Zahrada 2001 byla za dveřmi a já se rozhodl, že se do Náměště, kde se festival tradičně koná, alespoň na dva dny podívám. Z Prahy jsem vyrazil už ve středu, kdy probíhají zahřívací koncerty.
Moje první cesta vedla na Předzahradu do Velké Bystřice u Olomouce. Přivítal mě příjemně zaplněný sál a na pódiu právě stála kapela Brzdaři. Diváci reagovali na jejich vystoupení velmi vstřícně, mě však klasická trampská píseň chytne spíš výjimečně, a tak jsem se víc těšil na další účinkující.
Ostravské Tempo di Vlak patří v současnosti mezi mé oblíbené kapely, ale její vystoupení v Bystřici bylo poznamenáno zvukařovou nemohoucností. Na hlasech nastavil nesmyslně výrazné echo, i když to Tempo rozhodně nepotřebuje, a jindy dynamické a zřetelné sbory se rozbíjely v ozvěně. Navíc nebyla skoro slyšet doprovodná kytara. Zvukař toto odůvodnil tím, že chtěl kytarista dát svůj nástroj stišit. Asi zatím nepochopil, že si kapely předeším dirigují zvuk z odposlechů a to, co je slyšet venku do sálu, záleží většinou čistě právě na zvukaři.
Přesto se mi koncert líbil a největší zásluhu na tom mají kapely Přístav (čerstvý držitel trampporty) a Pětník (jejich sbory do sebe až neuvěřitelně zapadají a přitom velmi dobře zní).
Po koncertě jsem se přesunul do Náměště - hlavního dějiště Zahrady. Zde už koncerty skončily. Počítal jsem, že se rozjedou v okolí různé jamy, ale kolem byly spíš alkoholem upravené skupinky lidí, pro které jsem jako zcela střízlivý (neboť jsem právě vylezl z auta) neměl pochopení. Je pravdou, že většina návštěvníků přijíždí až ve čtvrtek, a tak jsem usnul nebývale brzy (asi ve dvě ráno).
Druhý den se už festival rozjel naplno a davy lidí proudily na trase Radnice - Amfiteátr se zastávkami na scénách Zámek a Kaplička. Po návštěvě Jednoty za účelem snídaně (pochvala velmi dobrému zásobování prodejny) jsem se také pustil do davu a došel až ke stánkům v areálu festivalu. Překvapilo mě, že zde nebyl jediný stánek s hudebním příslušenstvím, CDéčky a zpěvníky (když nepočítám F&C stánek s pár tituly). Na druhou stranu jsem vešel do garáže, kde Furch prodával své kytary, baskytary a mandolíny. To se mi stalo finančně osudným, protože jsem zde koupil akustickou baskytaru. Pumpnul jsem přitom o peníze bankomat v blízké vesnici a pár kamarádů.
Další mé cesty se už zaměřily víc na koncertní dění. Napoprvé jsem navštívil zámek, kde probíhal koncert písničkářů. Pořadatelé evidentně podcenili zájem diváků o mladé písničkáře, když scénu umístili do sálu 7x10 metrů. I mě překvapilo, že sál praskal ve švech a lidé poslouchali i z venku. O samotném koncertu podrobněji píši zde. Takže jen ve zkratce sděluji, že slovenští hosté Peter Lachký i Janka Kúdelová měli u diváků i u mě výrazný úspěch. Peterovi vtipné texty a Jančin příjemný projev mi navodily dobrou náladu, ale po skončení jejich vystoupení jsem si uvědomil, že mám hlad. Kultura musela na chvíli stranou a já spěchal do hospody. Bohužel má oblíbená restaurace u kapličky byla v rekonstrukci, a tak se muselo až na náměstí. Najedl jsem se dost, i když žádná výrazná slova chvály nepěji.
Po návratu do zámku jsem shlédl ještě zajímavá vystoupení Jana Matěje Raka s Šárkou Burešovou (samozřejmě hudební s vynikající Matějovou instrumentací) a Jeronýma Lešera s kapelou Husí kůže. Aranže kapely ve spojení s Jerryho písněmi dávají příslib do blízkého budoucna.
