7. března, jako každý měsíc, Muzika ožila a její podlouhlý prostor zaplnily tóny..
Od těch chvil uběhl už týden a tak jsem se rozhodla, že vám uvařím minutku ze stále živých prožitků a vzpomínek. Nebojte, použité ingredience jsou stále zaručeně čerstvé, protože záruční lhůta všech čistě přírodních produktů je, troufám si říct, nekonečná…. Ptáte se, který chemický proces je toho příčinou? Jó, když muzika vstoupí do Muziky, dějí se neuvěřitelné věci. Proto mohlo být také Nedorozumění protkané Pavoučí sítí….
A z čeho, že jsme to vařili, pekli, smažili a dusili ??( ačkoliv pokud vím, nikdo udušen nebyl :-) )
Tak tedy, pište si:
3x Pavouk na lyžích + 1vlekař ( pavoučí zvukař, který dohlížel na správné napětí pavučin )
Chutí snad nejvíc připomínající červené víno, dobře uzrálé a šlechtěné s radostí a pečlivostí.4x Hluboké nedorozumění
Chuť mohu jen těžko odhadnout, neboť jsem přímo jednou ze složek této přísady, nicméně na období zrání ještě čekáme :-)- několik náručí chuti zpívat a hrát
- řádná hrst člověčích zrnek, která přišla prožít čtvrteční večer ( noc )
- to vše okořeněno těšením a překvapením z různých setkání, neboť jsme se tentokrát sešli v hojném počtu
Jak po sobě čtu napsané řádky, je mi jasné, že se to neobjede bez vysvětlení. Navíc jsem vám chtěla naservírovat nějaký dobrý pokrm a zatím to vypadá na prazvláštní koktejl. Nu což, vždyť on hlad je přeci jenom převlečená žízeň, jak se říká….
Pavouk na lyžích tedy není žádný chyták ani fór, který jsme si vymysleli na příchozí, nýbrž písecko-jablonecká kapela. Je to společenství víceméně rodinné ( Tomáš Parýzek - kytara, zpěv, Jirka Pobříslo - kytara, zpěv, Kuba Pobříslo - basová kytara a Jan Pobříslo - zvuk ) a nutno dodat, že velmi sympatické a o legraci s nimi nebyla nouze. Ale pěkně popořádku….
V Muzice jsme se sešli včas a k žádnému počátečnímu nedorozumění kupodivu nedošlo. Takže po kávě a nazvučení obou kapel se náš březnový host ujal úvodu. Předvedli z jemných sítí utkaný hudební slalom na převážně bluesových lyžíchJ Byla to jízda, kterou bylo radost poslouchat. V jedné písničce si na foukací harmoniku dokonce zasóloval i Zubřík z Magisonu. Prostě príma. Kdo se do téhle sítě utkané z pevných vláken nechal chytit, myslím, že si užil pocit polapení, který by mohla kdejaká moucha závidětJ
Pak jsme nastoupili my, tentokráte už bez Jany a jejího zpěvu a flétny. Čili s trochu upraveným repertoárem. Kromě zvuku, se kterým se pokaždé pereme a pár nedorozumění s textem, proběhlo hraní v pohodové atmosféře. Na závěr jsme přidali i píseň, která byla premiérová a jejíž hlavním sloganem je "my jsme jen malé ostrůvky…". Co dodat?? :-)
Po skončení se jako vždy, tentokrát zhruba do třetí hodiny ranní ( neboť jsme se vyzbrojili páteční dovolenou ), odehrával jam. Škopy usedl za klavír a kdo měl ruce a nohy ( hlavně ty ruce ) se chopil nástrojů. Ještě chvilku před tím si Hluboké nedorozumění odskočilo ven, vytvořit pár fotek pro jeden nejmenovaný časopis…), takže Velehradská ulice byla chvíli vzhůru nohama.
Někteří jsme se ze vzniklého jamového ansáblu ulévali v rozhovorech a rozjímáních nad zlatavým mokem a užívali si toho, že se zase jednou vidíme. Když už se nám nebezpečně klížila víčka, odtrhli jsme za pomoci několika málo výhružek Jepťáka od kytary a Škopyho od klavíru a odebrali se do noclehárny Petrova nuselského bytu, kde jsme s Pavoukem nad ránem vypili čaj a zavrtali se do spacáků…
Ačkoliv jsme uléhali v dost pozdní noc, vyskočili jsme z pelechů kolem osmé. Zatím co se "Pavouci" vydali na průzkum Prahy, já a Klokan jsme vyrazili na nákupy. Tamburínu, která byla naším cílem jsme sice nesehnali, ale zato jsme si užívali jara, které přišlo minimálně o měsíc dřív než loni…
Kolem půl čtvrté si u nás "pavoučí bratři" vyzvedli své věci a vyrazili za dalším hudebním dobrodružstvím. My jsme, vzhledem k naší zdravotní ( hlavně hlasové ) indispozici, která provází náš kapelní život už nějaký týden a v čemž se veleúspěšně střídáme, zamířili do spřízněné restaurace, kde jsme si užívali různorodost čínské kuchyně. Kytary zůstaly výjimečně doma, neboť, jak už jsem říkala - nešlo to :-(.
Víkend jsme završili tedy už v sobotu v poledne slavnostním obědem. Ačkoliv jsme se předchozí večer hodně šetřili, nebyli jsme schopni dát dohromady sbor, při kterém by nedošlo k narušení psychické stability nejbližších sousedů. Už takhle nás přivádějí v tichý úžas nad tím, jak nám tolerují zkoušky do pozdních hodin.
Tak a pokud vám tahle všehochuť zachutnala přijďte se osvěžit a občerstvit mysl do Muziky 4. dubna, kdy bude spolupachatelem Magison.
----
Stalo se dne 7.3.2002 za účasti HN, Pavouka na lyžích a dalších
