka nebylo možné. Zvukaři totiž teprve hledali linky a způsob, jak přes ně nazvučit kytary. Notnou dobu jsme tedy na pódiu jen bezradně stáli a čekali na věci příští. Mezitím se Pepa Štross, tentokrát už opět v roli moderátora, snažil udržet pozornost diváků. Nakonec ani on neuvěřil, že za vzniklou situaci opravdu nemůžeme a popohnal nás k mikrofonům právě ve chvíli, kdy se poslední linka alespoň aktivně zapojila. Bez vlastního nazvučení, avšak s plným odhodláním jsme tedy spustili své vystoupení. Myslíme, že to snad nakonec nebylo tak špatné. Každopádně s příchodem Radka s baskytarou se nějak ten celkový dojem na pódiu znatelně zlepšil, i když občas by se dalo asi poznat, že do dokonalé souhry by to ještě alespoň jednu zkoušku chtělo 8-) Diváci se ale tvářili spokojeně a pod pódiem nás obrali o všechny Koláčky, které nám ještě od rána zbyly.

Následné závěrečné vystoupení Žalmana se spolem jsme strávili víceméně v diskusích s kamarády a plánováním sejšnu. Ten začal chvíli po odeznění posledního přídavku domácího Bodla, které ukončovalo celý festival. Nejdřív to vypadalo, že se do zamluvené restaurace sotva vejdem, ale nakonec se podařilo. Až do tří hodin ráno se pak střídaly písně jako na běžícím pásu. Přespání jsme měli spolu s Epy de myí a dalšími zúčastněnými zařízeno v chatce na Radkově zahradě a bylo luxusní. Před spaním nám ještě Epy de Honza pověděl pohádku o galantním jelenovi a spolu s prvním ranními paprsky jsme se oddali snům (v mém případě rozhodně ne o galantním jelenovi).

Neděle nebyla tentokrát jen dnem odjezdovým. Popravdě řečeno se nám do Prahy vůbec nechtělo. Po dobrém obědě zbyla ještě chvíle na lehké sportovní vyžití v podobě kroketu a na posezení v zahradním altánku. Nakonec ale přeci jen chvíle odjezdu přišla a loučení bylo těžké (viz foto). O tři hodiny později mě už vítaly paneláky úplně jiného Chodova, než odkud jsme vyjeli. Byli jsme zpět v Praze a opět bohatší o jeden vydařený víkend.

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)