TOPlist

30. 9. 2006

Jak jsme si zanotovali


Po třech letech jsme se mohli těšit, že zakončíme festivalovou sezónu mezi zlátnoucími kopci Jizerských hor – na Jizerské notě. Kromě dech beroucích panoramat nás čekalo příjemné hraní a večerní posezení u ohně. Tak nějak jsme si to představovali a přesně tak to taky bylo.

Díky jistým společenským a pracovním povinnostem jsme já a Jepťák na Jizerskou notu odjížděli až v sobotu ráno. Dalším členem posádky byla Marta, takže cesta byla veselá. Autem duněly Holky z naší školky a podobné hity. Jelikož mě tyto záležitosti tehdá zasáhly jen okrajově, nestačila jsem chvílemi žasnout k všeobecnému veselí v autě. I Škopy s kompletní rodinou opouštěl Prahu až v sobotu, takže na místě nás očekával pouze Klokan, který nás hned nasměroval do hospody na oběd. Jídlo bylo dobré, ale celé se to nějak protáhlo. Měli jsme to jen tak tak, aby Klokan stihl ve dvě hodiny schůzku kapelníků. Pak už to šlo ráz na ráz, až jsem později přemýšlela, zda-li se nám název kapely nějak moc nezadřel pod kůži:-) Škopy někde ztratil klíče od auta. Problém trochu násobilo to, že v autě měl basu i kombo. Vydal se tedy zpátky do města, neboť se domníval, že klíče zapomněl v restauraci. Bohužel zjistil, že se mýlil. Mezitím se zbytek kapely zabýval zkouškou před vystoupením, které se rychle blížilo, protože jsme na schůzce kapelníků zjistili, že krátce po třetí zahajujeme festival.

Ve 14:45 se stav blížil panice, protože už to vypadalo, že vystoupíme bez basy, což by nás mrzelo. Klokan mě tedy zaúkoloval, zda bych nezajistila náš přesun v programu. Tak jsem trochu poděsila pořadatele, ale vzhledem k tomu, že už bylo pověstných „za pět minut dvanáct“, v našem případě za deset minut tři, tuto variantu jsme zavrhli. Naštěstí se ukázalo, že ve vedlejší chatce zkouší Ozvěna, která oproti našemu očekávání neměla kontrabas, ale právě baskytaru. Navíc nám ji ochotně půjčili. Sláva a díky jim! Kluci rychle utíkali s nástroji k pódiu, zatímco já v horním patře chatky hledala kapesník. Tahle skutečnost jim ale ušla a v chatce mě zamkli. Naštěstí jsem vzala za kliku ve chvíli, kdy byli ještě v dohledu, takže jsem napjala hlasivky na nejvyšší výkon a podařilo se mi upoutat jejich pozornost. To už jsme se ale museli smát, protože absurdnost situace už nebyla ani k pláči:-)).

Po Vlajce, kterou zahrál Lístek s větší částí HN jsme konečně přistoupili k tomu, proč jsme na Jizerskou notu přijeli. Občas si stěžuju, jak se necháváme rozhodit nenadálými situacemi, které nás často krátce před vystoupením potkávají. Díky nevím komu ( asi nám8-), ale tentokrát se tak nestalo. Všech šest písniček i s přídavkem jsme si užili ve vzájemné shodě. Sice jsme se umístili na předposledním místě, ale to ve společnosti kapel jako je Sekvoj, Lístek, Bezefšeho, Pětník či zmiňovaná Ozvěna, není žádná ostuda. Navíc jsme se shodli, že Jizerská nota je asi jediný festival, kde nám nevadí, že je zároveň soutěží. Snad pro to prostředí, atmosféru, snad proto, že bývá poslední.

Po vystoupení jsme v chatce chvíli vydýchávali hektickou hodinku a pak v poklidu brouzdali v těch jizerských notách, které se nesly Hejnicemi. Tedy až na Škopyho, který se za značné podpory kamarádů snažil dostat do auta. Ani tam se klíče nenašly, takže v podvečer Klokanovým autem vyrazil i s rodinou do Prahy, aby se pak v noci vrátil i s náhradními klíči. Láďa odjel skoro již tradičně ještě odpoledne, protože práci na stavbě za něj nikdo neudělá. Škoda, myslím, že sejšn u ohně by se mu líbil. Minimálně stejně jako mně. A nevím, co se mi líbilo víc, jestli samotné zpívání nebo ta zvláštní atmosféra plná blížícího se podzimu a tepla plamenů....

V neděli jsme Klokana s Martou přemluvily, aby jsme cestou do Prahy zastavili na Ještědu. S Martou jsme tam byly vloni na jaře, ale byla tak hustá mlha, že jsme Ještěd spíš nahmátly, než viděly. Měly jsme tak skvělou příležitost zjistit, že na podzim je zde mlha úplně stejně neproniknutelná. Jsem zvědavá, zda ten výhled známý z pohlednic někdy uvidím na vlastní oči:-). Marta sice tvrdila:“Neboj, tady se mění počasí každou chvíli, než dáme kafe, bude všechno jinak.“ A víte, že měla pravdu? Začalo lejt jako z konve 8-)

A co čeká HN teď? Trocha přemýšlení nad realizací některých nápadů za dlouhých zimních večerů a občas nějaký koncert. Ten první se odehraje v P-klubu Trojická už 19. října.

Elka
zpět

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)