Po personálních změnách, tvůrčím nasazení a nahrávacím vypětí se Hluboké nedorozumění rozhodlo vystoupit po delší přestávce na pódium a odtrhnout se tak od možného zařazení do škatulky studiových kapel.
Prvním cílem bylo středočeské předkolo Trampské Porty v Zaječově. výchozí podmínky se rozhodně nedaly považovat za ideální, avšak mě nepřekvapily (už jsem pár soutěží absolvoval). Posuďte sami:
Petr: čtrnáct dnů před koncertem jsem nesl do opravy kytaru na přepražcování. Cestou mi spadla a na dvou místech se štípla horní deska. Byl jsem ujištěn, že oprava bude do 17.2. hotova četně desky. 15.2. jsem netrpělivě volal, zda se to fakt stihne, a byl jsem ubezpečen, že ne, protože je hrozně práce. Poděkoval jsem a narychlo si půjčil náhradní kytaru.
Radek: dva dny před koncertem vola, že nemůže jet, protože má na víkend neodbytnou práci. Navíc to pro něj mělo být první vystoupení a právě se dostal z chřipky, díky které nebyl dva týdny na zkouškách. Nakonec jsme se dohodli, že mu s tím pomůžeme a v pátek na to večer sedneme všichni. Práce se zdařila, akorát jsme se moc nevyspali.
Láďa: v pátek ke mně přijel před odjezdem za Radkem se zprávou, že moc nemluví, protože má v krku požár a na prsou ježka. Během víkendu se tento stav spíše zhoršil.
Jana: na první pohled bylo vše v pořádku (což bylo podezřelé). Jenom jí trochu víc trápil standardní alergický kašel. Po návratu se zjistilo, že nešlo o kašel standardní, nýbrž o zánět průdušek.
S vědomím, že když dopadne dobře tohle, přežijem už všechno, jsme se do Zaječova opravdu těšili.
Že jsme skutečně středočeská kapela se potvrdilo už tím, že jsme ten den pohromadě objeli všechna bydliště členů (s výjimkou Děčína - to ale stejně nejsou střední Čechy).
Výjezd se konal před devátou ranní z Odolené Vody a po dvouhodinové pauze v Praze jsme pokračovali na Zaječov. Protože jeden z našich dvou vozů nedisponoval dálniční známkou, rozhodli jsme se pro vlastivědnou jízdu přes Karlštejn. Řidiči se však příliš nekochali, protože si mohli ukroutit ruce a oči v serpentinách. Zato posádky vozů výhled oceňovali, alespoň do té doby, než se jim ze stálého zatáčení nezačalo dělat nevolno. Tak jsme se tímto zatáčkovým tancem dopracovali až do Berouna - kam jsme vůbec nechtěli. Další cesta už byla bez problémů (jen jednomu vozu trochu haprovaly brzdy). Nakonec jsme před čtrnáctou hodinou šťastně zabrzdili u lidového domu v Zaječově.
Na počest předkola pořadatelé zajistili v místní hospodě zabíjačku, takže jídla bylo dost (případný vegetarián by však asi zaplakal). Ocenili jsme, že i když se v hospodě dal vzduch krájet, v samotném přilehlém sálu se nekouřilo. Ke kvalitě jednotlivých vystoupení se jako jeden z vystupujících nechci vyjadřovat. Na první pohled zde neplatilo rčení "Folk Portu spolk", ale tentokrát byl největším jedlíkem bluegrass. Za trampské skupiny bych si troufl označit dvě až tři formace.
I když oficiálně pořadí určeno nebylo a vyhlášeni byly pouze posupující, jasným vítězem byla podle mého názoru (i podle diváků) skupina Trapas. A Hluboké nedorozumění? Dělali jsme čest svému jménu. Před vystoupením jsme zjišťovali počet písní a pořadatel nám řekl: "pět". To byl fajn, protože to odpovídalo předběžným informacím a nemuseli jsme se zabývat tím, co vyhodit. Na pódiu byla všechno jinak a jiný pořadatel řekl: "čtyři". Tak jsme až za mikrofony hýbaly pořadím, ale nakonec naše vystoupení začalo. Během první písně jsme záhy zjistili, že došlo k dalším hlubokému nedorozumění, když bylo na pódiu slyšet (ale zato pořádně) jen Láďovu kytaru, která přebila vše ostatní. Po písničce se zjistilo, že na kombu, kam vedl z kytary kabel nelze nic ovlivnit. Důvodem byla skutečnost, že to zvukař omylem zapíchl do jiného vstupu (za což se nám omluvil). Pak již kupodivu k žádnému nedorozumění nedošlo. Pouze jsme se divili, že nás porota nakonec ohodnotila divokou kartou, takže se za určitých okolností můžeme objevit i na dalším kole Porty v Komárově.
V Zaječově se jetě večer konal countrybál, kterého se však už Hluboké nedorozumění neúčastnilo, protože jsme si odjeli zahrát na Láďovu chatu a zakončit tak den plný nedorozumění, který však byl přes to všechno velmi příjemný a s dobrým koncem.
Poslední nedorozumění jsme odhalili až dodatečně, když Radek zjistil, že mu někdy zmizel walkman. Ten se však díky pořadatelům našel (za což děkujeme). Jen si ho musí Radek vyzvednout.
Stalo se 17.2.2001 za přítomnosti: Klokana, Jepťáka, Sama, Jany, Evy, Markéty, Áji a v závěru také Veroniky