TOPlist

O dešťové pile a zavřené hospodě

7.6. - 9.6.2002
Další fotografie

Pohodlně se usaďte, další příběh seskupení jménem Hluboké nedorozumění právě začíná.

Dubnový průlom HN do oblasti country na Paracountry pod Řípem (kam kapelu ještě před vystoupením zařadili pořadatelé) nás povzbudil natolik, že jsme se rozhodli čeřit vody i v dalších žánrech. A tak jsme se 7.června 2002 vydali na Řenčovskou pilu, což je převážně bluegrassový festival.

Odjezd tentokráte komentovat nebudu, neboť kromě klasických časově pásmových posunů jednotlivých členů výpravy se nic pozoruhodného nedělo. Odpoledne se dokonce utišil déšť, který ráno skrápěl Prahu jako kdyby chtěl takhle vydržet alespoň do neděle. V momentě, kdy jsme za Novým Strašecím sjeli z dálnice a odbočili na cílový Řevničov (lidově Řenčov), se však protrhly mraky znovu a ještě s větším gustem. Monika nás uklidňovala tím, že loni prý taky pršelo, a přesto tam lidi přišli a zůstali. Klid mi vydržel bohužel jen krátkou dobu, dokud jsem nezjistil, že jsem nechal doma deštník.

To už jsme ale stáli na parkoviště a řešili přesun k pódiu. Druhá posádka vedená Jepťákem to vyřešila rezolutním rozhodnutím neopustit auto, dokud se voda neodstěhuje jinam. My byli tvrdší. Eliška navlékla 10 minut nepromokavou bundu, Škopy vyndal z kufru sierry pogumovaný kobereček, pod který jsme se oba ukryli a jali se posouvat směrem po zvuku. Na pódiu právě startoval celý festival plzeňský Cop. V hlediště na lavičkách sice bylo prázdno, o to větší však byl nával pod přilehlými mohutnými stany. Atmosféra i přes déšť byla dobrá a my se jen báli, abychom nešli na plac hned po Copu, jelikož původně plánovaná druhá kapela Rychtáři nedorazila. Naštěstí byli pořadatelé rozumní a po přídavku Copu se na pódium začalo drátovat mohutné (snad osmičlenné) těleso Veterán Western. To lidi trochu zklidnilo a my se báli, jestli ne až moc, protože se ze stanů začal ozývat silnější ruch.

V zákulisí jsme sotva stačili dopilovat pořadí písniček a rozhřát ruce a už nás jsme lezli na pódium. Tam jsme se trochu zarazili, protože mezitím se snesla tma a reflektory svítící na pódium způsobili, že ven nebylo vidět víc než na dva metry. Při vědomí lidí sedících v cca 25m vzdálených stanech jsme tušili, že tentokrát bude kontakt slabý jak vizuálně, tak sluchově. Nicméně po krátkém nazvučení vystoupení Hlubokého nedorozumění nakonec začalo. Joj, užili jsme si bengálu jak nikdy a já začal přemýšlet o tom, zda se příště nepřihlásit na rockový Turnov. Zkrátka zvukař dal našim písní opravdový říz. Na pódiu jsme měli spíše zvukovou kouliZ dáli jsme slyšeli zmoklý potlesk, ale navíc se začalo objevovat pár lidí (z našeho pohledu stínů) i pod pódiem. Nejdřív jsem si říkal, že asi jen prochází, ale pak jsem si všiml jejich rytmických pohybů. Poprvé se tak stalo, že by na písně HN diváci tančili. Čtyřicet minut na pódiu oběhlo jako voda. Slézali jsme s pocitem, že jsme se asi chybek nevyvarovali, ale energii a atmosféru jsme tomu snad dali, což bylo pro zmoklé diváky snad rozhodující. Navíc nás evidentně přijali, i když se BG stylu ani neblížíme. Venku jsme získali převážně kladné reakce, takže jsme si vystoupení založili do kategorie "ven dobrý, ale víme, že máme co dělat".

Mezitím už se na pódium stavěla druhá hvězda večera - skupina Reliéf a sklidila poprávu zasloužený potlesk, který znamenal i přídavek. Následovalo dámské duo Povrch kůže. Trochu mi připomínalo A je to. Technicky byly snad i lepší, písničky mají ajeťačky zajímavější. Jen škoda, že obě dámy musely písničky "číst" z papíru. Večer ukončoval Modrolit, ale ten už mě příliš nezaujal a začal jsem se více zabývat jídlem.

Po konci koncertu se začalo ve všech stanech hrát a ani my samozřejmě nemohli zůstat stranou. Pěkně jsme si zahráli, pozpívali, popili aj pojedli. Ke spánku jsme se odebírali do stanů postupně mezi třetí a šestou hodinou ranní. Je Škopy zalezl spát do auta, protože chtěl v sedm ráno ujíždět do Prahy.

