27. - 29. 6. 2003

Přes Pečky a kopečky na Plumlov

Po nečekaném volném víkendy, kdy nám na poslední chvíli odpadlo hraní v Rumburku (pozn. Elka: no comment8-)) jsme už netrpělivě vyhlíželi sobotu, kdy nás čekal milý i když vzdálený festiválek v Plumlově - Plumlovský dýchánek.

Ve středu ovšem opět, podobně jako minulý týden, došlo k náhlé změně plánů. Tentokrát nám ovšem hraní nepadlo, ale naopak přibylo. Volali pořadatelé Červenopečecké pecky, zda bychom nepřijeli v pátek na jejich festival. Omluvily se jim totiž dvě kapely, a tak hledali náhradu. A v Hlubokém nedorozumění jí našli. Odjezd se tedy posunul už na pátek.

Sraz kapely byl až na místě. Pavel byl očekáván až před osmou, a tak první dorazila po sedmé hodině Elka a o pár minut později jsme přijeli Karlem my - tedy Klokan a Jepťák. Neomylně jsme projeli celou vesnici křížem krážem, a když jsme zastavili u malého hloučku lidí, abychom se zbaběle zeptali na cestu k cíli a já otevřel ústa… …zase jsem je zavřel a přeformuloval svůj dotaz na zdvořilé "ahoj". Nápis na bráně totiž naznačoval, že stojíme totiž právě před vjezdem ke Kuželně, na jejíž zahradě se celá akce konala. Zkrátka jsme byli dobrý a trefili to ( mno, ony Pečky až zas tak moc obydlí nemají, takže když si vezmete, že je projeli křížem krážem a pak našli vjezd, jistě si spočítáte, jak moc jsou kluci dobří :-) )

Jeden z pomocných pořadatelů nám ochotně poradil ať vjedem dovnitř, když jsme kapela. Učinili jsme tak… …a zastavili se před schody do kuželny v místě, kudy chodili všichni diváci a žádná auta v okolí nebyla. Usoudili jsme, že by nám tady nepomohl od úhony na vozu ani fakt, že jsme kapela. Při hledání pořadatele jsme našli Elku, která nám poradila, abychom to objeli, že na nás mávne z jednoho průjezdu. Asi jsme byli při vycouvání moc rychlí, protože žádná mávající postava se neobjevovala, a tak si to suverénně namířili do nejbližší brány. Za ní byl ovšem soukromý dvůr, a tak jsme opět vycouvali. To už Elka vesele mávala z dalšího průjezdu, na kterém byl nápis "Česká pošta". To nás opravdu nenapadlo. Nakonec jsme ale spokojeně vystoupili a začali nasávat festivalovou atmosféru.

V tom volala Vendy, že Škopy píchnul před Kolínem kolo, a tak dorazí až kolem půl deváté. Zkrátka ten den nebyl náš sraz jednoduchý. Přesto se nakonec vydařil. Pořadatelé nás pro jistotu dali až nakonec soutěžního bloku (ani jsme nevěděli, že je Pecka soutěžní festival) a udělali dobře. Přehráli jsme si pár písní, abychom zjistili, co jsme všechno nezapomněli a po krátké chvíli jsme už lezli na prkna. Zahráli jsme si příjemně, protože diváci reagovali víc než sympaticky. Jen to z naší strany byl tak trochu automat, protože zvuk na pódiu tentokrát nebyl z nejlepších. Začali jsme s tichými odposlechy, a tak se nám zvuk vracel z venku jako jedna velká koule. Změna nastala ve chvíli, kdy jsme si nechali hlasitost zvednout na pódiu. V tu chvíli jsme tu kouli měli přímo tam. Už jsme nevěděli, co s tím, a tak jsme zkrátka hráli. Diváci vypadali spokojeně a to bylo hlavní. Bohužel už měl program tou dobou trochu skluz, a tak jsme byli "sestřeleni" bez přídavku, neboť se za námi už připravovala hlavní hvězda večera Fleret. Ten jsme slyšeli nedávno na Jablonském Medvídku, a tak jsme si šli spokojeně vydechnout do zákulisí ( na pivo a na párek:-) ).

Nakonec jsme se rovnou po koncertu odebrali do blízké tělocvičny, kde jsme měli slíbený nocleh. Týden byl náročný a my se chtěli dospat na sobotní Plumlov. Ještě před spaním jsme si brnkli pár písniček do akusticky příjemného prostoru tělocvičny a pak už jsme opravdu padli do spacáků ( ve velké tělocvičně jsme spali úplně sami na dvou velkých žíněnkách a já jen dodám, že akustika byla více než příjemná, tak nějak bych si představovala zpívání v kostele... prostě nádhera:-) )

V sobotu nás z nich vyhnal o půl deváté nejen budík, ale především vědomí dlouhé cesty do Plumlova, kde jsme měli vystupovat před čtvrtou hodinou odpoledne. To už s námi nebyl Škopy, který se výletu na Moravu nemohl zúčastnit. V Kutné hoře jsme posnídali, ve Žďáru si dali kafe a načerpali ( Oplovi:-) ) Karlovi benzín a za Boskovicemi jsme si dali zkoušku, abychom si připomněli, jak hrát naše písničky ve trojici. Kousek před Plumlovem nás stavěla Police. Ne, opravdu Láďa nic nepil a tedy ani nenadýchal. Zato jel přes vesnici 80, to ovšem naštěstí páni policisté netušili.

