Notování pod Vyšehradem

Hned z kraje roku jsme si zasoutěžili. A předem podotýkám, že to pro nás nebyl dobrý večer. Tady se však ještě nabuzujeme na vystoupení při zvukové zkoušce. Docela by mě zajímalo, co to Láďa zkoumá na Elčiných zádech :-o	Belmondo coby jeden z hlavních organizátorů vypisuje seznam písní, pro které mohli diváci hlasovat. Naše názvy mu daly největší fušku, protože byly bezkonkurenčně nejdelší.
A už to začalo. První vystupovala skupina Flok. Ta měla v publiku evidentně největší podporu i když nás příliš po pravdě nazuajala.	To dámské duo Proti srsti oslovilo především výborně sezpívaným dvojhlasem. Ani nevadilo, že kytara byla slyšet hodně v pozadí.
Největší peckou večera byl určitě Petr Sedláček. Na pódiu byl suveréní, zvuk se vydařil a písněmi dokázal rozhodně zaujmout. Navíc si můžete všimnout, že se opravdu zviditelnil, když s sebou vzal na pódium i tři slony...	A závěr patřil nám. Do vystoupení jsme se vložili s energií nám vlastní....
...jenže to nějak zkrátka nešlo, a tak nadšení upadalo...	...a upadalo. Navíc v hledišti prý podobně jako u Proti srsti chyběl téměř úplně zvuk z kytar. A u nás je to bohužel opravdu problém.
Když se to všechno sečetlo, o postupu jsme opravdu moc neuvažovali. Alespoň, že se nám píseň Mandarín, Pomeranč a ti druzí propracovala na první místo, o které se dělila se Sedláčkovou Chtěl bych jednou napsat akt ( Z toho jasně plyne, že diváky nejvíc táhly ženský a chlast ;-> ). Tímto dílčím úspěchem jsme se tedy se soutěží rozloučili a začali se chystat na další koncert, který se měl o týden později konat na stejném místě. Ale to už je úplně o něčem jiném a další galerie vám to i ukáže :-).

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)