Začalo to na Jihočeském zpívání...
Pokračovalo to na Folkových prázdninách...
Další dějství v údolí řeky Oslavy......
Páteční večer v Telči jsme strávili, po setkání s několika známými, ve vyhlášených restauračních zařízeních a zlehka zajamovali "U Marušky". Shlédli jsme i slavnostní ohňostroj při příležitosti zahájení Prázdnin v Telči, který byl opravdu velkolepý.
Sobota proběhla ve znamení očekávání Škopyho a jeho basy, ten však dorazil mnohem později oproti původnímu plánu, takže jsme začali zkoušet jen ve trojici. Trochu zarážející bylo, že při té zkoušce někteří z našich kamarádů spokojeně spali. Nahráli jsme si tedy jemné chrápání jednoho z jedinců (pozn. Klokan: Ahoj Sunny ;-) ).
V pět hodin jsme šli obhlédnout Kocouří scénu, kde náš čekal příští den koncert. Účinkující kapela Směr jih měla evidentní problém s rozlaďováním kytar ve slunečním žáru, ale jinak to byla příjemná hodinka. Navíc ve Zpravodaji o ní bylo napsáno, že funguje na základě hlubokého porozumění, čímž si získala hned naše sympatie:-))
Na večerní koncert na zámku jsme se moc těšila. Funny Fellows, kteří nás naprosto nadchli svou energičností, vtipem a koneckonců i dobrou muzikou, jsme slyšela vůbec poprvé a teď doufám, že ne naposledy. Jiří a Zdenka Tichotovi, kteří nám unikli v Náměšti, zase pohladili a zklidnili rozesmátá srdce komorními písničkami za doprovodu loutny či kytary. Pak svými kousky zaplnili zámecké nádvoří Nezmaři, kteří se v závěru prolínali s Funny Fellows i Tichotovými a při tomhle neočekávaném sessionu srdíčko opravdu plesalo. Pro mě to byl jeden z nejhezčích koncertních večerů letošního roku. Příjemně naladěni jsme se s obavami vydali hledat Škopyho, který se odmítl zúčastnit kulturního zážitku, neboť se potkal s kamarádem, se kterým si velmi dobře rozumějí :-). Po nedlouhém hledání (ano, šli jsme najisto) jsme ho objevili ve veselé náladě a společně se odebrali do muzikantského baru, kam jsme byli pozváni na jam. Nikdo se ale ke hraní neměl, takže se kytar chopili kluci, i když jen zlehka, protože překřikovat hospodu v noci před koncertem opravdu není to pravé. Asi ve dvě ráno jsme se odebrali ke spánku, i když bychom jistě vydrželi do svítání... (však taky nebyl poslední den)
Neděle patřila ještě zkoušce a pak už následoval koncert, na který jsme byli docela nažhaveni. Bohužel, celý náš blok provázelo jedno nedorozumění za druhým. Ještě hůř, než kapele hrající v sobotu se nám rozlaďovaly kytary (taky bylo ještě větší vedro, no já si připadal jak na pekáči) a navíc Láďovi praskla struna. A kdyby jen to, také mu kamsi do publika odletěl kolíček, který drží strunu v kobylce. Naštěstí zahlédl v publiku známé, kteří mu půjčili kytaru (bohužel byla úplně jiného charakteru než ta Láďova). Díky předchozím zkušenostem jsme byli sice na tuto indispozici připraveni, takže jsme zatím zahráli 3 písničky bez Ládi, nicméně výsledek byl notně roztříštěný... a pokoncertní pocity neblahé. Večer jsme si zase trochu zahráli, ale já šla brzy spát (ani tentokrát se v Telči nikde výrazně nehrálo, a tak jsme popovídali ještě chvíli se známými a vyrazili za Elkou).
V pondělí jsme si ještě na Kocouří scéně poslechli Bonsai č. 3 a pak vyrazili za Telč (to už jsme byli opět pouze v JEK trojici - rozumněj Jepťák, Elka, Klokan - jelikož se ostatní odebrali ku Praze ). Měli jsme namířeno na Míchovu skálu, odkud jsme měli v plánu pozorovat úterní východ slunce. Trochu s obavami jsme pozorovali těžké mraky, které se shromažďovaly nad Telčí, ale nějak se nám podařilo ujet jim. Auto jsme ponechali u Kempu Řásná, kde nás taky svedlo občerstvení naproti parkovišti. A tak se stalo, že jsme na cestu vyrazili se setměním:-) O to to bylo samozřejmě zajímavější. Měla jsem pocit, že k Míchově skále vede "žabí stezka", protože jsme nestačili rozličným druhům a velikostem žab randícím ve vlahém večeru uhýbat.
