V sobotu 6.dubna 2002 se do kolínského DDM na Zámecké začaly stahovat houfy muzikantů i diváků. Na odpoledne se zde chystalo polabské kolo Trampské Porty 2002.
Podle předběžného programu zde mělo vystoupit od patnácté hodiny 12 soutěžních kapel a písničkářů. Nakonec se počet soutěžících zaokrouhlil na číslo deset. Nepřijely totiž kapely, jejichž názvy by lahodily uchu botanika - čáslavský Jitrocel a kutnohorská Rezeda.
Na úvod se na pódiu objevila ostřílená pražská skupina Pražec, která během své dlouholeté existence stihla již natočit dvě CD. Jejich písně se vyznačovaly příjemnou melodikou a pěknými sbory. Projev celé kapely byl však na můj vkus až příliš nenápadný. Přesto Pražec nasadil pro ostatní kapely laťku poměrně vysoko.
Dramaturgie koncertu téměř pravidelně střídala kapely a písničkáře. Jako druhý tedy vystoupil mladý písničkář Michal Popovič. Jeho písně nezapřely vzory v Krylovi a Nohavicovi. Vlastní způsob vyjádření mu trochu chyběl podobně jako zkušenosti s vystupováním. Mě nezaujal ale ani nepobouřil.
První bluegrassovou formací večera byl poděbradský Pant. Vystoupení začali asi nejrychleji zahranou "bluegrassovkou" tohoto odpoledne, které nechyběl ten správný drive. Potom příjemně překvapili naopak pomalou, naprosto odlišnou písní znějící trochu v duchu Bafala. I tato píseň mě zaujala a myslím, že Pant si tak právem zadělal na jednu z autorských cen. Oceňuji také výrazný projev zpěváka, který je zároveň autorem písní, kapelníkem a kytaristou.
Opět přišel čas písničkářů a na pódiu se objevil Petr Kralovanský ze Zruče nad Sázavou. Nejvíce zaujala jeho píseň Kolotoč. Na pódiu působil až zbytečně bojácně.
Z Řečan nad Labem přijela následující tříčlenná skupina Mazal. Tato kapela se u mne zařadila ke konci výsledkové skupiny. Písně ani jejich podání nebylo příliš výrazné a díky ledabylé výslovnosti bylo velmi špatně rozumět textům. Je třeba však podotknout, že kapela v dané sestavě existovala právě dva dny (změna na postu zpěvačky). Nová posila má pěknou barvu hlasu, uvidíme jak se tento vklad projeví na budoucím projevu skupiny.
Pavel Lutner přijel od Havlíčkova Brodu a jeho písně se poslouchaly velmi pěkně. Vystupováním působil obzvláště ze začátku uvolněně a také instrumentálně byl na výši. Postupně se však Lutnerův projev stával méně přirozeným až přehrávaným. Zaujala mne nápaditá píseň Letní koleda, kde místo kytary jako doprovodný nástroj použil bubínek.
Poslední nebluegrassovou formací bylo zručskopražskohostivické Hluboké nedorozumění. Diváky zaujala skupina bezesporu svým energickým vystoupením. Další poznámky si však odpustím, protože mám k této kapele osobní vztah a hodnocení by tak nemohlo být objektivní.
Přehlídku písničkářů uzavřel již dobře známý Jeroným Lešner, který nenechal nikoho na pochybách, kdo si odnese některou z cen. Jeronýmův instrumentální i textařský um je opravdu značný a jeho vystoupení zdobila navíc jistota projevu. Pokud by se někdo ptal, zda není zbytečné, aby ještě soutěžil, když už všude své umění prokázal a je stvrzeno řadou cen, Jeroným by mu odpověděl. Před poslední písní označil totiž letošní rok za svůj poslední soutěžní.
Předposlední soutěžící skupinou byl pražskoústecký bluegrassový Burizon. Tato kapela se v roce 2001 vyvinula z countryových Vestec Boys. Možná právě country minulost se nepříznivě odrazila na jejich celkovém projevu. Country je přeci jen usedlejší než bluegrass a jinak technicky i pěvecky a sborově silnému Burizonu chyběl v jeho skladbách především právě pořádný bluegrassový odpich.
Ten se naopak nedal přehlédnout u poslední kapely Wyrton z Ronova nad Doubravou. Její písně se vyznačovaly dobrými aranžemi s výraznou melodickou linkou. Navíc byly podpořeny velmi dobrým zpěvem a výraznými houslemi. "Akcie" Wyrtonu u mne trochu poklesly až poslední skladbou - klasickým Orange Expressem. Což o to, zahráno to bylo pěkně. Jenže ačkoliv před "rozjezdem" expressu kapela upozorňovala na zajímavé zpracování skladby, zajímavostí jsem se nedočkal a díky prvkům převzatým z copácké verze se navíc vnucovalo srovnání právě s touto plzeňskou kapelou. V něm Wyrton u mne neuspěl(nejsem však bluegrassový znalec, takže tam možná nějaká perlička mohla být).
Po skončení soutěže pro mne byl hlavním favoritem Jeroným Lešner. O další postupové místo se dal očekávat boj především mezi Pražcem, Pantem, Hlubokým nedorozuměním a Wyrtonem. A jak vše dopadlo?
Interpretační soutěž: 1. Jeroným Lešner, 2. Hluboké nedorozumění, 3. Pražec
Divácká soutěž: 1. Jeroným Lešner, 2. Wyrton, 3. Hluboké nedorozumění
Autorská soutěž: 1. Jeroným Lešner, 2. Pražec, 3. Pant
Do Ústí nad Labem tedy postupují: do finále Jeroným Lešner a do semifinále Hluboké nedorozumění.
Na závěr vystoupila v DDM na Zámecké jako host skupina Semtex. Ta začala svými vánočními písněmi, aby pak provedla diváky výkvětem českých a světových hitů. To vše samozřejmě v náležitě svérázné úpravě. Své sólové ambice naznačil Jiří "Šprcka" Šneberk ve své písní ke Sv. Valentýnu a také Radek R. Götz v umbjasky zazpívané písni a následné pohádce ve stejném jazyce. Radost asi čtyřletého diváka, který většinu koncertu sledoval asi z metrové vzdálenosti od pódia, neznala mezí. Hůře už snášel následné upozornění od rodičů, že večerníček právě skončil a jde se na kutě (nebo mu říkali něco jiného? ;-) ).
Polabské kolo Trampské Porty se každopádně vydařilo.Vysoká úroveň soutěže mne příjemně překvapila (např. v porovnání s prvním předkolem pražské Zahrady). Příští rok se do Kolína klidně vypravte. Celá akce byla výborně zvládnutá i organizačně díky T.K. Průzkumník a také zvukaře by mohli v jiných oblastech závidět.
----