16. 10. 2003
Nějakým pro zbytek kapely záhadným způsobem se Jepťákovi podařilo domluvit hraní v P-klubu Trojická s Tonym Antonym. Tento pakt byl údajně uzavřen kdesi v zákulisních prostorách letošní Zahrady. Pravdou je, že my ostatní jsme se o této skutečnosti dozvěděli až z Puchejře, který nám Tony duchaplně poslal:-) Nicméně se tak stalo v dostatečném předstihu a my si udělali svědomitě puntík do diáře.
Zasvěcení jistě vědí, že Tony má pod svými ochrannými křídly kapelu Lístek, se kterou jsme letos "provlajkovali" léto. Naše vzpomínky na červnovou Trojickou jsou více než příjemné, takže celé akci pod krycím názvem Stopy sešlapanejch bot, předcházelo veliké těšení.
Ale to by bylo, aby nějaké nedorozumění nebylo. Kapelou se jako mor rozšířilo vědomí, že avizovaný koncert začíná od osmi s tím, že bychom měli dorazit na místo kolem půl sedmé. To se nám i povedlo. Poté, co se nazvučil Lístek, naběhli jsme k mikrofónům. Vědomi si časové rezervy, jsme se svědomitě pokoušeli vytvořit optimální podmínky na pódiu. Bylo mi trošku divné, že v hledišti už sedí poměrně dost lidí. Počala jsem tedy kluky nabádat k ukončení bojové akce, která ne a ne skončit vítězným pokřikem"teď je to dobrý". K tomu nakonec došlo pár minut před půl osmou. Hned po opuštění pódia jsme se rozběhli strávit předkoncertní půlhodinku každý po svém. Tu se ale najednou v sále zhaslo a Tony vypadal, jako když chce zahájit večer. Nejen, že vypadal, on i k našemu zděšení chtěl. Nakonec jsme udělali kompromis a dohodli se na tři čtvrtě. Ti námi pozvaní, kteří chodí na koncerty s mírným předstihem, tak měli šanci stihnout i začátek 8-)
Po prvních čtyřech písničkách proběhlo na scéně předčítání veselých příběhů. V další části našeho vystoupení se podstatně zlepšil zvuk, takže jsme si to náramně užívali. Chybám jsme se ale nevyvarovali. Největší zmatek kupodivu vznikl při nejohranější Opilecké můře, takže tentokrát tahle písnička musela působit velmi akčně :-o. Při přídavku, kterým byla Fanbérie jsme se museli smát hned, jak jsme pohlédli na Škopyho odhodlaného k recitaci. Šumění větru, kterým ho doprovázíme, bylo tentokrát velmi veselé...
Po krátké pauze nastoupil Lístek, který se také nedorozumění nevyhnul. Došla baterka v banju. Nenadálé situace se zhostili ale se ctí a při vzájemném popichování členů kapely si divák ani nevšiml, že vlastně na něco čeká. I po pár úvodních písničkách Lístku nastoupil Tony, který pronesl pár hřejivých slov ku příležitosti devátého výročí časopisu Pujcheř. Tak jako u nás mi v další části koncertu přišel zvuk o dost lepší a vyrovnanější. Poprvé jsem si opravdu vychutnala celé vystoupení kapely, které bylo velmi zdařilé. Kluci mají příjemné hlasy, ale říkala jsem si, že bych uvítala o nějakou tu písničku víc ( než jen jednu ), kterou by zpívala Sylva. V sále byla pohodová a vnímavá atmosféra, Lístek přidával písničku za písničkou. Asi po čtvrtém přídavku potlesk utichl a večer se nachýlil ke konci. Trojická se kupodivu celkem rychle vyprázdnila a tak jsme chvilku sejšnovali jen ve velmi úzkém kruhu, ba přímo kroužku.
Stopy sešlapanejch bot pro nás byly velmi příjemnou záležitostí a tak jen doufejme, že ony boty po nájezdu Hlubokého nedorozumění nezbludily z cesty.
Teď nás čeká období relaxace i zkoušení, abychom v plné síle a chuti vyrazili po nějaké době na Moravu a po roce se pokusili rozlousknut Folkový oříšek v Brně.
Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)