8.3.08

Jak jsme v Kolíně obsadili celou bednu

Jako téměř každý rok, i letos jedna březnová sobota patřila výjezdu do Kolína na polabské kolo Porty. Seznam soutěžících kapel, který jsme dostali mailem předem, v nás nabudil zvědavost (dost jmen jsme neznali) a zároveň jsme si říkali, že boj o postup bude mít hodně účastníků. Připraveni jsme tedy byli na všechno. Hned po příjezdu jsme zjistili, že budeme mít i dost času sledovat celkem v klidu vystoupení ostatních. Náš čas měl totiž přijít už kolem čtvrté hodiny, kdy jsme měli nastoupit jako čtvrtá kapela. Pozdravili jsme všechny známé, trochu se rozehráli, poslechli si zajímavou muziku pražských Zlomků (s velmi výrazným dobrem), povedené vystoupení Simony Klímové a pak už jsme se stavěli na pódium.

O patnáct minut později jsme z něj slézali s rozporuplnými pocity. Zvuk se nám v té rychlosti moc nastavit nepovedlo, a tak jsme hráli spíš každý za sebe, protože odposlechy nám přebila koule zvuku, která se vracela ze sálu. Snad to ale drželo i pohromadě, ohlasy ze sálu špatné nebyly. V danou chvíli nám ale moc do zpěvu nebylo, a tak jsme se šli trochu vydýchat do okolí Starých lázní – místa konání akce. Asi jsme ale neudělali dobře, protože hned po nás vystoupilo duo Quaoar (na místě získalo přezdívku Kávovar), které nakonec celkem k našemu překvapení zamíchalo pořadím. V předchozích ročnících nás sice sestry Vytiskovy příliš za uši nechytly, ale letos byly prý opravdu dobré a nakonec z toho bylo třetí místo. I další kapela 3M, kterou jsme minuli se nakonec zapsala do historie kolínského předkola, když získala diváckou Portu.

My si poslechli až Jiřího Šmidta, který má sice výrazné písně i projev, ale čtení textu a možná také na písničkáře až přílišná délka písní mu zas body odečítá. Další písničkář Stanislav Haláček pokračoval v trendu dlouhých písniček, na rozdíl od Schmidta se mu ale nepodařilo udržet naši pozornost. Posledních pět vystupujících už byly jen skupiny a právě mezi nimi jsme očekávali hlavní favority na postup. Toto očekávání nenaplnily skupiny Sun set a Flastr. Obě jsem si dovedl představit jako výborné doprovodné kapely na country bál nebo jinou hudební zábavu, ale pro prostý poslech mě příliš neoslovily. Mohla za to hlavně malá hudební nápaditost, malá dynamika a v případě Sun setu i příliš uječené vokály jedné ze zpěvaček. Nymburské Lážo plážo zahrálo určitě lépe a přesvědčivěji než loni. Pro mě to bylo jedno z nejpříjemnějších vystoupení. Rozporuplné dojmy jsem měl podle očekávání ze Surikhata trio (v Kolíně šlo ve třech písničkách o kvartet, když si zpěvačka vzala na pódium i malého potomka). Instrumentálně i vokálně jsou na výborné úrovni, ale jejich muzika není hold můj šálek kávy. Přesto jsem je tipoval jako favority postupu. Stejně jako Hudbandu, která letos vystoupila jen jako duo a její vystoupení se mi líbilo ještě víc než loni. Přesto mi tam nějaký ten sólový nástroj místy chyběl.

Krátce po sedmé přišlo na samotné vyhlášení vítězů. Mými soukromými tipy byli Hudbanda, Surikhata trio a Simona Klímová. Neslyšel jsem ovšem všechny vystupující a ani nás bych si hodnotit netroufl. Trochu jsem však doufal, že bychom mohli zabodovat alespoň v autorské soutěži. Nakonec mi však tipovačka vyšla tak 50:50, ale vůbec to nevadilo. Z druhého místa postoupila Simona Klímová (o třetích Quaoar jsem se už zmiňoval) a vítězem se stalo naše Hluboké nedorozumění. Přiznám se, že nás obhajoba loňského vítězství hodně překvapila, takže radost byla snad ještě větší. Navíc jsme získali dělené druhé místo v autorské soutěži (vítězem byla Hudbanda) a třetí místo u diváků. I to bylo pro nás příjemným překvapením, protože v sále byl mezi diváky jen jeden náš známý.

Následný koncert Vlasty Redla, Slávy Janouška a Jardy Samsona Lenka jsme si nadmíru užili nejen díky euforii, ale i proto, že se všichni tři (+hostující Jirka Šneberk) výborně doplňovali. Během cca hodiny a půl zazněly písně ze všech období jednotlivých aktérů (např. Večer křupavých srdíček s čistě klávesovým doprovodem). Celé vystoupení se neslo v jemně ironické náladě a právě tenhle styl si mi pro trio R+J+L líbí určitě nejvíc.

I když nás čekala druhý den řada od rána povinností a ku Praze jsme mířili už dost unavení, já a Láďa jsme nepohrdli pokračováním úspěšného dne, jaké se skýtalo v jednom suchdolském bytě. Ještě dlouho se povídalo a hrálo… a i tu neděli jsem po třech hodinách spánku nakonec přežil ( a při stavbě nábytku do koupelny jsem se spletl při měření zásadněji jen jednou 8-) )

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)