Ráno bylo opět deštivé a unavené. Ze stanů se nám nechtělo. Přemýšlení o nesmrtelnosti brouka nám vydrželo až do jedné hodiny. V plánu jsme měli původně zkoušku a zabezpečení lodí na nedělní sjezd Sázavy z Týnce. Jenže Pavel musel být u rodiny a počasí nedávalo především v oblasti teplot ale i srážek mnoho nadějí a z původní plánované výpravy vypadli už tři lidi kvůli nemocem. V ohrožení tak byly obě akce. Kolem jedné volal z Prahy Škopy, jestli jedeme a zda bychom nechtěli udělat zkoušku u něj doma. Po krátké poradě byla zkouška u Pavla schválená a voda zrušená. Večer jsme naplánovali přejezd na chatu do Prosečnice, kde bychom utužili kolektiv a naplánovali věci příští.

Postupně jsme zabalili a vyrazili ku Praze, abychom kolem čtvrté zvonili u Škopyho. Uvítání byl výborné, obzvláště ze strany Vendy, která měla připravenu bábovku a palačinku pro vyhládlou výpravu. Po krátkém posílení následovala veřejná zkouška HN. Veřejná proto, že na ní byla přítomna i Vendy, Honza, Bramborka, Hanička a chvíli i Jirka s Vendulou, kteří se přijeli připojit k večerní výpravě. Kupodivu nám to zpívalo docela dobře i přes včerejší dlouhý jam.

Kolem osmé už jsme namířili směr Prosečnice. Tam nás nejprve uvítala oblíbená restaurace Démon, kde jsme povečeřeli a začali produkovat písně, které nejsou tak známé, a tak se k nim nedostaneme na velkých jamech. Po slabé hodince se k nám ještě připojil můj bratr Jára, a všichni jsme se prozpívali až k půlnoci, kdy nás vrchní skásnul a přívětivě vykázal ven. I přes férové jednání jsme nebyli smíření s tím, že nás čeká pochod přímo na chatu, a tak jsme to ještě vzali přes Kamenný Újezdec.

(následující řádky jsou psány rezavě - tedy barvou piva - na počest jedné zavřené hospody)

Tam byl překvapivě otevřený ještě hostinec U Charvátů, a tak jsme nahlédli. Okamžitě nás to vcuclo dovnitř. Prodloužená zavíračka byla rychle objasněná, hospoda se totiž ten den zavírala. U toho ještě nikdo z nás nebyl a věřte, že je to opravdu mohutný. Ani jsme se nenadáli a jam pokračoval, tentokrát spíše na známou notu. Těžko popisovat, mohlo by dojít k nějakým hlubokým nedorozuměním. Tak alespoň bodově v časové souslednosti uvedou pár událostí (bez nároku na přesnost hodin):

  • 1:00 příchod
  • 1:10 rozjíždí se jam
  • 2:00 poprvé se tančí na stole (2 blondýnky)
  • 3:00 majitel nás obdarovává kšiltovkami, které zdobí hospodu
  • 4:00 začínáme hrát písně HN a blondýnky opět tančí po stolech.. …i s majitelem
  • 4:30 jsme postříkání šampaňským, ale dopadlo by to hůř, kdybychom neupozornili na skutečnost, že je lépe šampus pít, než ho vylévat
  • 5:00 rozdáváme navštívenky pro rádio Preston, jehož člen se rovněž U Charvátů vyskytl. Ráno se asi divil, jak se mu do kapsy dostalo hluboké nedorozumění - možná to bral jako předvolební fintu ODS
  • 6:00 balíme a mizíme
  • O půl sedmé jsme už byli definitivně v hajanech. Se zabedněnými okenicemi se spalo báječně. Takže jsme vstávali až ve tři. Já si bohužel vzpomněl na závěr jedné vlastní písně a za(ú)pěl …jen kdyby hlava tak ráno nebolela…

    Čekala nás už jen pozdní snídaně a odjezd do domovů. Za námi byl víkend s příjemným koncertem, ale především s hlubokým zážitkem ze zavírání hospody, který na nás zanechal stopy ještě v dalších dech. Nenechte se mýlit, neoslavuji tu skutečnost, že se vypilo hodně piva. Jde hlavně o nadšenou oslavu smutného konce, kterou nezažijete každý den. Navíc šlo o neplánovanou akci a takové zanechávají nejhlubší vzpomínky (pokud si tedy průběh pamatujete ;-) ).


    ----

    Stalo se 7.6.-9.6. za přítomnosti: HN, Honzy, Moniky, Jirky, Venduly, Járy a dalších

    Klokan