13. - 14. 12. 2003

Ve víru ve Víru

Tak a je to, koncertní kapitola Hlubokého nedorozumění se pro rok 2003 uzavřela. Koncertomíra se zastavila na čísle 40. Spolu s Jepťákem jsme si sice dali ještě jedno vystoupení v duu k dobru, ale to bych snad ani nepočítal jako regulérní vystoupení HN.

Tak či tak, ten poslední zápis jsme učinili ve Víru u Bystřice pod Pernštejnem, kde spřátelená kapela Falešná karta pořádala druhý ročník akce zvané Vírský sumec. Koncertní část měla začít už chvíli po druhé hodině. Z Nuslí jsme tak vyrazili něco po půl desáté. Posádku spolu se mnou tvořil Jepťák a Jana. Elku jsme nabrali cestou ve Zruči. Škopy tentokrát zůstal doma, zkrátka nestíhal.

Před námi tedy opět bylo jednou vystoupení ve třech, i když jsme měli jednoho basáka v záloze. Nebyl jím nikdo jiný než basista Falešné karty, konferenciér, inspicient celého Sumce a náš nedávný host z Balbínky Pavel Jim Macháček. Když jsme chvíli po polední dorazili do Víru, byl také jedním z prvních lidí, které jsme potkali. A tak jsme ho hned čapli a odtáhli i s basou do šatny, abychom zjistili, co si s ním budeme moci střihnout. Času ale bylo málo a Jim nás zas tolik naposlouchané nemá, a tak jsme se dohodli jen na dvou až třech písničkách. I to stálo zato, ale to bych předbíhal.

Jim odběhl uvést koncert a my se rozhodli odrazit na oběd do blízkého hostince. Jenže naše rozhodnutí se rychle změnilo, když jsme zjistili, že se na pódium chystá Magda Brožková s kapelou. Přeci jen jde o hodně nový projekt a byl by hřích si ho tedy nechat ujít. Poslouchalo se to příjemně, i když vám tu muziku jen těžko přiblížím. Spokojte se tedy s tvrzením, že kapela hraje něco mezi folkrockem a moderní country. Žaludky se ale už opravdu hlásily, navíc nám do vystoupení zbývalo něco málo přes dvě hodiny, a tak jsme si nechali tentokrát ujít následující Falešnou kartu, které ujel kytarista Vlasťák nedávno do Ameriky, takže se na jeho místě objevila nová tvář - Švorcák. Prý to Falešňákům znělo velmi dobře. V té době jsme už ovšem mířili do Bystřice, protože zmíněná blízká hospoda vaří jen přes léto.

Našli jsme ale dobrou a rychlou náhradu, a tak jsme se vrátili zpět do sálu právě když zahajovala vystoupení kapela Přátelé, po které měl nadejít čas HN. S Jimem jsme se dohodli, že na pódium nastoupí na poslední dvě písničky, naladili nástroje a už jsme lezli nahoru. Musím se přiznat, že se nám hrálo tentokrát opravdu dobře a i v trojici jsme si udělali spolu s diváky fajn atmosféru. "Malér" přišel až chvíli před koncem. Na pódiu se objevil Jim s basou a my rozjeli píseň Pracovní…, ve které měl mít i tříslovný pěvecký part. Na ten jsem ještě před písničkou poctivě diváky upozornil. Ve chvíli CH ovšem z Jima nevyšla ani hláska, což Elku totálně odbouralo (mě s Jepťákem sice taky, ale my nemuseli pak zpívat ;-) ). Ve smíchu se jí ani nepovedlo začít následující sloku, a tak jsme chvíli hledali ztracenou nit. Ale i tato píseň doplula nakonec zdárně k závěru. Při závěrečné Fanbérii, jsem pak jaksi nestíhal suplovat chybějícího Škopyho a zároveň myslet na svůj start do písně, a tak jsme si jí dali v extrémně pomalém tempu. Přídavek Strašidelná už ale zas běžel v uvolněné pohodové atmosféře a z pódia jsme odešli v dobrém rozmaru. Případné spolupráce s Jimem se ovšem do budoucna rozhodně nevzdáváme. Koneckonců on to vlastně zahrál všechno v pohodě, jen vynechal ta tři slova :-).

Poslední kapelu Pupkáči jsme bohužel příliš nedokázali příliš vnímat, protože jsme byli ještě plni zážitků, které jsme museli sdělit sobě i svému okolí. Navíc nám bylo v té době předběžně nabídnuto hraní na dvou festivalech příštího léta. Tak na nás i přes venkovní zimní slotu dýchla vidina letního slunce.

Po koncertní části Vírského Sumce následoval trampský bál. Celé HN je ovšem zcela netaneční, a tak jsme se po chvíli na chvíli přestěhovali do blízké hospody (ano do té, kde se nevařilo) a užili si chvíli klidu. Po návratu do sálu se stalo něco neuvěřitelného. Klokan se po chvíli pustil do tanečních kreací. Dokonce i Elka si střihla tanec. Jen Láďa zůstal neoblomný. Ke konci bálu se ještě uskutečnil "křest" CD předsedkyně FKFK (Fun klubu Falešné karty). Blahopření byla spousta a i sama interpretka předvedla, co umí.

Kolem druhé hodiny ranní utichla aparatura. Asi tušíte, že to ovšem neznamenalo konec dění. Naopak, rozjel se opravdu velký jam, který utichl až kolem desáté hodiny dopolední. Já jsem se konce ovšem nedočkal. Odpadl jsem kolem šesté po zjištění, že hlasivky vypovídají službu a raději je šel zachránit do spacáku za pódium, kde už tou dobou vychrupával Láďa. Eliška tu noc vyzkoušela spací podmínky v našem novém kapelovém vozu. Příliš si ale nepochvalovala.

Nedělní cestu zpátky přerušila jen krátká návštěva přehrady v Eliščině Zruči. Nebudete mi to asi věřit, ale doma mě ze všeho nejdřív upoutala postel. Po chvíli mě i připoutala, ale mile - měkce a pohodlně :-).

Vám všem i sami sobě přejeme dokonalé prožití a šťastné přežití konce roku a už se těšíme na ten rok příští. Jeho první polovina bude hlavně ve znamení klubu Trojická. Tam si už v lednu střihnem dvě hraní ;-)

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)