22.6. se Hluboké nedorozumění rozjelo na sever, aby se v Rumburku zapojilo do tamního festivalu Toulavá písnička.
Naše vystoupení mělo proběhnout už v pátek kolem od půl deváté. Proto jsme už v po půl šesté startovali od Jany z Vysočan. Tentokrát s námi nejel Škopy, takže jsme se chystali po delší době na vystoupení bez baskytary. Kapelu doprovázel Honza, kterého jsme pasovali do role fotografa.
Během cesty se nic zvláštního nedělo (žádná babička ani kočička neskočila do cesty). První nedorozumění na nás čekalo až v Rumburku. Jana se pasovala do role navigátora, protože z toho kraje pochází. Proto také detailní mapu od pořadatelů dala sebevědomě do batohu a ten následně do kufru Olouše. Z předešlé věty je už určitě všem čtenářům jasné, jak to dopadlo. Ano, projeli jsme celý Rumburk, třikrát přejeli koleje tamní lokálky, viděli jsme trubky, bagry, rybník, náměstí, louky na kraji města, některá místa jsme viděli i dvakrát, abychom po dvaceti minutách kroužení Rumburkem šťastně přistáli u tamního domů dětí a mládeže (DDM), u něhož se měl festival konat. Na hodinkách byl čas 20:27. Doufali jsme, že zde bude jako na každém správném festivalu alespoň 20 min. zpoždění a měli jsme štěstí. Celé to bylo přeorganizované, protože některé skupiny nedorazily, pro nás bylo ale hlavní, že jsme měli začínat až kolem deváté.
Všechno jsme tedy nakonec stihli, vystoupení bylo docela povedené, i když to bez basy nebylo ono. Světe div se, nakonec jsme dokonce vyhráli hlavní cenu dne - pytlového ptáka. Konkurenci bohužel nemůžu posoudit, protože jsme před námi slyšeli jen půlku vystoupení jedné kapely a po nás už nikdo nehrál. Nicméně, co je doma, to se počítá a pytlový pták je opravdu pěkný (Jepťák si ho držel v autě skoro celou cestu do Prahy).
Dalším důsledkem našeho vítězství byla skutečnost, že jsme měli vystupovat i druhý den v hlavním programu. Na tuto skutečnost jsme bohužel v pátek v noci příliš nedbali a jako obvykle jsme se zapojili do jamu, který začal v jedenáct v hospodě na náměstí a skončil asi o půl čtvrté ráno v DDM. Ještě večer jsme volali Škopymu, zda nás nepřijel na sobotu posílit. Naše úsilí bylo korunováno úspěchem, a tak jsme se těšili, jak si zítra zahrajeme i s basou.
Sobota začala častým pískáním a občasným voláním góóól. Pak jsem otevřel oči a vyhlédl z okna. Venku se na blízkém stadionu hrál fotbalový turnaj. Výsledky bohužel neznám. Podstatnější pro mě bylo, že pršelo, foukal vítr a byla zima (prostě léto jak má být). Pořadatelé se během dopoledne rozhodovali, zda akci nepřesunou do kulturního domu, nakonec však vsadili na otrlost místních obyvatel a vše nechali venku před DDM. Naštěstí začal po poledni déšť vynechávat a vítr se utišoval, takže toto rozhodnutí se ukázalo jako chytré a prozíravé. Přesto se začátek trochu opozdil a my šplhali na pódium až před půl třetí, abychom celou akci zahájili. Bohužel se na nás páteční veselí podepsalo více, než jsme čekali, a tak náš sobotní koncert nebyl z těch nejlepších (jediný čerstvý hráč Škopy naše družstvo nespasil). Vyložený průser to ale nebyl, jen jsme byli namlsaní z pátku. Svorně jsme si slíbili, že předkoncertní jamy se budeme příště pokoušet končit nejpozději ve dvě (jsem zvědav, jak nám to půjde).
V celém odpoledni vystoupila řada dalších kapel. Nejvýraznějšími byla pro mě Kvinta, Minehava a Juwel Folk. Vystoupil zde i František Nedvěd ml. s kapelou. Jeho příspěvek nebyl špatný, ale stylem i podáním mi to příliš připomínalo Františka Nedvěda staršího. Vzhledem k blízkému fotbalovému stadionu se mi vkrádalo přirovnání jako by hrálo B družstvo stejného klubu. Z celého odpoledne mě nejvíc potěšila Minehava, která se po období personálních změn opět rozjela do vysokých obrátek. Každému doporučuji její vystoupení nedupané energií a dobrými písničkami s ještě lepšími aranžemi.
Finále festivalu obstarala skupina Bafalo s Michalem Braxatorisem. Tohle seskupení považuju už dva roky za to nejzajímavější, co lze na FCT akcích vidět. U jejich energické muziky podpořené výborným zpěvem a neotřelými aranžemi se nedá nudit. Letos se v repertoáru Bafala objevily i tišší písně, takže už to není jen nadupaná palba (byť i dřív tu výjimky byly) a vystoupení je podle mého tak vyváženější. Ale hlavně je výborné, vřele doporučuji. Našeho fotografa Honzu Bafalo natolik zaujalo, že chvílemi lítal pod pódiem jak blesk a jeho aparát se málem přehřál (celkem udělal za víkend přes 300 fotek a většinou zachytil právě Braxu).
Po skončení festivalu se opět v DDM vyhrávalo do brzkých ranních hodin, kde se činili nejvíc právě muzikanti z Bafala, dále z Juwel folku a také moje maličkost. Asi o půl páté jsem upadl do postele a do jedenácti o ničem nevím.
V neděli jsme se probrali do slunečného dne a já si přál, aby se vše odehrálo znova a za tohohle počasí. Nevyřízená objednávka u sv. Petra byla jediným záporem celé akce. Alespoň jsme si v klidu vychutnali oběd, navštívili cukrárnu a udělali si krátkou zkoušku, což s hlasem poznamenaným předchozími událostmi nebylo vůbec jednoduché. Následující cesta domů už proběhla bez komplikací, z Rumburku jsme vyjeli hladce napoprvé (i bez mapy) a pak už nás nic nemohlo překvapit.
Příští rok se do Rumburku přijeďte určitě podívat. My si teď na pár týdnu uděláme muzikantské volno, abychom 21. července přepadli Trocnov a spáchali pár nedorozumění na tamním Jihočeském setkání.
----
Stalo se 22.6.-24.6.2001 za přítomnosti Klokana, Jepťáka, Jany, Škopyho a Honzy
