28.12.07 – 1.1.08

Několikadenní Silvestr nejen v Telči

Tuším, že to bylo na náměstí u kávy, za teplého srpnového odpoledne, po několika prosejšnovaných nocích na Prázdninách v Telči. Seděli jsme s Luckou a Honzou z Epy de Mye, vychutnávali poslední společné chvíle před odjezdem zmiňované dvojice. Jo, přiznávám, docela klidně to mohlo být někde jinde, někdy jindy, ale určitě ne s někým jiným. Lucka tak mlaskla nad zákuskem a povídá: „ Co takhle udělat Silvestra v Telči?“ Samozřejmě, že ta věta nebyla takhle jednoduchá, naopak byla rozvitá a postupem času rozvinutější a rozvinutější. Ve chvíli, kdy celý nápad posvětil Medvěd, hlavní to guru celého případu, představy se proměnily ve zvolna zrající plán. Nápadů bylo, a jakých! Nakonec zůstalo jen u některých, těžko říct, zda bohužel. Spíš bych řekla, bohudík, studna taškařic zůstala nevyčerpána. A po absolvování těch několika dní, které celému Silvestru předcházely, vím, jistě, že tu studnu jen tak nevyčerpáme. Leda, že bychom se zcela vyčerpali. Ale i to v tuto chvíli zamítám.

Pachateli se kromě nás a Epíků stali ještě Marieni. Sestava vskutku navzájem zničující. Abychom se samou radostí ze společného setkání nepomátli, dali jsme si pro sychr sraz již v pátek na koncertu Šantré, Stráníků a Nezmarů. Dušan po hraní nejprve sháněl odvoz do Prahy, ale protože je to člověk moudrý a sečtělý, nakonec zůstal a svými neopakovatelnými drobnými zásahy do celého dění zdatně přispíval k namožení našich bránic i hlasivek. Po koncertu jsme se odebrali spolu s pořadateli a účinkujícími do hospůdky ve vísce, jejíž jméno jsem pro jistotu zapomněla. Stručně řečeno – začali jsme si užívat. Kolem páté ranní jsme se po lesních cestách přesunuli do nedalekého komplexu budov, kde jsme měli strávit příští dny, až do Silvestra. Po té, co jsme poskytli tělesným schránkám dostatek času na zprovoznění, vydali jsme se na nenáročnou procházku na Javořici. Jenže si představte, že byla tak neskutečně ladovská zima, že jsme samým blahem trochu zabloudili. Cíle jsme ale dosáhli i tak. Pozdě odpoledne, po mnoha kilometrech, jsme notně hladoví zakotvili v útulné hospůdce. Obsluhující servírka prohlásila, že nastoupila do zaměstnání před dvěma hodinami a nutno dodat, že když zvládla nás, zvládne už všecko. V podvečer jsme si odpočinuli, abychom plni sil vpluli do dalšího hudebního maratonu. Neřekla bych, že se to stane, ale stalo se to. Za skvělé péče místního osazenstva za barem ( i pod barem ), jež bylo nadšeno z každé písně, jsme se prozpívali opět k ránu. Pravda, ze sil se nejvíce vydal Honza Přeslička se svým umně pěstovaným bacilem a Dušan se svou neutuchající energií, ale i oni museli dříve, či později odpadnout. Z Telče se v hluboké noci vrátil Víťa Troníček, takže konec akce se neustále posouval. Vydařený večírek.

Po probuzení jsme usoudili, dle pohledu na různé časoměřiče, že je nejvyšší čas k obědu. Všechna restaurační zařízení, jakoby se proti nám spikla, takže jsme nakonec spáchali hromadnou sebevraždu v Telči NA KOPEČKU ( kdo nevíte, o čem mluvím, tak jste v Telči nebyl? ). Situace se vyvinula tak, že se každý z nás po návratu pokusil najít své věci, tak nějak je zabalit, naložit do aut a hurá zpátky do Telče. Ubytovali jsme si na intru, někteří ( většina ) se konečně umyli a rozdělili se z jednoho stáda do tří menších. Hluboké nedorozumění si trochu zazkoušelo a pak jsme se vydali na večeři. Nakonec jsme se, světe div se, setkali s Epíkama. Tu noc jsme si dali přednovoroční předsevzetí, totiž že půjdem nějak po půlnoci spát. Díky všeobecné pochopitelné únavě a asi taky trochu díky tomu, že my spali v prvním patře a ostatní v přízemí, záměr se podařil. Ovšem dopoledne, po probuzení, jsme se svorně shodli na tom, že se cítíme stejně „čile“, jako předchozí dvě rána. Ten den byl Silvestr a my byli napjatí, jak celý večer dopadne. Marieni byli oslabeni o dva členy, Epy de Mye čekala Lukáše, který na rozdíl od našeho Škopyho přijel včas.

Pak již ( tedy teď již jen z pohledu HN ), vše nabíralo na hektičnosti. Uspěchaná zkouška, přejezd do Sklepa, druhá fáze zkoušky, rozbíhání techniky, lehká nervozita a zmatky. Než jsem se nadechla, koncert začal. Na Marienech nebylo oslabení nijak znát, naopak zúžená sestava dala vyniknout každému z jednotlivců. Částečně jsme při jejich bloku dolaďovali chystání projekce. Promítání fotoklipů se nám na koncertech osvědčilo a tak jsme tento prvek zařadili i do telčského vystoupení. Ve chvíli, kdy už kluci zvučili jsem zjistila, že jsme důkladně někde „zaseli“ připravený playlist. Narychlo jsem ho naškrábala na papír a honem za mikrofon. Zrychlený tep se mi zastavil až při vystoupení Epy de Mye. Atmosféra byla ale príma, zvuk na pódiu byl příjemný, takže vystoupení se ( dle ohlasů ) zdařilo. Jako chuťovku pro fanoušky Epy de Mye jsme během prosince připravili fotoklip k jejich písničce Lovec amorů ( vždyť víte, v takovém tom oranžovém:-) a zdálo se, že diváci se bavili stejně, jako my při jeho výrobě?. Epíci to rozbalili, skláněla jsem pomyslný klobouk před Honzou, na kterém by jste nepoznali, že den předtím sotva mluvil, o neutuchající energii Lucky ani nemluvě. Prostě byli tou správnou tečkou přecházející zvolna do silvestrovského sejšnu... Ani Epy de Mye nezahálela a měla přichystáno překvapení, které ale neumím vylíčit. Asi tak bych to řekla, hudební klip jimi připravený rozvlnil i dlažební kostky na náměstí. Silvestrovského veselí jsem si přímo neúčastnila, ale dle pozvolného příchodu všech zúčastněných nad ránem a dle vyprávění, stálo to za to. Jestli platí pořekadlo: „Jak na Nový rok, tak po celý rok“, už teď se těším…

Jen co se všichni vyležíme z epidemie, co nás komplexně a kompletně postihla…

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)