Po měsíci, kdy jsme díky pozvání skupiny Vomiště navštívili Klub Palermo v Děčíně, nás čekal další výlet na sever, tentokrát do České Lípy. Hostitelem byla stejná kapela a místem, kde se vše mělo odehrát bylo samo Nebe. Lépe řečeno restaurace, která měla nad vstupními dveřmi právě tento rajsky znějící název. A tak jsme už týden před 20. listopadem, kdy jsme se vypravili na cestu, špásovali na různá blankytně modrá témata:-) Uznejte, že když Hluboké Nedorozumění míří do Nebe, zní to trochu morbidně i trochu komicky:-))
Protože v Praze ten den právě vyvrcholily přípravy na summit NATO a Klokan bydlí kousek pod Kongresovým centrem, dohodli jsme se, že raději auto nechám na Chodově. Tam mě měl vyzvednout Jepťák ( podezřívám kluky, že ho pro mě poslali proto, že jsem je neustále popichovala, že s nimi do žádného Nebe nepůjdu, protože se asi 100 m od místa, kde vždy parkuji, když už musím do Prahy autem, konal onen večer koncert Nezmarů:-)) (pozn. Klokan: A to jsme zajistili Elce nezmaří koncert týden před tím ve Mlejně - nevděčnice ;-)).
Na smluveném místě jsme oba byli o 15 minut dřív a to i přesto, že mě 3 km před sjezdem z dálnice překvapila a zdržela nezanedbatelná kolona vozidel, což bohužel není na D1 výjimkou. Dokonce i průjezd Prahou proběhl překvapivě hladce, až na to, že jsme si jednou naběhli na uzavírku silnice, kterou jsme nutně potřebovali jet. Ale i tak jsme zvýšili náš předstih a na místě společného odjezdu jsme byli dokonce o 30 minut dřív. Pro ty, kteří třeba čtou naši reportáž poprvé musím podotknout, že se jedná o zcela netradiční stav, protože obvykle šlape čas na paty nám, ne my jemu:-)) A tak jsme díky hladu, žízni i časové rezervě kousek před Českou Lípou zastavili u benzínky, povečeřeli, popili kávu a shlédli jeden z dílů seriálu MASH:-)
Díky velmi podrobnému popisu cesty do Nebe, který jsme od Vomišťů obdrželi, jsme Lípou projeli bez váhání. Jen jsme se zasmáli, když jsme po třech pravotočivých zatáčkách měli dojet na světelnou křižovatku ve tvaru T a tu dle plánu projet rovně. Nicméně podařilo se, a pak už nic nebránilo tomu, aby jsme před sebou spatřili Nebe:-)
Jak jsem již zmínila na začátku, ono Nebe byla ona. Restaurace. Navíc velmi útulná s malým salonkem úplně vzadu, kde se měl konat i koncert. A také se konal. Bohužel za minimální přítomnosti diváků. Důvod, který donutil potencionální návštěvníky zůstat doma, nám prozradil palcový titulek v novinách (deník Metro). Ten zněl: "NEBE HLÍDAJÍ STÍHAČKY F-16". Plně chápeme, že i toho nejvíce hudbychtivějšího jedince tento článek mohl odradit (Ono se tam taky psalo o F-15, 250 vojácích, radarovém letounu a dvou tankovacích letadel. Přesto jsme tankovali normálně u benzínky a letadel si nevšimli, asi byla dobře maskovaná.. Článek si můžete přečíst kliknutím na horní obrázek ;-).). My si ho naštěstí přečetli až po návratu:-)
Krátce po osmé zahájili svým vystoupením Vomišťové a tak jsme si znovu vychutnali výbornou hru na šestistrunnou basu, klávesistu, který exceletně obsluhuje svůj několikapatrový nástroj a pěkné zpěvy. Přesto se nám v Děčíně jejich vystoupení zdálo přesvědčivější. Záhy jsme přišli na to, proč. Vlastně jsme tušili zradu už předem, vzhledem k tomu, že tentokrát chyběly odposlechy. Ale jsme se snažili se zvukem poprat, jak to jen šlo (naše pěvecké útoky byly odraženy pevnou stěnou a dlažbovou podlahou, od kterých se nám to vracelo zpět se škodolibým zpožděním a silně zkresleně. Nebo to byl snad fakt můj hlas :-o?). Při té bitvě jsme si nemohli nevzpomenout na naše pravidelné pořady v Muzice, kde to se zvukem bývalo také na štíru. Narozdíl od těch dob minulých jsme se nenechali nějak zvlášť zdeptat nepříjemnými pocity a vyklouzli z Nebe s úsměvem na rtech:-)
Cesta domů utekla v sladkém polospánku většiny z nás. Kluci mě vyprovodili k autu. To už byla vlastně čtvrteční noc. A protože jsme se v pátek měli sejít na nahrávání a touto činností strávit víkend, mohli jsme se stejně jako po děčínském koncertě rozloučit slovy: "tak ahoj, zítra". Jenže do té doby jsme měli ještě 2x absolvovat účast v pracovním poměru a 2x se více či méně vyspat, takže jsme na sebe jen mlčky pokývli. Pro tu noc bylo těch morbidností ažaž. Stačilo, že se Nedorozumění na chvíli ocitlo v Nebi:-))
Stalo se 21. 11. 2002 za přítomnosti HN a dalších lidí