Poslední zimní den se přehoupl do své druhé části a za oknem autobusu se polabská nížina zvolna proměňovala na pražská předměstí. Byl třetí čtvrtek v měsíci a já mířila do Krušovické Music hospody. Na Florenci jsem přesedlala na metro a zcela pohroužená do písniček Zuzky Navarové jsem vystoupila na Náměstí míru - tedy o stanici dřív. Toho jsem si všimla až ve chvíli, kdy mě obklopil shluk domů, ulic a aut ve zcela jiném uspořádání, než jsem očekávala. Povzdechla jsem si jen, že nám to dnes hezky začíná a už pěšky pospíchala na Náměstí Jiřího z Poděbrad :-)
V Muzice na mě dýchlo obvyklé prostředí, které zvolna ožívalo. Asi deset minut po mně vtrhl do Muziky i Láďa s Petrem a aparátem. Lenku, která nás obvykle zvučí, opět zchvátila choroba ( Klokan: V poledne mi kvůli tomu volal Láďa, že mě bude při nakládání aparátu potřebovat. A tak jsem po práci absolvoval pražský okruh Vysočany-Nusle-Dejvice-Nusle-Vinohrady. I s nakládáním aparátu u Lenky a balení dalších věcí u mě se to podařilo zvládnout za dvě hodiny a pouze s jednou pokutou od městské policie. Dobrý ne? ;-) ). Řekli jsme si, že než dorazí náhradní zvukař, postavíme aparát a vše v rámci našich omezených možností připravíme a nadběhneme tak času.
Jenže ouha, po té, co se přehoupla sedmá hodina, začali jsme neklidně žhavit telefony. Výsledkem bylo zjištění, že se náhradní zvukař zasekl v práci a místo něj tedy dorazí někdo jiný. Shrneme-li to, čekali jsme na náhradu za náhradního zvukaře. Muzikou začalo zavánět nedorozumění :-)) Kluci se zatím pustili do zapojování kabelů (připadal jsem si jak v boji s chobotnicí…) a já poklidně vychutnávala jedno "krušovické", neboť jsem tentokráte nebyla v roli řidiče. Všechno nakonec dobře dopadlo. Zvukaři dorazili oba a nutnou podotknout, že se zvukem skoro kouzlili Ale to už trošku předbíhám…
Začalo se tedy zhruba s půlhodinovým zpožděním. Večer zahájila kapela Ořešák z Brna. Tahle parta lidí má právě za sebou téměř kompletní přestavbu, takže u nás měli tak trochu premiéru. Možná právě to se trochu odrazilo na jejich vystoupení, které na mě působilo trochu nejistě. Melodické písničky za trochu jednotvárného doprovodu dvou kytar, výrazných dechů, rytmiky a basy střídali jedna druhou a než jsem se nadáli, byl tu přídavek. Až se tahle sestava Ořešáku trochu usadí a vyhraje, myslím, že to bude příjemné poslouchání.
Po krátké přestávce jsem se chystali ve vší vážnosti na naše vystoupení, jenže se všechno trochu zvrtlo. Právě, když se Klokan nakročil k úvodnímu "Ahoj", spadla mu do kytary elegantně ladička. A bylo po vážnosti. Co by vlastník nejútlejší ruky ( k poměřování nedošlo, možná se tak ale stane po uveřejnění reportáže:-)) jsem se ujala lovení v ozvučném prostoru. Tuto mou dobrovolně obětavou činnost doslova na kolenou provázela spousta nemístných poznámek a záblesků fotoaparátů pohotových fotoreportérů 8-) (Je fakt, že mi Elka často u nohou neklečí…). Dobrá věc se podařila a my mohli začít.
Jak už jsem předeslala, zvuk byl asi nejlepší, co jsme kdy v Muzice měli, což se snad i odrazilo na našem vystoupení. Obvyklý hluk mezi návštěvníky chvílemi úplně utichal a my si na pódiu užívali. Krátce před desátou jsme zakončili večer přídavkem - Opileckou můrou ( S dalším děním to nemělo nic společného. Domů jsme dorazili rozhodně bez můr ;-) ). Pak už se jen oslavoval příchod Jara, zpívalo a zpívalo a zpívalo. Ačkoliv jsme domů dorazili kolem třetí ráno, zdál se mi ten večer jako mžik.
Před Velikonocemi, tedy 17. dubna, přijede do Muziky zahrát plzeňská kapela Grasscoctail, která byla v původně plánovaný únorový termín ochromena chřipkou. Těšíme se na ně i na Vás. Možná se objeví i nějaké to překvápko :-).
Stalo se 20. 3. 2003 za přítomnosti HN, Ořešáku a dalších
