TOPlist

Příchod Hlubokého nedorozumění pod horu Říp

27.4.2002

Věříte-li snad, že Slovany přivedl do naší vlasti praotec Čech a že velké rozhodnutí usadit se v zemi oplývající mlékem a strdím padlo vskutku na hoře Řípu, zvu vás na jedno z důležitých míst našich národních pověstí.

I když nevím, jak by se praotec Čech, který dal podle pověsti jméno naší vlasti, tvářil na pohled v legendární místa na počátku 21. století. Poslední dubnový víkend by to svou přítomností omluvilo snad jen H(h)luboké nedorozumění:-))

Prostory na úpatí hory Říp totiž oplývaly spíš pivem, vínem a všelijakými dobrotami od hranolek až po grilované kuře. Pouť burácela, v kolotočích seděli lidé povětšinou hlavou dolů a za krátký pobyt na Toitoi se platilo 3,- Kč. Po obloze se prohánělo letadlo s volebními hesly... A na večer, když se na chvilku uklidnil silný vítr, padali z nebe lidé. Samozřejmě s padáky;-)

Na Řípu se totiž kromě tradiční poutě pořádalo Mistrovství ČR v parašutismu. Co ale bylo pro nás nejdůležitější, v tom všem zmatku se konal i Paracountry festival, což byla vlastně soutěž kapel. A k našemu příjemnému překvapení bylo vše uspořádáno tak, že scéna nebyla umístěna stranou od všeho dění, ale přesto diváky, ani interprety samotné, nerušilo pouťové "tuctuc":-)

Ale jako vždy výpravu HN provázeli různé slasti i strasti.

Po páteční zkoušce jsme se v sobotu ráno vzbudili a solidně nás vyděsil pohled na Láďu, který ležel s ručníkem na čele a barva v jeho obličeji nevěstila nic dobrého. Tak jsem se kolem jedenácté dopolední sbalili a vyrazili, aby jsme stihli na Řípu slíbený oběd v jednu. Cestou jsme se stavili v nonstop lékárně, kterou jsme nevyužili poprvé a protože naproti na Láďu vyzývavě kývala pohotovost, nemohl nevyřčené pozvání odmítnout. Vyfasoval antibiotika.A protože se stále držel pocitu, že to s námi alespoň odehraje (protože o zpěvu nemohla být řeč již kolem poledne), vyrazili jsme v plné sestavě.

Po menším hledání mezi pouťovými atrakcemi jsme se našli s pořadatelem, který nám proklestil cestu davem. Zaparkovali jsme na vzdáleném okraji louky, která sloužila jako parkoviště i jako doskočiště pro parašutisty:-) Láďa ulehl na sedačku, a protože odmítl i oběd, bylo jasné, že to budeme muset zvládnout bez něj. Po guláši jsme zalezli do jednoho z postavených stanů, které byly určeny ke zkoušení kapelám a to ne zcela bezúčelně, neboť co chvíli sprchlo. Po vyzkoušení několika možných i nemožných verzí našich písní v úpravě pro trio jsme se odešli odreagovat do hlediště a vyčkávali věcí příštích.

Těsně před naším vystoupením začalo zase pršet a každá přeháňka vyhnala většinu diváků pod nedaleké stromy. Schovali jsme se před deštěm do stanu. Což byla ale zřejmě chyba, protože nás pořadatelé považovali za nepřítomné. Poněkud jsme je překvapili, když jsme se s posledními tóny kapely, hrající před námi, objevili připraveni. Nicméně naše asi nejméně početná sestava tohoto klání byla v puštěna na pódium. Zvuk byl celkem dobrý a i přes menší vzniklá dobrodružství zapříčiněná povětšinou chybějícím hlasem Ládi a jeho nepřítomnou sólovou kytarou, se nám hrálo docela dobře. Během vystoupení nás spřátelená kapela Trapas hlasitě podporovala z první řady a Láďova postava v autě zaujala mírně shrbenou pózu v sedě:-)).

Jediným překvapením (či spíše hlubokým nedorozuměním ;-) ) bylo, že konferenciér uvedl na začátku i na konci vystoupení HN jako soutěžící kapelu v kategorii country. Inu naše šance na slušné umístění to sice asi poněkud snížilo, ale alespoň můžeme s jistotou tvrdit, že hudba HN pokryje celý prostor FCT hudby (o tramspkých a folkových motivech jsme byli přesvědčeni už dříve).

Zbytek dne jsme strávili poslechem zbývajících kapel a fanděním parašutistům, kteří v silném větru bojovali o co nejpřesnější přistání. Po večeři a zjištění, že jsme se ve své kategorii nedostali mezi tři nejlepší, jsme přijali pozvání Trapasu na chatu kdesi za Litoměřicemi.

Udělali jsme rozhodně dobře. Nejen, že jsme se asi po hodince cesty ocitli na krásném místě, kde v noci houkala sova, ale také jsme si krásně zajamovali. Bohužel bez Ládi, který samozřejmě vyrazil domů, aby se dostal do čtvrtka do stavu schopných, neboť jsme měli sdílet Muziku právě s Trapasem. Jó, měli…. Jenže v pondělí přišla od Škopyho SMSka, že "vaří". Nikoliv oběd, ale své vlastní útroby. Prostě zřejmě chytil bacil od Ládi a svůj podíl měly jistě i povětrnostní podmínky pod Řípem.

Muziku jsme tedy posunuli o týden s nezničitelnou vírou, že se tentokrát zbavíme všech těch chřipek a angín nadobro. Ale na festival pod Řípem budeme určitě vzpomínat rádi, neboť mu akčnost rozhodně nescházela:-).

Mimochodem, ten pohled do kraje, který se naskytl před nějakým tím rokem praotci Čechovi, vůbec není špatný. I když kdo ví, co on tenkrát z toho kopce viděl??;-)

----

Toto vše se odehrávalo od 27.-28.4.2002 především za účasti HN a Trapasu

Elka