14. 9. 2005

Pod zvony

Někdy se při svých koncertech dostaneme na místa, která bychom asi jinak s velkou pravděpodobností nenavštívili. Tak tomu bylo i onu slunečnou středu. Dostali jsme pozvání zúčastnit se folkového festivalu probíhajícího v patrech Jindřišské věže nedaleko Václavského náměstí. Každý večer od 12. do 23. září zde hrají zhruba 3 kapely, jejichž vystoupení se vzájemně prolínají. Když mi o tom Klokan řekl, hned jsem si vzpomněla na příjemně strávenou hodinku ve věži Tovačovského zámku, kde jsme doprovázeli čtení poezie.

Využili jsme nabídky ozvučení a tím nám byl určen i čas vystoupení - na šestou hodinu podvečerní.

Všichni - i s dvěma potencionálními posluchači, jsme se sešli u věže po půl šesté. Překvapilo nás, když nám velmi sympatická paní pořadatelka sdělila, že naše vystoupení se odehraje v patře nejvyšším. Právě kvůli domluvenému ozvučení. Výtahem jsme se dopravili do 10. patra a ještě o jedno výš vystoupali po svých. Tam jsme zjistili, kromě toho, jaký je z oken neuvěřitelný rozhled, že je k dispozici jeden mikrofon, a tak jsme se rozhodli hrát čistě akusticky. To je u nás vždycky trochu problém, protože každému z nás byla do vínku dána různá hlasová síla. Na mě skoro nezbylo:-)

Nejdřív to vypadalo, že budeme hrát jen pro Honzu a pro Martu, ale naštěstí do nejvyššího patra Jindřišské věže našli cestu i další. Hned po pravidelném každohodinovém vyzvánění jsme spustili náš recitál. Trochu mě překvapilo, jak nevelký prostor hltal zvuk. Škopyho stojícího kousek ode mě jsem skoro neslyšela a sama jsem měla pocit, že se můj zpěv ztrácí za první řadou. Bylo to trochu, jako když na pódiu nefungují odposlechy:-) Taky mi trochu chyběl mikrofon a chvílemi jsem klukům záviděla nástroje, protože já neměla, za co bych se schovala:-) Přes tyhle "prkotinky" se hrálo příjemně a ta hodinka utekla jako voda, tedy alespoň nám. Asi deset vteřin po přídavku se znovu rozezněly zvony a my spokojeně odběhli na čerstvý vzduch ( pravda: do blízké restaurace ) sdělit si dojmy... S Petrem jsme se ještě vrátili na část vystoupení Kvokálu, které se mi líbilo, z pohledu diváka jsem neměla pocit, že se zvuk ztrácí, naopak. Kvokál působil dostatečně sebevědomě, vyrovnaně a pohodově:-)

Protože čas kvapil a my měli velikou chuť někde si zasejšnovat a udělat tak správnou tečku za tím naším případem, zbaběle jsme utekli z chystaného vystoupení Bezefšeho. Ze sejšnu nakonec sešlo, protože v hospodě běžel fotbal nebo co, tak jsme si aspoň zablbli a poklábosili...

Nutno podotknout, že naše touha po závěrečném sejšnu měla své opodstatnění. Hluboké nedorozumění totiž vyhlašuje v blízké budoucnosti zvolnění provozního tempa. Ale nebyli by jsme to my, aby jsme už teď něco nechystali:-) Nechte se překvapit, sledujte naše stránky, včas zde všechno prozradíme...

Tak ahoj, Léto!

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)