3. - 5. 6. 2005

Střípky z mlhovky a Medvídka

Po festivalovém sprintu z předchozí ho týdne jsem si tentokrát jeli odpočinout na náš oblíbený festiválek Jablonský medvídek. A protože jsme se nemohli dočkat, vyrazili jsme s jednou posádkou už v pátek.

Náš start se ovšem rychle proměnil ve vynucenou zastávku. Sotva jsme nabrali Elku coby posledního člena posádky, dostala má Felda Fifinka nečekanou ránu. Na nejbližším semaforu si totiž řidič před námi nezabrzdil auto a nacouval koulí do Fífiny mlhovky. Naštěstí se toho nerozbilo víc. Na místě jsme se dohodli na způsobu opravy a náhrady škody a za necelou půlhodinku jsme provedli tentokrát úspěšný opakovaný start.

Získané zpoždění se samozřejmě promítlo i do příjezdu na koupaliště v Jablonném nad Orlicí. Právě když jsme kolem půl jedenácté dorazili, na pódiu jsme překvapeně viděli Pavla Dobeše. Ten totiž původně v programu ani nebyl. Ale bylo to příjemné překvapení, protože jsme ho už dlouho nikde neviděli. Po něm následovalo vystoupení, na které jsme byli nejvíce zvědaví. Michal Braxatoris se letos vrací s úplně nově složeným Bafalem i s novým repertoárem. I když se změnilo částečně také nástrojové obsazení, stále je Braxův rukopis na písních dobře čitelný. Nemohl jsem se ale ubránit dojmu, že předchozí sestava působila lépe a i písničky byly nápaditější. Možná za to mohl i automatický bubeník, který byl sice naprogramován dobře, ale písničky až příliš sjednocoval a zplošťoval. Na druhou stranu se zdálo, že právě on občas drží kapelu pohromadě. Zkrátka špatné to nebylo, ale očekávání jsem měl vyšší. Léto ale teprve začíná a snad se nová kapela i písně během něj usadí, kalendář na to má Bafalo nabitý dostatečně.

Páteční program skončil a za hledištěm se rozhořel oheň. Chvíli jsme si pohráli u něj, chvíli na muzikantském baru,ale s vědomím sobotního vystoupení jsme kolem třetí zalezli do spacáků.

Sobota se nesla ve znamení dešťových zpráv. Prý se k nám žene tak desetihodinová ocelovka a vytrvalý déšť. To nám referoval Tony z Lístku, který se u Prahy na cestu na Medvídka teprve chystal. Když v jednu přijel Škopy s rodinou, prý přestalo pršet až asi 20km od Jablonného a blíží se to. Kolem druhé skutečně začalo pěkně cedit. O dvě hodiny později to vypadalo opravdu beznadějně. Kolem páté měl začít koncert a lavičky vytrvale skrápěl déšť. Hlavní pořadatel Donald ale působil stále celkem klidně. Lidi prý přijdou i v dešti, a fest to nespláchne. Už nějaké ty dešťové zkušenosti na Medvídku mají.

První kapela Těžká doba to měla ale opravdu těžké. Její převzaté převážně lehce rockové písně si vyslechlo pod přinesenou stříškou asi 10 lidí. V půlce koncertu, ale přestalo pršet a od té chvíle bylo už jen líp. Když jsme kolem šesté Těžkou dobu na pódiu střídali, hlediště se začalo naplňovat, a tak se nám hrálo příjemně. Lidi byli navíc na muziku natěšení, a dávali to najevo. Původně plánovaných 45min se natáhlo skoro na hodinu (vypadla jedna kapela), ale to nám nevadilo. Z pódia se nám ani po přídavku moc nechtělo, i když je fakt, že jsme v rukávu měli už jen jednu píseň, než by došlo na vzpomínání si na songy dlouho nehrané.

Vystoupení Vojty Kiďáka Tomáška jsme příliš neregistrovali. Na to jsme byli ještě příliš plní zážitků a balili jsme fidlátka. Na následující Lístek jsme ale už seděli v publiku. Kapela byla tentokrát ochuzena o kapelníkův zpěv. Zbyňka totiž skolil nějaký nemuzikální vir, a tak jen hrál na kytaru. Sbory sice zněly trochu chuději, ale energie se z vystoupení nevytratila. Až nás překvapilo, jak v pohodě Lístek dal dohromady dost dobrých písní na hodinový program, když musel vynechat Zbyňkovy sólové songy. Poslechli jsme si řadu novinek a s klidem doporučejeme, abyste si Lístek na festech určitě nenechali ujít.

Následující Koňaboj jsme z větší části proseděli v zákulisí. Energická folklorrocková kapela ale u lidí jasně bodovala. Ještě lepšího přijetí se však dostalo závěrečnému Semtexu. Ten přijel ve velké formě. Po základním vystoupením, přišel ještě závěrečný přídavkový blok Semtex byl tak na pódiu určitě hodinu a půl a ani se to nezdálo. Takhle povedené vystoupení po všech stránkách jsem od nich dlouho neviděl.

Noc se nesla ve znamení povídání a jamu na muzikantském baru. Postupně jsme zapadávali do chatky. Já byl po třetí mezi prvními, neb mě čekal druhý den přítel volant. Druhým extrémem byl Láďa, který pro změnu do chatky ani nedorazil. HNLístkovská smršť z loňského roku se ovšem neopakovala. Tentokrát to byl klídek a pohoda. Zkrátka Medvídek nás nezklamal a naopak přidal síly na další festovní víkendy. Třeba už hned na ten příští se Zvíkoveckou kytičkou.

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)