7.2. se opět měl konat koncert a jam v Muzice. Bouhužel skupina Isara řeší nějaké vnitřní problémy, a tak se nám omluvila ze svého hostování. Oslovili jsme tedy další kapely, jenže ve stejném termínu se v Praze konaly dvě další akce podobného typu a navíc jsme sháněli na poslední chvíli. Dlouho to tedy vypadalo, že si tentokrát muziku odsloužíme sami. Jedinou oslovenou kapelou, která měla čas, byl pražský Zlomvaz. Jenže ten nevěděl, zda bude mít volno. Až do čtvrtka jsme tedy nevěděli, zda si neuděláme úplnou inventuru repertoáru. O koncert samotný až tolik nešlo, ale měli jsme obavy, jak potom dopadne jam, který nás baví víc, když hrajem s dalšími muzikanty.
Nakonec vše dopadlo dobře a Zlomvaz svou účast potvrdil, i když mohl dorazit až kolem osmé (nevadí, však můžem začít my). Zvůčení i sraz se tentokrát obešlo bez obvyklých nedorozumění, a tak jsme pár minut po půl osmé startovali koncert. V sále bylo tentokrát méně diváků, což nám ale po lednovém návalu při Folktime party ani tolik nevadilo. Díky souběžně probíhajícím dalším podobným akcím se nebylo ale ani co divit. Přesto se během koncertu vytvořila příjemná atmosféra. Po padesáti minutách jsme tak mohli slézt z pódia z poměrně dobrou náladou. Samozřejmě že vlastní sebekritické výhrady byly ale ty souvisí hodně s tím, že si v Muzice pokaždé chceme zkusit i lecos nového a ne vždy se to musí podařit.
Zlomvaz na pódiu předvedl příjemnou folk-jazz-rockovou směsku. Téhle kapele přeju, aby se ještě trochu rozrostla (sólový nástroj a rytmiku tam člověk přímo cítí), aby se mohla jejich muzika ukázat plné parádě. Tentokrát vystupil Zlomvaz navíc ještě v sestavě ochuzené o nepřítomného kytaristu. Přesto se to dobře poslouchalo. Paradoxně mě upoutala nejvíc poslední (přídavková) píseň, která podle slov frontwomenky Lucky Mináříkové není ještě úplně nazkoušená.
Po koncertě se rozběhl jako vždy jam. Zlomvaz nás ale příliš neposílil, protože musel chvíli po skončení koncertu zase odejít. Naštěstí se ale objevili další muzikanti, kteří si přišli užít právě jam. Díky menšímu počtu zúčastněných tentokrát došlo i na tišší písně. O půl druhé ráno se nám stále nikam nechtělo, ale vidina již běžícího pracovního dne děsila natolik, že jsme se s Muzikou raději rozloučili.
Na březen si opět bereme na pátek raději volno, takže se můžeme těšit o to víc na hraní s bluesovou kapelou s Jablonce a Písku Pavouk na lyžích.
----
Stalo se dne 7.2.2002 za účasti HN, Zlomvazu a dalších
