27. - 29. 5. 2005

Folkové dostihy

A je to tady! Už někdy od března nemluvíme o ničem jiném než o festivalech. Venkovní pódia, pivo v kelímku, kofola v tomtéž, spaní pod širákem, oblíbené kapely, noví i staří známí... To všechno a ještě mnohem víc jsme si o prvním festivalovém víkendu užili požehnaně. Říká se: " Jez do polosyta, pij do polopita". My hráli do polomrtva:-)

V pátek jsme si pořídili novou tečku do naší hrací mapy, protože jsme poprvé zamířili na festiválek Bezmezná Mezná, o kterém jsme už slyšeli mnoho. Nebýt toho, že na sever vyrazila to odpoledne snad celá Praha, probíhala cesta v pohodě, i přes horko, které už v pátek vládlo.

Areál jsme našli bez potíží, protože Láďa v těch místech v minulém tisíciletí vandroval:-) Nutno podotknout, že prostředí tam je opravdu boží, takže jsme se kochali, zkoušeli a radovali se, že jsme. Pódium nám "zahříval" Jirka Schmitzer a dělal to moc pěkně. Publikum evidentně chápalo, o co tu jde. Možná trošku méně to už vědělo při našem vystoupení:o) Ale i tak jsme si hraní užili, na pódiu to zvukově fungovalo a my byli po měsíční pauze "nadržení".

Ani účinkujícího, který nastupoval po nás, jsme si nenechali ujít. Bylo to znovuzrozený Jen tak, který patří do skupiny našich oblíbených kapel. Trošku je zlobila kytara a celkově zvuk nebyl moc vyrovnaný, takže raději budu vzpomínat na jejich vystoupení na Vánočních prázdninách v Telči. Přídavek vyšel ale skvěle. Hned po té jsme nasedli do auta a zamířili za Pardubice na chalupu Klokanových rodičů. Cesta byla zatraceně dlouhá. Ve dvě ráno jsme zaparkovali před barákem, vyložili věci a postupně ulehli ke krátkému spánku...

V sobotu jsme něco málo po půl dvanácté už stáli v areálu Slunovratu. Protože jsme měli čas, každý jsme po svém dělali vše proto, aby nás horko neodrovnalo dřív, než to bude nutné. V plné zbroji jsme se krátce před třetí vydali za pódium. Když nám Honza Dobiáš povídal něco o tom, jak ten větřík příjemně profukuje, nevěděla jsem, co si o tom myslet. Zdálo se mi, že se vzduch ani nehne a horko se dá krájet.

Vše jsme pochopili ve chvíli, kdy jsme se míjeli s Fregatou na pódiu a zahleděli se do jejich usměvavých tváří zalitých potem. O chvíli později jsme vypadali úplně stejně. V takové výhni jsme snad ještě nikdy nehráli. Vlastně zcela určitě. Povoleny jsme měli 3 písničky + přídavek. Zvolili jsme jak prověřené songy, tak jednu čerstvou novinku. Ačkoliv nejsme příznivci těchto krátkodobých pobytů na pódiu, na Slunovratu si i přes tu chvilku užijeme hraní víc, jak leckde za půlhodinu:-) Dobře naladěné s vařící se krví v těle si nás ještě vyfotili pro Folk&Country, takže se už teď těšíme, na budoucí vydání tohoto časopisu 8-)

Po lehkém pozdním obědě jsme nasedli do auta a vydali se na poslední štaci. Naštěstí se jednalo o nedaleký Kolínský ostrov. Protože jsme v Kolíně už párkrát hráli, zamířili jsme tam s předstihem, abychom mohli využít zdejšího stínu stromů a v klidu načerpat síly pro nejdelší písničkový blok tohoto víkendu. Jen co jsme však vylezli z auta, přepadli nás pořadatelé s prosbou, abychom v co nejkratší době vystoupili. Vypadla totiž nečekaně jedna kapela a další se ještě celá nesešla. Právě hrající Jirka Němeček a Ivan Mezlík už natahovali.

Chvilku jsme nebyli schopni slova, ale když se nám to v horkých hlavách konečně propojilo, chopili jsme se nástrojů a šli hrát. Tentokrát už jsme se drobných chybiček nevyvarovali, ale myslím, že na to, v jakém jsme byli stavu, se nám podařilo předat do hlediště i nějakou tu energii. Alespoň jsme se o to snažili ze všech sil. Nakonec jsme tak obživli, že jsme poslední dvě písničky odehráli v tempu téměř vražedném. Což nás samotné zaskočilo a nakonec rozesmálo. Konec dobrý, všechno dobré :-)

----

V dobré náladě, ale poměrně vyčerpaní, jsme se chvilku otřepávali z hektických událostí a zvolna zamířili zpátky na Slunovrat. Nechtěli jsme si nechat ujít tradiční noční sejšn. Sice jsem si cestou z Kolína nedovedla moc představit, že budu ještě celou noc zpívat, ale jaké pak bylo moje překvapení, když jsem zapínala spacák až o čtvrté ranní:-) Tentokrát bylo méně muzikantů s nástroji, než třeba v loňském roce, ale lidí bylo hodně a zpívalo se parádně.

Jó, prošlapaný boty, pingl, tulácká hůl,
a na jazyku noty a pod pažema sůl.... to byla jedna z desítek písniček, která se v noci nesla pardubickým koupalištěm a my se zvláště při tomto verši na sebe pobaveně zašklebili:o) Víkend se vydařil a my už se těšíme na další festivalový víkend, který se tentokrát ponese svým způsobem v opačném duchu. Opět se vydáme na cestu v pátek, ale tentokrát nás z festivalu, kterým je Jablonský medvídek, nic nedostane:o) Potvrdilo se nám totiž to, co jsme věděli předem. Nejsme dostihový koně, nýbrž ti, kteří si to svým tempem rádi doklušou do cíle...

I když ... když na to přijde, zvládneme i ten folkový dostih:-))

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)