Kromě toho, že nám paní Zima v únoru ukázala svou pravou tvář a poctila nás takovými mrazy, až se jeden nestačil divit, konalo se 20. února v Muzice opět "pozdvižení". Tentokrát se na pódiu vystřídaly dokonce tři kapely. Ale pěkně popořádku, neboť i tentokrát jsme se potýkali s různými překážkami.
Vlastně šlo o běžné provozní komplikace. Zatímco my všichni jsme se prokousali chřipkou a jinými bacily již během ledna, opravdová epidemie si začala drát cestu republikou teprve koncem února. A tak se mezi jinými vybrala i naši zvukařku Lenku, zastoupil ji tedy její kamarád.
Hostem Hlubokého nedorozumění měl tentokrát být pražský Zlomvaz, který není v Muzice žádným nováčkem a plzeňská skupina Grasscoctail. Druhá jmenovaná kapela bohužel dostala přímý chřipkový zásah na banjo, takže na její vystoupení si budeme muset ještě počkat.
Večer krátce po půl osmé zahájil Zlomvaz s výrazným zpěvem Lucky Minaříkové. Písničky pomalejšího rázu zněly příjemně, ale zdálo se mi, že se tentokrát v Muzice trochu ztrácejí. Ale i tak jsem si jejich vystoupení užila a těším se, až se s nimi zanedlouho potkáme v Kolíně.
Kapelnice Grasscoctailu - Irena Motlíková - s sebou jako náhradu přivezla trio, které je jinak součástí kapely Prsten. Petr Hubacz, Romana Tomášková a Pavel Toman na nás sypali jednu písničku za druhou. Moc dobře se to poslouchalo. Na jejich projevu i kvalitě hraní bylo znát, že mají na svých kontech mnoho zkušeností. Zvuk se jim také vydařil, a také návštěvníky Muziky zaujali na výbornou. Po několika přídavcích, které si publikum právem vyžádalo, zakončila večer naše maličkostJ A protože čas určený pro pořádání koncertu se rychle chýlil ke konci, vzali jsme to hopem a asi po pěti písničkách jsme oficielně ukončili večer. Téměř okamžitě jsme však navázali jamováním, rozmlouváním a jen Klokan, Jepťák a Škopy ví, čím vším ještě. Já už měla namířeno na okraj Prahy a pak dál směrem k domovu.
Klokan: Inu hrálo se jako obvykle pěkně. Jen škoda, že se v Muzice začal brát noční klid víc vážně. Kromě toho, že jsme museli krátit naše vystoupení, přibyl na piánu zámek, takže hraní zůstalo na prostých kytarách a ukecali jsme k tomu alespoň baskytaru. Po počátečních rozpacích se vše ale rozjelo v pěkném tempu a odházeli jsme kolem půl třetí jen díky tomu, že nás v pátek čekal pracovní proces. Já si to s Láďou vzal z Vinohrad do Nuslí ještě zkratkou přes Dejvice, kde jsme u Lenky vyložili aparát. Ve tři ráno se prý budí obzvláště ráda.
Večer byl moc fajn, takže už se těšíme na Muziku příští, kdy bude klepat na dveře nejen Jaro, ale i brněnská kapela Ořešáci. Ale ještě předtím si odskočíme vyzkoušet akustický zvuk našich písniček v Carmenově pořadu NA KOBERCI v Karlínském domu dětí a mládeže (zkrátka tam zapadneme). HN tam bude vystupovat ve své unplugged verzi, tzn. jen v triu bez Škopyho a jeho basy.
Stalo se 20. 2. 2003 za přítomnosti HN, Zlomvazu, Prstenu, Ireny a dalších lidí