Ve středu 5. září Hluboké nedorozumění zahájilo studenou sezónu - tedy část roku od podzimu do jara, kde se koncertuje hlavně v malý klubech a festivalech malých proporcí. Začali jsme tam, kde jsme skončili v červnu - v Salmovské literární kavárně.
Nevím zda jsme všichni měli divnou náladu nebo byla chyba na druhé straně, ale od počátku jsme se v místě konání cítili jaksi nechtěni. Hned po příchodu po čtvrté hodině jsme byli rázně upozorněni majitelkou, že pódium musí být ve čtvrt na sedm volné. Jo a ty nástroje v kavárně být nesmí, je nutné si je odnést dozadu.
Nenechali jsme se úplně zdeptat, odkývali všechny pokyny a už tu byl začátek koncertu, který obstarala Isara (před prázdninami ještě Tajné lodě). Jejich písničky sedí mému gustu a některé převzaté věci od Marsyas jsem si s chutí potichu s nimi zazpíval.
Náš koncert proběhl bez větší události. Jen nás překvapilo, v kolika písničkách si zazpíval i Škopy J. Možná zpívá i na jiných pódiích, ale tady jsme si toho všimli, protože šlo o akustické vystoupení. Na konci jsme ještě trochu vypekli Jepťáka, který slavil zrovna narozeniny a obsarovali jsme ho celkem 28 potřebnými věcmi jako jsou struny, trsátka, láhve s pivem apod. Návdavkem ještě dostal dort (ani si ho moc nevšímal nemlsoun L).
Po nevlídném prostředí v Salmovské jsme se po koncertu už všichni těšili na jam v zamluvené hospodě. Bohužel nikdo nevěděl, kde se tato hospoda nachází. Vytasil jsem se tedy s adresou Vinohradská 18 a tvářil se jako ten nejchytřejší člověk v blízkém okolí. Polovina osazenstva odjela autem a já vedl druhou půlku tramvajemi.
Právě když jsme se chystali vystoupit, volal Jepťák z autoposádky, že jsou na udané adrese a dívají se do výlohy obchodu se spodním prádlem. Na moji otázku, zda nezměnil priority, mi odpověděl, že by šel radši do té hospody, ale v okolí žádná není.
Po chvíli jsme to neštěstí už viděli i my. Hledaná restaurace nebyla ani v okolí. Nezbylo tedy než otevřít Janin kufřík, který ukrýval adresu i s telefonem. Nikam jsme nevolali. Vše vysvětlila už sama adresa. Popisné číslo bylo správné, ale ulice jmenovala trochu jinak - Velehradská. Chytil jsem se za hlavu. Úplně stejná záměna se mi totiž stala už asi před dvěma lety, kdy jsem ve Vinohradské hledal jednu kamarádku z Velehradské. Obě místa od sebe byla vzdálena asi 15 minut chůze.
Část nás tedy odjela autem, část došla pěšky. Přivítala nás Krušovická restaurace, která měla spíše vizáž herny. Naději nám ale dodalo piáno, které stálo na malém pódiu v rohu sálu. Po nezbytném osvěžení a občerstvení se vrhla Hluboká Isara na pódium a začal jam, jaký jsem dlouho nepotkal. Škopy zasedl k piánu, k tomu jsme vytáhli tři kytary a kontrabas a začali jsme křupavými srdíčky.
Když jsem viděl, že se přidává personál hospody a při další písni si pochvaloval, že to dnes asi nebude uplakaný folk, nálada začala stoupat výš a výš. Salmovskou jsem nechal v nedohlednu. Hráli jsme dohromady věci, které jsem si už dlouho nezahrál a škopy byl u piána vysloveně při chuti. Najednou jsem zaslechl něco jako tóny flétny - asi už mi haraší v uších. Ale ne, mezi přístojícími a přísedícími má jeden chlapík opravdu vytaženou flétnu a hraje na ní opravdu pěkně. O chvíli později jsem zahlédl dalšího člověka vyndavat něco jako irskou mandolínu (přesný název neznám) a když se nás další host zeptal, zda by nevadilo banjo, nebylo už co řešit. Zahráli jsme si jako už dlouho ne.
Po desáté hodině si přišli bohužel místní obyvatelé stěžovat na piáno a my začali pomalu končit. O hodinu později jsme se loučili na stanici tramvaje a já ujížděl k domovu.
----
Stalo se dne 5.9. v Praze za účasti Klokana, Jepťáka, Jany, Škopyho, Báry, Isary, Honzy a dalších.