Přišel listopad a s ním zima, déšť, kluzké silnice a festival Folkový Oříšek. To poslední je samozřejmě nejpříjemnější ze jmenovaného. Aby si ale HN mohlo na Oříšku zahrát, muselo absolvovat ve sněhu a dešti jízdu po skluzavce D1 do Brna. Tentokrát jsme použili tzv. roztroušený kumulativní odjezd. Jepťák vyrazil z Hostivic, mě nabral v Nuslích a Elku jsme nalodili ve Zruči. Škopy se chystal do Brna až v neděli. Z Nuslí s námi ještě jela Monika - naše divácká mluvčí, čímž bylo auto akorát naplněno.
U našeho dopravního prostředku se ještě chvíli zastavím. Chci vás totiž seznámit s Karlem. Jedná se o postaršího prošedivělého Opla Kadeta. Nepatří nikomu z kapely, ale Jepťák je s ním spřízněn firemně. Mezi jeho hlavní přínosy patří velký prostor, nevýhodou je naopak fakt, že mu táhne na záda. I když se na předních pozicích člověk peče, zadní spolujezdci se chumlají do bund. V celku jsme ale rádi, že se nám náš vozový park (škodolíbci říkají vrakoviště) zas o trochu rozrostl.
Do Brna jsme přibyli kolem půl páté a po vystěhování Karla jsme se vydali hledat vhodnou restauraci pro večeři a spláchnutí prachu (nebo spíš námrazy) z cesty. Domorodci nás poučili, že máme jít tam a doprava. Bohužel náznak směru a slovo "tam" jsme si vyložili špatně, a tak jsme kličkovali ulicemi asi 15 minut. Nakonec jsme zasedli do Besedy, kde se vyjímal nápis "Studená a teplá jídla po celý den". Asi šestnáctiletý výčepní nám po našem dotazu s politování řekl, že je kuchař nepřítomen a on umí jen smažák a může ohřát polévku. Inu, alespoň nebylo o čem přemýšlet, venku navíc pršelo, a tak jsme nabídku přijali. Ukázalo se, že polévku umí náš výčepní ohřát hned na několik způsobů (vlažná, teplá a horká). Smažák se mu ale opravdu povedl. Škoda, že tak dobře už nevyšly hranolky. Ty jsem napichoval obouruč ( pozn. Elka: přičemž neskrývaně ohrožoval všechny spolustolující ) a v zubech drtil na prach. Nakonec jsme se ale najedli přiměřeně a po zaplacení vyrazili na sobotní koncert, který v divadélku Barka už mezitím probíhal.
Právě vystupovala tříčlenná skupina Helan a spol.. Prezentovala se písničkami postavených především na slovních hříčkách a na jejich působivém provedení. Bavili jsme se opravdu dobře, pokud je budete mít příležitost někde vidět, doporučujeme. Následně se na pódium přistěhovalo dívčí vokální trio doplněné pianistkou Na chvíli motýli. Takové kousky, jaké s hlasy prováděly by nám asi způsobily frakturu hlasivek. Přesto to ale všechno ladilo a když sebevědomé vystupování doplnily i bezprostředním uváděním, opět se nám dojem ze sobotního koncertu zlepšil. Poslední kapelou byli brněnští Kudykam. Po pravdě jsme se zase přiblížili k zemi. Na skupině bylo vidět, že vznikla teprve nedávno (necelý rok) a mnoho koncertů za sebou asi nemá. Uvidíme jak to bude vypadat, až se trochu "otřískají" a vyhrají. Na ostré soudy je ještě brzy, uvidíme třeba už napřesrok.
Po koncertu jsme se těšili na jam do Pohádkové hospůdky ( ta byla opravdu pohádková díky krásným malbám všude po zdech ). Postupně se tam přemístilo asi 30 diváků a účinkujících. Hrála se opravdu všehochuť a taky jsme přidali svou trochu do mlýna. Naštěstí se onen objekt zavíral už ve dvě ráno, jinak nevím, do kolika bychom pokračovali a jaká by byla neděle ( mno, já myslím, že víš;-)).