A už pomalu začínal večerní koncert v Amfiteátru. Když jsem tuto scénu poctil svou přítomností (soudě podle počtu dalších lidí jí to stejně asi bylo jedno), právě hrála kapela Veselá Tráva - nová formace Luboše Javůrka. Přiznám se, že mi jejich humor přišel až moc drsný, ale slyšel jsem to jen na půl ucha, než jsem se stačil usadit. Někdy si určitě udělám čas, abych se na koncert tohohle seskupení podíval v klidu. Na stejném koncertu vystupoval i podobně ladění Semtex. Ale od těch lidí, co v něm vystupují už od pohledu nemůžete čekat nic jiného než mistrně zahrané světové hity, kterým české texty Semtexu vdechly nový život :-).
Mezi další účinkující patřila Devítka, která představila písničky z nové desky. Její koncerty vždycky potěší, ale tentokrát se mi nezdál její projev tak výrazný. Na první poslech mě žádná písnička v uchu nezůstala - snad příště.
Pavla Dobeše jsem už hodně dlouho neviděl a jeho vystoupení na Zahradě bylo opravdu vydařené. Pavel stavěl hlavně na osvědčených písničkách a to bylo dobře, protože publikum dostal jednoznačně na svojí stranu.
Slovenské seskupení Funny Fellows jsem nikdy dřív neviděl, ale jejich příspěvek z oblasti americké oldtime music a okolních žánrů byl velmi příjemný. A to jsem je ten den neslyšel naposledy.
Vrcholem večera pro mě bylo vystoupení Vladimíra Mišíka s Etc. a Jana Hrubého s Kukulínem. Repertoár, kterým se obě skupiny prezentovaly v Náměšti vycházel z nejznámějších skladeb. I když tyhle písně dobře znám, energie, která sálá z pódia při vystoupení Etc. i Kukulínu mě vždycky dostane.
Celý koncert končil Čechomor, který mě tentokrát tolik neuchvátil. Občas si při pohledu na tuhle kapelu lámu hlavu, proč mám na jejich různá vystoupení tak odlišný názor. Na Konopišti v rámci Folkového kvítku jsem byl nadšený, teď v Náměšti se mi zdálo vystoupení Čechomoru jaksi unavené. A tak jsem se v jeho průběhu pomalu vydal k východu, abych se pak nemusel drát davem. Večerní koncert jako celek mě opravdu zaujal a myslím, že jsem loni v Náměšti lépe sestavený neviděl.
S kamarády, které jsem potkal během dne, jsme si dali sraz po koncertu dole u sladovny, abychom si trochu zahráli. Sraz se zdařil, zahrání ne. Už při vybalování našich nástrojů se do stanu přihrnuli další muzikanti. To jsme nejdřív uvítali.. …než jsme pochopili, že si přišli zahrát sami a další lidi k tomu nepotřebovali. Jejich uzavřený kruh vypadal výhružně. Navíc si nástroje zesílili přes komba tak, že bylo sotva rozumět zpěvu (pokud zrovna nešlo o známý hit nebo refrén, který zpívala celá hospoda). Je zajímavé, že některé kapely vyhledávají další skupiny ke společným jamům a jiné se naopak uzavírají. V příchozích jsem poznal část skupiny Folklok, ale osobně je neznám, a tak nechci dělat ukvapené závěry.
Každopádně jsme se nechtěli navzájem přeřvávat, a tak nastal náš přesun do hospody o padesát metrů dál, kde bylo volno. Zahráli jsme si pak docela pěkně a spát jsem šel po půl páté. Ve vedlejší hospodě mezitím převzali otěže po Folkloku pánové z Funny Fellows a bylo to náramné. Za zvuku zvučného dixilandu jsem se již za jasného světa uložil ke spánku. Ještě bych rád u muziky vydržel, ale potřeboval jsem před polednem vyrazit zpět na Prahu, kde mě čekala u kamaráda oslava narození jeho dcerky. Oslavili jsme to pěkně. Zde s můžete podívat na pár fotek.
Zahrada letos začala dobře. Oproti loňsku ubylo výrazně vysloveně tancovačkových kapel v hlavním programu, což jsem přijal z povděkem. I počasí festivalu přálo, ale jak to vše dopadlo nevím, protože jsem tam o víkendu už nebyl.
----
Stalo se 4.-5.7.2001 za přítomnosti Klokana, Evy, Jepťáka, Báry, Honzy, Markéty a dalších
