24. - 26. 2. 2006

Akustický víkend v Čechách i ve Slezsku

Únor je nejkratší měsíc v roce, ale Hluboké nedorozumění toho stihlo opravdu hodně. Počátkem proběhla příke prava na soustředění. K němu samotnému došlo 16. - 19. 2. 2006 již tradičně ve Čtyřkolech u Škopyho na chatě, která tentokrát byla díky mrazům bez vody ( což nevadilo, protože piva jsme měli dost:-)). Ani letos nebudeme sepisovat naše zážitky, pro případného čtenáře by to bylo dost jednotvárné. Jedlo se a pilo, hodně hrálo a zpívalo, trochu spalo. Přislíbit snad můžeme čtyři zbrusu nové písničky, ze kterých jsme prozatím nadšeni a doufáme, že se budou líbit i vám :-)

Až v posledních únorových dnech jsme se vydali zase mezi lidi. V pátek jsme na pozvání Simony Klímové vyrazili do Slaného. Udělali jsme tak první letošní novou tečku na mapě našich "zájezdů". Ten den si Katka Neumannová dojela pro olympijské zlato a celá republika byla v napětí, jak dopadne hokejový zápas se Švédskem. Stejně tak to lomcovalo i s námi, napjatě jsme poslouchali cestou první třetinu z autorádia. Než začala druhá, už jsme vystupovali z auta před čajovnou Letící Slunečnice, kde se koncert konal. Prostředí to bylo malé, ale velice příjemné. Ačkoliv jsme se obávali, že hokej zvítězí nad muzikou, bylo poměrně plno (pozn. Klokan: na Jauvajs prý bylo lidí 3x víc, to ale podle nás museli sedět i na stopě :-) ).

Večer zahájila Simona, se kterou jsme se již několikrát na festivalech potkali, takže jsem se na její blok těšila předem. Simona nezklamala, její vystoupení mi uteklo jako voda a slova chvály, která čtu z internetových médií, jsou jistě oprávněná. Jak jsem si všimla, Simona nepřímo vychovává ve Slaném mladé zpěvačky, protože většinu písniček si s ní část publika zpívala či aspoň pobrukovala a dohromady to vytvářelo pohodovou vstřícnou atmosféru. To se to pak jde na pódium samo. Poprvé jsme si vyzkoušeli hraní vsedě, aby jsme nad lidmi nečněli jak čtyři Eiffelovky:-). Díky atmosféře, o které jsem již mluvila a pozornému publiku se nám vystoupení povedlo i přes nějaký ten drobný výpadek. Ze Slaného jsme odjížděli spokojení, za což patří dík Simoně i Letící Slunečnici...

---

V sobotu ráno o půl deváté jsme jen s Láďou a Petrem vyjížděli z Prahy do Ostravy na Trampský guláš, kam nás pozvalo Tempo di vlak. Pro další novou tečku jsme si tedy dojeli bez Škopyho, kterému v účasti zabránily povinnosti. Cesta byla dlouhá a klidná, prodloužili jsme si ji pobytem v restauraci Na statku, nedaleko cíle, kde jsme objevili skvělou kuchyni. Spokojeně najedeni jsme nakonec zaparkovali u hájenky ve Staré Bělé na okraji Ostravy. Kolem lesy, vůbec jsme si nepřipadali jako v Ostravě. Naše zkreslené představy se ten den napravily v mnohém. Kolem třetí odpoledne už akce probíhala a sál byl plný. I tady se zpívalo čistě akusticky a tak jsme měli obavu z toho, jak se naše trio popere s prostorem. Nakonec jsme zjistili, že budeme hrát až v pozdějších hodinách, takže jsme měli dost času na aklimatizaci. Ten jsme trávili různě, chvílemi v sále poslechem ostatních kapel, zkoušením atd... Nejvíc mě zaujala Dominika z Ostravy, která první blok hrála v pánském triu, druhý blok pak se zpěvačkou, která celé vystoupení oživila a bylo to opravdu příjemné do ucha. Nepřehlédnutelný byl i písničkář Racek, jak svými písničkami tak krátkými básničkami, při nichž roztahoval bránice všech přítomných:-) A samozřejmě Tempo di vlak, jehož vystoupení mi trochu rušil hluk z chodby, kde jsem stála. Byli jsme jediná kapela z větší dálky, navíc z Prahy, tak jsme nevěděli co nás čeká. A byli jsme velmi příjemně překvapení. Ten víkend již podruhé:-) Hrálo se nám báječně a snad z toho něco měli i diváci v zadních řadách ( po prvním bloku jsem se totiž dozvěděla, že mám přidat na hlase, což jsem netušila, jak mám udělat:-). Kluci tento problém vyřešili tím, že mě prostě vystrčili dopředu...

Náš druhý blok byl posledním vystoupením toho večera, zakončili jsme ho Strašidelnou, kdy si s námi s úspěchem zahostoval na basu David Valenta z ostravské kapely Morgána. (Klokan: V zákulisí jsme si předtím trochu brnkli a rychle přišel nápad secvičit jednu píseň i do našeho vystoupení 8-) ).

Pak už se plynule přešlo do sejšnu, který jsem opouštěla po páté ráno a ještě usínala za zvuku "ryvolovek":-) Musím říct, že Trampský guláš mě příjemně překvapil a doufám, že se zde budeme moci ještě někdy objevit. Za sobotní den a noc patří dík Tempu di vlak a všem, kteří tam ten večer a noc byli...

A bylo nám tam tak fajn, že jsme ani nemohli odjet. Kdyby nám pár dobrovolníku pořádně nezatlačilo do Opla, tak tam stojíme ve sněhu ještě dnes:-) Na Statku jsme se ještě stavili na pořádnou česnečku a do Prahy dorazili unavení, jak jen muzikant může po dvou vydařených akcích být. Kdyby se vám zdálo, že se celé tohle vyprávění až moc rozplývám, tak se nemýlíte, když ona ani jedna z těch akcí neměla žádnou kaňku. Nakonec i naši hokejisté uhájili alespoň bronzovou medaili:-) Shodli jsme se na tom, že lítáme v oblacích už nějak dlouho, takže lze asi čekat nějaký ten přímý pád k zemi. Doufejme, že k němu nedojde na Ozvěnách Zahrady 9. března, kde si zahrajeme opět v triu, protože Škopy bude za českými hranicemi ...

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)