Ráno jsme vstali už po jedenácté a vyrazili na snídani spojenou s obědem. Tentokrát se nám podařilo najít výbornou restauraci Racek, kde jsme se tak napěchovali, že jsme se stěží valili. Abychom si trochu taky užili čerstvého povětří, prošli jsme si před návratem do Barky ještě kus brněnského Králova pole ( a bavili se nápisy na obchodech, které lemovali ulici. Nejvíc nás asi zaujal objekt státní instituce, jejíž význam byl vysvětlen asi následovně: Centrální evidence věcí osobní potřeby. Zda tam stát vede zásoby toaletního papíru, nevíme). Kolem třetí dorazil Škopy a my se dali do pilného sestavování programu a do jeho přehrávání. Přeci jen jsme se 14 dnů neviděli. Skončili jsme tak akorát, abychom se nazvučili a ještě si vydechli před koncertem, který jsme zahajovali.
V té době jsme se vyhnuli největšímu nedorozumění, které hrozilo. V sobotu totiž uváděl koncert Jirka Moravský Brabec a David Maroš (jinak hlavní organizátor) mu jako správný inspicient naháněl do zákulisí kapely. Jenže neděle se JMB už neúčastnil, a tak uváděl přímo David Maroš. Na inspici už tak nikdo nezbyl. A tak se stalo, že zatímco jsem si povídal v sále s kamarádkou, kterou jsem zda náhodou potkal, začalo se kolem stmívat a na pódium vstoupil David, aby uvedl koncert. Důvtipně mě napadlo, že asi uvede rovnou také první kapelu, totiž nás. A tak jsem urychleně letěl do zákulisí, vyhnat ostatní z šatny. K pódium jsme dorazili na vteřinu přesně, abychom zaslechli, že právě přicházíme. A tak jsme tedy přišli. Další kapela už tolik štěstí neměla, hold neměla vyslance v sále ;-), a tak jsme jí vlastně upozornili na vystoupení až my sami svým návratem do šatny ( stejně jsme měli jejich basu;-))
Předvedený výkon patřil z našeho pohledu k těm průměrným, ale diváci tleskali se zaujetím, a tak jsme si užili i přídavku. Atmosféra byla v Barce opravdu příjemná. Největší uznání mezi všemi však získal Škopy, když se mu podařilo utrhnou strunu na baskytaře. Naštěstí si rychle půjčil jinou ( jak už jsem o pár řádků výše prozradila:-)), a tak jsme si bez něj dali jen jednu píseň ( a to jsem měla spíš vážné obavy o kytaru Klokana, protože jsme svorně neobratně navazovali strunu, která praskla při zmiňovaném jamu - pro letošní rok jsme vážně popraskali co se dalo, takže snad už bude klid 8-))
Po nás se na pódiu objevila skupina Na pár chvil z Litomyšle. Jejich folkpoprocková muzika měla patřičný důraz. Nás nejvíce zaujali velmi dobré zpěvačky a hráč na dechové a rytmické nástroje. Byla to taková pěkná tečka za tím naším Oříškem. Během vystoupení další středověce laděné kapely Žakéři jsme se tiše vytratili ze sálu, protože nás čekala ještě dlouhá cesta domů. I ta uběhla nakonec bez zvláštních příhod, a tak jsme před půlnocí přistáli v Nuslích.
Mohlo by se zdát, že se nám tentokrát různá nedorozumění vyhnula. Přesto se pár drobností vyskytlo, ale na to jsme přišli až na konci zpáteční cesty. Nejprve jsem si uvědomil, že jsme v Brně nechali viset sponzorské logo časopisu Folktime, které jsme tam vezli a měli jsme ho přivést i zpět. A při výstupu jsme na zadním okně Karla našli kazetu a obaly demo CD, které jsem vezl Elce ( mě samozřejmě bez obalu vyložili ve Zruči:-)). No nic, alespoň se projely do Brna a zpět, však se ještě nesčetněkrát uvidíme ;-).
Právě skončil poslední festival, kterého se HN v roce 2002 zúčastnilo a že jich nebylo málo. Takže teď je na čase navštívit zase nějaký ten klub, jako třeba Nebe v České Lípě nebo v pražskou Balbínku. Navíc už se začínáme těšit, jak zapijeme a prozpíváme Silvestra. Mezitím ale budeme dělat na pár nových nahrávkách, takže se máte na co těšit ( a my samozřejmě také:-)).
Stalo se 9. - 10. 11. 2002 za přítomnosti za přítomnosti HN, Monči, Evči a mnoha dalších....