Je to neuvěřitelné, ale stále se něco děje. Ne jinak tomu bylo 8.-10. června. V sobotu se mělo HN prezentovat na 3. Mlejnské zahradě v Praze-Stodůlkách. Zároveň však plánoval Škopy planýrovat rodinnou zahradu v Praze-Hostivaři.
Protože jsme chtěli hrát i s baskytarou, rozhodli jsme se, že ten víkend absolvujeme zahrady obě. Škopy navíc sliboval na své zahradě možnost zkoušení spojeného s ochutnávkou toho, co s sebou přineseme. Celé se nám to bohužel trochu zvrtlo, ale to se dalo čekat.
V pátek v šest jsem měl s Janou a Láďou sraz u mě. Láďa přišel o půl šesté a Jana… ..Jana volala, že musí být v práci minimálně do osmi. Odjeli jsme tedy jen dva, Jana měla dorazit později sama. Příjezd k zahradě byl nejistý. Na udaném místě jsme viděli dva nové moderní rodinné domy a velkou nemoderní výrobní či skladovou halu. To nevypadalo slibně. Pak jsme však zahlédli v koutě za rodinnými domky nefalšovanou džungli křoví. Ano, byla to škopí zahrada. Když se nám podařilo křoviska překonat, stanuli jsme na pěkně upraveném trávníku uprostřed řady ovocných stromů a dřevěných přístřešků. Ven nebylo skrz křoví vidět nic - ideální místo.
Na zahradě už pracoval Pavel s Vendulou a svým otcem. Ten nám ukázal, co nás čeká. Uviděli jsme spoušť plnou starých prken, železa, nábytku a dalšího všebordelu. Přirovnal bych to k následku výbuchu středně velké pumy. Protože nebe nevěštilo nic dobrého, pustili jsme se hned do práce (v sedm hodin). V osm přestalo nebe věštit a spustilo kohouty. Schovali jsme se tedy do přístřešku bývalého včelína s tím, že si zahrajem, vyzkoušíme přinesené vzorky a po dešti se bude pokračovat. Jenže jsme hráli, zkoušeli Chýňský ležák a pršet nepřestávalo. Jana volala, že nepřijede, protože v práci zůstane asi do půlnoci. V deset bylo jasné, že práce definitivně skončila. Začali jsme testovat Staropramen. Ve dvě ráno jsme se rozhodli, že půjdeme spát. K tomuto účelu bylo zvoleno už předem Pavlovo bydliště. Usínali jsme s odhodláním ráno brzo spát, aby se něco na tý zahradě přeci jen udělal. Tajně jsme však předpokládali, že bude ráno také pršet a my se pěkně dospíme.
Ráno nás probralo kolem osmé sluníčko. Zrada!! Co se dalo dělat. Solidárně jsme vzbudili telefonem i Janu, dali si s ní sraz na zahradě a už se opět jelo do Hostivaře. Musím se pochlubit, že jeden velký plac haraburdí jsme úspěšně během dopoledne zrušili. Na druhou stranu jsme byli trochu zrušení i my sami. Po půl dvanácté jsme však vlezli do aut, dali zahradě sbohem a vyrazili do Stodůlek na zahradu hudební.
Naše vystoupení mělo začít v jednu. Na zahradě klubu Mlejn jsme se sešli ve třičtvrtě. Naštěstí nedorazila jedna kapela, takže se začátek posunul a my měli čas se alespoň trochu připravit.
Zahájili jsme festival se zjevnou snahou, kterou bohužel trochu podemílala únava. Unavený byl překvapivě i přístřešek typu stan, pod kterým jsme hráli. Při písni Zapomenutá trať ve chvíli, kdy Láďa zapjel slova "… zapraská dubovej kmen..", se na nás stan zřítil. Naštěstí zůstal šikmo nakloněný tak šikovně, že Láďa zůstal mimo něj a mohl zpívat a my byli pod ním, ale mohli jsme hrát. Celou píseň jsme dokončili bez přerušení a přemýšlíme, zda by se něco podobného nedalo příště zinscenovat…… …asi ne.
Musím říci, že jsme ve vystoupení neudělali vyložené chyby, ale celková roztěkanost, kterou zdůvodňujeme únavou (důvod se vždy najde) způsobila, že to bylo alespoň z mého pohledu celkově matné a průměrné. Letos jsme již často hráli líp. Na druhou stranu se dostavilo poměrně dost kamarádů, a tak jsme si nemohli na diváky stěžovat. Celkem nás mohlo poslouchat asi 20 lidí. Bohužel nikteří z nich museli krátce po našem vystoupení odejít o mnoho nových se neobjevilo, takže se festival odvíjel částečně v duchu "muzikanti sobě". Nálada byla ale dobrá, pohoda kolem, žádný stres.
Po nás vystoupila v odpoledním bloku ještě řada kapel. Bylo zde folkrockové Volné sdružení, vokální Vltavín, bluesový Blueshell, blugrassový Formát a písničkáři Petr Sedláček a Zeno Václavík. Nic z toho pro mě nebyla vyloženě bomba, ale všechno bylo nadějné a doporučuji si zmíněné kapely poslechnout.
Známější jména měla přijít až večer. To už nebe opět provokovalo, a tak se Lišák rozhodl přestěhovat festival přímo do klubu Mlejn. Později jsem si říkal, že to stěhování bylo opravdu dobrý nápad, jen by mě mrzelo, že jsem tak nemohl vidět, jak se Kaluže nebo Jarret vejdou na malé zahradní pódium. Tak už jsem částečně prozradil, kdo to večer hrál. Dále se objevili Jan tak tak (stále více do folkrocku) a Disneyband (ten jsem neviděl, protože jsem zařizoval něco v Chýni na noc).
Musím říci, že obzvláště Kaluže mě uchvátili svými pódiovým vystupováním, vtipnými písněmi a vůbec vytvořili skvělou náladu. Janu vyprovokovali dokonce ke koupi jejich čerstvého CD (o tom možná jindy). No a Jarret, to byla bomba, výborná muzika od folku po rock a funky, na pódiu i pod pódiem se křepčilo, nálada byla výborná, přidávaly se snad čtyři písně. V těch Jarret většinou ukázel, že umí hrát i převzaté světové rockové pecky.
Sečteno podtrženo doporučuji si podobné Lišákovy akce nenechat ujít. Určitě si zaslouží větší návštěvnost.
Po jedenácté hodině večer končil, k žádné další akci se ve Mlejně neschylovalo, tak jsme se vydali k Láďovi na chatu, abychom vše dovršili menším jamem. Dílo se podařilo, čehož důkazem byla velikost ranních kruhů pod očima.
----
Stalo se 8.6.-10.6.2001 za přítomnosti Klokana, Jepťáka, Jany, Škopyho, Báry, Jarooše, Vendy a dalších
