Ne, nešli jsme nikam sázet či zalévat kedlubny, rajčata či pórek, nýbrž šlo opět o hudební akci.
Po té, co jsme si v dubnu odbyli předkolo FC Zahrady, jsme tentokrát 1. června zavítali na zahradu podstatně skromnější a to Mlejnskou. Letos se před kulturním domem Mlejn v Praze - Stodůlkách konal už její čtvrtý ročník.
Celé akci předcházela mobilizace kapelových sil. Alespoň v mém a Elčině případě určitě. Oba jsme už totiž druhý týden vyháněli bacily z těla. Já tak otevřel poprvé po dvou týdnech ústa k pokusu o zpěv až právě v sobotu a Elka ještě v pátek hřála jak kamínka. Nakonec ale vše dobře dopadlo a já zjistil, že zpívat se dá, a Elka nám trochu vystydla a vrátila se pod 37 stupňů.
Dopoledne jsme si u mne tedy udělali alespoň improvizovanou zkoušku po dvou týdnech. Improvizace spočívala v tom, že chyběl Pavel, který byl mimo Prahu a mohl přijet jen tak tak alespoň na samotný koncert. Po více i méně zdařených pokusech obnovit si paměť a um, jsme se vypravili na zasloužený dlabanec, probrali bojovou strategii a vyrazili směr Stodůlky.
Před Mlejnem bylo slunečno, počet platících diváku přešplhal hranici třiceti lidí, což v součtu s muzikanty a organizátory prostranství před kulturákem už příjemně zaplnilo. Právě při našem příjezdu hrála druhá kapela dne - Banalita (zahajoval Buldogg bluegrass). Její lehce folkrockový projev mě zaujal, ale přiznám se, že jsem viděl jen dvě písně a to ještě na půl okaucha.
Vzhledem k tomu, že jsme se vítali se známými, připravovali se na vystoupení a navigovali Škopyho ku Mlejnu, neužil jsem plně žádného vystoupení. Připojím tedy jen pár postřehů nekoncentrovaného posluchače.
Martina Trchová měla pěkné písně zdobené ještě lepším zpěvem, přál bych jí snad jen trochu více osobitosti nezbytné pro písničkáře, ale na to má při svém věku ještě čas. Sdružení Missa - Kryl revival band - produkovalo zdařile Krylovy písně v bohatých aranžích. Tato bohatost však byla místy až příliš velká, až zanikaly myšlenky a výraz textů. Vystoupení Petra Sedláčka nekomentuji, protože jsme právě ladili a chystali se na prkna. Petr Sedláček se staral jinak i o uvádění celého odpoledne. Nevím, zdal byl chyba v něm nebo u zvukového pultu, ale dvacet metrů od pódia už mu nebylo rozumět bohužel ani slovo.
V průběhu odpoledne se stupňoval chladný vánek, a tak na začátku našeho vystoupení bylo i přes sluneční svit pěkně chladno. Nicméně prsty i hlasivky se zvolna přesto daly do boje a v příjemném prostředí nám koncert proběhl před očima za pár chvil. Na hodnocení se ptejte jiných ;-). Každopádně děkujeme Lišákovi za dobrý zvuk.
Opustili jsme pódium právě včas, abychom se nezamíchali do rytířské story o ženách, pití a soubojích, kterou rozpoutala skupina středověkého šermu. Stále častěji se naše zraky upíraly na místo, kde byly usazeny buřty a další jídlo. Žaludky už chtěly také své. Po skončení soubojů jsme tedy opekli pár špekáčků a potěšili i tělo, aby duši nezávidělo. Mezitím se na pódium postavila poslední vystupující skupina Folklok. Ač byla hvězdou večera, jen obtížně odtrhávala diváky od ohniště, kde se chystalo jídlo. Nakonec se to ale podařilo a vystoupení Folkloku bylo opravdu pěknou tečkou večera. Vlastně ne, úplnou tečku obstaral svíčkový tanec už zmíněné středověké skupiny. Vlastně ne, to ještě nebyl zdaleka konec.
Uvnitř v sále Mlejna, se totiž usadil na pódium Jirka Zip Suchý, pod pódium pár diváků a Zip si zahrál opravdu zdařilý recitál. To ale stále nebyl konec. Do sálu Mlejna se pak přemístili všichni zbylí zúčastnění a započal jam do ranních hodin, kde se krom HN prezentovali hlavně tři členové v současnosti neexistujícího Magisonu. Po čtvrté ranní tak došlo neplánovaně i přímo na Magisoní písně v asi hodinovém bloku. Škoda, že už ty písničky neslýcháme po koncertech. Každopádně zážitků jsme měli plnou hlavu. Venku se mezitím rozednělo a my asi kolem šesté jako správní slušní lidé odcházeli za světla. Odebrali jsme se zpět do Nuslí, kde jsme se uložili k zaslouženému odpočinku. Do okna jsem napnul celtu, aby nás slunce nemátlo a pak už si nic nepamatuju.
Kolem jedenácté nás probudilo vedro. Navíc jsme chtěli být ještě aktivní a udělat něco pro kapelu, a tak jsme se pozvolna dobrovolně zvedli z pelechů. Tím ovšem naše aktivita skončila. Měli jsme sílu už jen dojít na Palouček na oběd. Odpoledne jsme už probírali pouze organizační záležitosti. Pro čtenáře z toho vypadla jedna zajímavá věc. V červenci se 13.7. pokusíme zorganizovat další zahradní festiválek sami, tentokrát na zahradě u Škopyho. Tož sa těšte, brzy dáme vědět víc. Zkrátka zahrádkaření má HN v oblibě i když to nemá s kedlubnami nic společného.
----
Stalo se 1.6. - 2.6.2002 za přítomnosti: HN, Honzy, Jaroose, Báry, Šaolína, Zubříka, Merry, Sunny, Bramborky, Bundáše a dalších skupin, pořadatelů a diváků
