16. 9. 2006

Zakletá Zruč

I po prázdninách se občas ještě někde urodí nějaký ten festival. A dokonce se rodí i nové. Festival Vrátka se narodil loni a koná se v Elčině rodné Zruči nad Sázavou. Byli jsme i při onom zrodu, ale naše vystoupení se příliš nepovedlo. Navíc při něm spadla menší průtrž mračen, i když tu zadržela z větší části pro diváky připravená blízka střecha. Letos jsme si tedy jeli do Zruče spravit chuť.

Já už vyrazil na východ od Prahy v pátek. U Čísovic, asi 30km od Zruče, se totiž konala trampská literární soutěž Trapsavec. Příjemně jsme popěli v blízké hospůdce. Byl jsem tedy dobře na sobotu rozehrán a následný spánek na čerstvém povětří mi na další den vyčistil i plíce :-)

Do Zruče jsem dorazil po půl třetí odpoledne. Start akce byl určen na druhou hodinu a čekal jsem tedy koncert v plném proudu. Zvukař měl ale bohužel zpoždění, a tak zatím probíhaly jen přípravy. Od loňska se v podzámčí mnoho věcí nezměnilo. Nejvýraznější změnou byl odsun diváckého stanu o cca 50m směrem od pódia. Doufal jsem tedy, že letos pršet nezačne, i když mraky se po nebi pěkně honily. Na pódiu bylo za chvíli už vše hotovo a českobudějovická skupina Šance spustila svůj svižný country-rock. Má zvědavost se ale upírala spíš k následujícímu vystoupení. To bylo prý premiérou pro domácího písničkáře Radka Vaněčka. Ten s sebou na pódiu pro jistotu vzal ještě dva kamarády v rolích bodyguardů ve stylu man in black. Ti měli podle Radkových slov především hlídat, aby z pódia neutekl. Nesměle ale během vystoupení rozhodně nepůsobil. Pokud se příští rok přihlásí na písničkářskou Zahradu, bude určitě zajímavým objevem. Netroufám si ale jednoznačně říci, zda mě jeho undergroundové pojetí zaujalo kladně nebo naopak. Prvních 15min jsem se bavil, dalších 30 už trochu nudil a pak už jsem jen nervózně koukal na hodinky, protože plán už nabíral další skluz.

Nakonec se ale přeci jen začalo na pódiu drátovat Šántré. Jejich energická muzika s výbornou basou, výrazným i citlivým zpěvem a méně nápadnou, ale o to více nápaditou kytarou, mě opět dostalo do pohody. S kapelou Jauvajs jsme se nedávno potkali koncertně v Salmovské literární kavárně. A tak jsme nemuseli tolik litovat, že se během jejího vystoupení potřebujeme rozehrát a rozezpívat. Blížila se totiž naše chvíle. Poslední část Jauvajsího vystoupení jsme už trávili v letním kině kousek od pódia, pod kterým právě vzpláli bengálské ohně. Musím říci, že to vypadalo opravdu efektně. Dým se valil chvíli skrz průchod přímo k našemu útočišti, chvíli mířil zas na pódium, kde to vypadalo jak na pořádné show. Jen Jauvajsáci měli co dělat, aby v něm zvládli i zpívat :-) Jak jsme je ale slyšeli, zvládli to dobře.

Nám už dým příliš problémů nenadělal. Vítr se totiž uklidnil, a tak jsme mohli začít koncert v pohodě. Ta bohužel zmizela po pár písničkách, když se spustil déšť. Sice to nebyl zdaleka takový příděl jako loni, jenže diváci se neměli poblíž kam schovat, a tak se ukryli až pod výše zmíněný stan. Ten byl však od pódia cca 70m daleko, a tak jsme si oslnění reflektory připadali spíše jako při live vystoupení v rádiu. Divácká odezva byla na tu dálku a přes déšť téměř neznatelná, a tak jsme hráli sice s co největším elánem, ale prakticky do prázdna. Ze samotného hraní jsme neměli špatný dojem, ale neděláme si o diváckém zážitku žádné velké iluze.

Po vystoupení jsme hledali spíše nějaké to odreagování, a tak jsme už nevyčkali písniček Pavla Dobeše ani Ponožek pana Semtamťuka, i když to muselo být příjemné, protože i déšť podle pozdějších zpráv víceméně ustal. My přejeli do blízkých Polipes, kde jsme ještě trochu pohráli, popili a popovídali. Vršek spacáku jsem zatahoval kolem druhé ranní. Neděle byla slunci zaslíbená a do Prahy se nechtělo. Nakonec jsme ale museli odlepit feldu z parkoviště a namířit si to domů. Zruč pro nás i letos zůstala místem zakletým. Snad někdy příště už tu smůlu konečně protrhneme. Případně by se nám šiklo, kdyby se nám vše v dobré obrátilo 30. září v Hejnicích na Jizerské Notě, kam se těšíme a která ukončí letošní venkovní sezónu. Slyšíš to sv. Petře? :-o ;-)

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)