Asi nikoho nepřekvapím sdělením, že jsme v houstnoucí tmě ztratili značku a zašli si minimálně o kilometr. Mimochodem, když jsme tím kritickým místem procházeli druhý den, ujistili jsme se, že by jsme ji s největší pravděpodobností minuli i za světla (Na lesní křižovatce, kde bylo třeba odbočit, totiž byly vykácené stromy. Samozřejmě i ty s modrou značkou. Ještě že jsem tušil zhruba směr od minulé návštěvy a co víc, tušil jsem ho správně.). Nakonec jsme na místo šťastně dorazili a po chvilce rozhlížení se po setmělé krajině jsme se vypravili do lesa pod skálou najít místo k přespání. To byl zážitek, protože jsme neměli světlo a les byl plný nahromaděného chvojí a větví, což také Klokan ucítil doslova na vlastní kůži:-) (Jestli myslíš ten zmalovanej zadek od jednoho nevhodně umístěnýho pařezu, tak máš pravdu. Navíc jsem na kořenech stejného pařezu strávil celou noc, takže jsme se seznámili opravdu důvěrně.) Na dobrou noc jsme upíjeli medoviny a hleděli do tmy, která nás uklimbala...
Ráno jsme opravdu před pátou vstali a pospíchali na skálu. Sice se zrovna na východním obzoru táhly mraky, ale slunce přesto předvedlo hru světla a barev, že rozhodně stálo za to tam být. Samozřejmě jsme mu k tomu zpívali:-) Původně jsme chtěli hned ráno vyrazit zpátky dolů, ale nakonec jsme s Petrem usoudili, že nevíme, co s tak dlouhým dnem počít a než se Láďa vzpamatoval, zase jsme spali:-))
Dopoledne jsme opět zakotvili ze včerejška důvěrně známého občerstvení. Tam jsme dávali dohromady písničky, které se chceme společně naučit, jen tak pro radost a spoustu jich také přehráli. Až nás z toho chtěla jedna kolemjdoucí paní opít:-) Ale my jsme se nedali a když přišla průtrž mračen, vydali jsme se zpět do Telče. (Dotyčná paní nostalgicky vzpomněla na doby, kdy se u kiosku hrálo každou chvíli a těšila se, že se to opět vrací.Zklamali jsme jí opravdu neradi, ale plány na večer a hrozící počasí nám jinou možnost nedávalo. )
Večer mezi námi došlo k prvnímu nedorozumění, protože jsme se jaksi nedokázali domluvit, zda půjdeme na koncert na zámku nebo ne. Nakonec rozhodla má rezignace a po několikavteřinové výměně názorů jsme zasedli do podloubí a zvesela prolínali písně vlastní s nevlastními:-) Když se začali trousit lidé ze zámku, přesunuli jsme se na druhou stranu náměstí, kde už se také hrálo a setrvali tam až do svítání. (Výborně tam vedli jam lidi z žižkovské Muziky a my tentokrát byli v pozici občasného dopravodu či sboru. Už mi tahle role na letních jamech chyběla. Navíc tam i pěkně zpívala Tereza Terčová, se kterou jsme se potkali už na Plumlovském dýchánku.) Bylo to příjemné zakončení našeho pobytu na Prázdninách v Telči.
Když jsme uléhali do aut, která jsme nechali na okraji města, aby jsme si před cestou domů náležitě odpočinuli, ještě jsme netušili, že to hlavní nedorozumění teprve přijde. Před sedmou ranní začali kolem nás v krátkých a pravidelných intervalech projíždět vozy naplněné močůvkou a zvesela hnojit pole u něhož jsme parkovali. A protože bylo dusné ráno, zavřít okna u auta byla stejná sebevražda, jako je nechat otevřená. To byla asi poslední kapka (no těch kapek bylo na to pole vylito víc), která způsobila protržení hráze naší psychické vyrovnanosti :-)
Úplně zmoženi a vyčerpáni po všech stránkách jsme si došli na oběd a popřáli si po krásných 12ti dnech příjemnou kapelní dovolenou...
… ta spočívala ve volném čtvrtku, neboť jsme v pátek vyráželi na Muziku v Hrádku u Rokycan, o které Vám povím příště ;-)
PS: ačkoliv tahle reportáž končí téměř tragicky, v Telči se nám moc líbilo, pořadatelé nám vyšli maximálně vstříc a těšíme se, že si tam snad za rok zase zahrajeme a napravíme si reputaci:-)
Stalo se 26. - 31. 7. 2002 za přítomnosti HN, Sunny, Bundáše, Moniky a dalších lidí