Nakonec nás Plumlovský zámek uvítal chvíli po třetí hodině. Zrovna začínala na pódiu hrát Absence s Terezou Terčovou. Byla to sympatická muzika, já měl ovšem co dělat, abych se trochu vyrovnal s únavou a přivítal se se všemi známými, a tak jsem vnímal spíš na půl ucha. Po chvíli vyrazil na pódium Petr Sedláček. Aby se nebál, občas se tam za ním podívali také Marcel Kříž a Janka Kúdelová. To už jsme byli nachystaní v zákulisí i my. Elka se svěřila, že jí není příliš valně od žaludku, ale hned doplnila, že to snad odezpívá v pohodě. Každopádně její nádech obličeje do zelena dobře zamaskovala zelená plachta nad pódiem. Nehrálo se nám špatně, i když únavu po cestě jsme stále ještě nerozehnali. Já si během vystoupení uvědomil, že začínám "flákat" basové struny, jak jsem zvyklý, že o hluboké tóny se stejně stará basa, která tu ovšem tentokrát nebyla. A tak jsem si odnesl i námět ke zlepšení pro příště. Celkově jsme ovšem byli poměrně spokojení ( já hlavně, že jsem to přežila a nedošlo k nějakému faux-pas, nebo-li hlubokému nedorozumění ). Z reakcí známých v hledišti jsme však zjistili, že to tentokrát nemělo tolik energie, co obvykle. Zkrátka se nám únava a nevolnost zamaskovat úplně nepovedla. Hlavu jsme si z toho ale tentokrát moc nedělali a chtěli jsme si příjemnou akci v krásném prostředí užít.

Shlédli jsme ještě vystoupení Janky Kúdelové, která hrála ještě jistěji a otevřeněji než loni, dua Žamboši. I to se nám zdálo oproti loňsku vyhranější a dobře se to poslouchalo. I když byl program na zámku i nadále zajímavý, uši se nám naplnily muzikou po okraj, a tak jsme převedli svou pozornost do okolí.

Láďa vyrazil do rybníka a já s Elkou do lesa kolem něj. Cestou jsme potkali jelena a hada. Každé zvíře způsobilo jinou reakci. Zatímco při pohledu na jelena jsme ztichli a klidně ho pozorovali, had zavdal příčinu k lehkému, evidentně oboustrannému, úleku ( pro jistotu jsem byl připraven na to, že na mě Elka vyskočí…;-) ). Co byl had zač, jistě nevíme. Já tvrdil, že šlo o užovku. Elka ale nechtěla věřit, že by mohla mít užovka 2 metry :-). Každopádně měl dost rozumu a odplazil se do houštin. Jak jsme tak pokračovali lesem dál k vodě, narazili jsme na plot. Šlo o hranici kempu. Zpátky se nám nechtělo, a tak jsme se dali do podrobnějšího zkoumání. Netrvalo dlouho a našli jsme co jsme hledali - stržené pletivo. Kemp byl pěkný, tichý, uklizený. Skrz něj jsme došli až k plotu na druhé straně u rybníka. Opět jsme hned napoprvé trefili ztržený dílec, a tak jsme kemp opustili stejně inkognito, jako jsme do něj přišli.

Na zámek jsme se vrátili právě těsně před koncem koncertu. Právě se na pódiu loučil Tomáš Kočko. Podobně jako loni, následovalo divadelní vystoupení šermířské skupiny o záchraně krásné panny před tříhlavým drakem. Stejné vystoupení tato skupina předvedla už loni, ale to jsem byl příliš daleko, a tak jsem reprízu uvítal.

Pokud si myslíte, že se pak rozjel jam, nepletete se. Po druhé hodině ranní nás už ale definitivně udolala únava, a tak jsme zahnízdili do spacáků.

Ráno jsem měl konečně pocit, že jsem příjemně odpočatý. Bohužel pozdě, čekala nás už jen cesta domů. Vlastně ne, ještě jsme skoukli spolu s asi patnácti dalšími diváky ranní open scénu, kde se mimo jiné objevila sólově Tereza Terčová a po ní čerstvá držitelka autorské porty Magda Brožková. Po pravdě řečeno, na Portě se to Magdě povedlo lépe, ale tady vlastně nešlo o nic jiného než o pohodové zakončení festiválku. A to se vydařilo.

Zpátky jsme se vydali po obědě a zmrzlinovém moučníku ( 5 kopečků8-) ) někdy po třetí hodině. Ani do Prahy jsme nakonec nezvolili dálnici, a tak jsme jeli cestou necestou, polem nepolem. Zajeli jsme i do vesnice Hluboké. Bohužel se nakonec ukázalo, že nejde o Hluboké nedorozumění, nýbrž Hluboké u Kunštátu. Odtud jsme vyrazili po červené turistické na Nedvědice, Pernštejn a Dolní Rožínku, abychom se nakonec vyloupli na hlavní silnici před Novým Městem na Moravě ( tahle část cesty, to byl opravdu zážitek, červená značka nás zavedla až hluboko do zalesněných kopců - při té příležitosti jsme založili T.O. Karel:-) ). Odtud jsme už pohodlně trefili do Zruče, kde se s námi rozloučila Eliška láhví vychlazené Mattonky z domácí lednice. Do Prahy jsme dorazili kolem osmé. Kamarádka Stráša, která s námi z Plumlova jela, byla vlastivědným výletem opravdu nadšena a děkovala se slovy, že příště to zkusí pěšky ;-). Jo, když se vydáte do spárů HN, nevíte nikdy, co vás potká….

V těchto dnech už střádáme síly na Zahradu, aby nás zas nepotkal nějaký únavový syndrom. Takže ahoj v Náměšti… ;-)