Multimediální HN na pražském folkovém festivalu

20. 10. 2004

Zas jeden obyčejný koncert v Trojické. Tak to tedy Ne! Tenhle koncert opravdu obyčejný nebyl a "zavinili" jsme si to sami. Však si o tom přečtěte...

Byla sobota 16. října a HN nemělo žádný koncert. Zato jsme se všichni potkali u kamarádů na jedné fajn chalupě v Jizerských horách. Hlavním cílem celé akce, na které se celkem sešlo cirka dvacet lidí, bylo rožnění a následné zdlábnutí hromady masa. Naše hudební nedorozumění měla ale ještě v plánu jednu vedlejší aktivitu. Když jsme totiž uvažovali o tom, jak trochu občerstvit naše koncerty a zároveň zpřístupnit diváků více naše písně, napadlo nás pořídit si k nim jakési fotoklipy, tedy pásmo fotek, které bychom během produkce promítali na plátno. Nápad byl schválen, ještě chyběly ty fotky. Řadu jsme jich vybrali z našeho bohatého archivu (naše www galerie jsou jen špičkou tohoto archivního ledovce), ale lecos bylo třeba ještě dofotit.

K tomu došlo právě na oné chalupě a v jejím okolí. A tak jste mohli vidět pobíhat Škopyho po stráních s nástěnnými hodinami a klikou od dveří, na kašně náměstí blízkého městečka zas Jepťák obracel kapsy naruby a Klokan Elce předčítal z červené knihovny :-o. Až se z toho Klokanovu fotodigitálu zaplnila paměťová karta. Naštěstí právě ve chvíli, kdy bylo vše hotovo. Ku Praze jsme tedy odjížděli plni optimismu. Sice se ukázalo, že ještě chybí asi tři fotky, ale na co má kapela zkoušky, no ne? V úterý se tak Jepťák se Škopym nejdřív společně narvali do Klokanova špajzu, aby se o chvíli později mohli pro změnu sápat na nebohou Elišku. Nakonec se ještě Jepťák marně pokoušel nacpat se do lednice. Nakonec bylo vše sestříháno, zařazeno, nahráno a připraveno. Ještě si tak vzpomenout na samotné písničky…

Ve středu 20.10. nastal den D. Ono nešlo jen o ty fotky. Navíc jsme si už hodně dlouho nepořídili záznam z koncertu a v Trojické k tomu byla opravdu vhodná příležitost. Navíc jsme chtěli vidět, jak to celé vypadá z pohledu diváka, a tak jsme se ještě poprvé nechali sejmout videokamerou. Zkrátka jsme si z toho z našeho pohledu udělali opravdu "mediální show".

Jednu nevýhodu ovšem tahle středa měla. V Praze totiž ten den probíhaly další minimálně čtyři folkové koncerty, které stály za návštěvu (Žalman v Besedě, Šántré s Tomanama na Klamovce, Bezevšeho v Karlíně a Nestíháme s Martinou Trchovou ve Mlejně). Dalo by se říct, že v Praze byl ten den opravdu zajímavý folkový festival, bohužel každá kapela jinde, zato ve stejný čas. Opravdu jsme se báli, aby někdo vůbec přišel. Výsledných 20-25 diváků jsme mohli tedy považovat za úspěch. Tahle návštěva navíc už dokázala v Trojické udělat příjemnou atmosféru, a tak se nám koncertovalo dobře.

Krátce po osmé vystoupila hostující kapela Vnitřní světlo. Tentokrát byla oslabena o kytaristu (ovšem kytaru převzala zpěvačka, jen ten druhý hlas už zároveň nezvládala 8-) ), ale i tak se do toho pustila s vervou. Samotné vystoupení komentovat nemohu, protože jsem byl zaměstnán naší přípravou. Podle reakcí se dá jen soudit, že na jaře se vyvedlo asi o něco lépe. Bohužel se zdá, že kapela uvažuje o ukončení činnosti (možná šlo v Trojické i o derniéru), a tak se obávám, že další možnost se s touto pohodovou partou setkat na pódiu hned tak nebude.

Po přestávce nadešel čas HN. Jako obvykle se zde nedočtete výčet chyb ani obzvláště vydařených fíglů. Nebyl to sice náš vrcholný výkon, ale věšet hlavy jsme taky nemuseli, diváci vypadali spokojeně, první mé shlédnutí videa se také obešlo bez infarktu, takže snad můžeme prohlásit, že to bylo v celku v pohodě. Za projektorem a notebookem se činila Jani, kterou jsme naučili jeho obsluhu těsně před koncertem a některé fotky ani neviděla. Přesto se zdálo, že vše zvládla a diváci se bavili. Takže se klidě může stát, že podobnou atrakci někdy ještě zopakujeme ;-)

Po koncertu jsme ještě společně lehce zasejšnovali a kolem půlnoci nadešel čas se pokojně rozejít v dobré náladě k domovům. Ještě nás čeká poslech nahrávky a hromadné shlédnutí videa, takže tenhle koncert ještě v našich duších určitě neřekl poslední slovo. O tom se zde už ale nejspíš nedočtete, přeci jen si netroufneme odhadnout jeho čas, formu ani obsah.