Ve čtvrtek 6.března proběhl v Domě dětí a mládeže v Karlíně z pohledu Hlubokého nedorozumění poměrně nezvyklý koncert. Za prvé byl Pavel tou dobou mimo dosah, takže jsme vystupovali po delší době opět ve třech bez basy a navíc byl celý koncert čistě akustický, tedy bez zvukového aparátu. A k tomu tam s námi měli vystupovat Brontosauři. Ukázalo se však, že Honza Nedvěd znovu nekřísí svou minulost. Šlo o promítání a povídání zástupců známého ekologického sdružení, a tak jsme měli vystupovat jako jediná hudební skupina my.
Do DDM jsme dorazili čtvrt hodiny před začátkem, zvukovku jsme stejně nechystali, tak jsme si to mohli dovolit. Přesto jsme měli cestou jisté časové pochybnosti. Monika totiž během jízdy u Muzea zapochybovala o tom, že vše v klidu stihnem a prohlásila: "To máme co dělat, je čtvrt na osm a čtyři minuty". Láďu to však po zběžné kontrole palubních hodin z klidu nevyvedlo a usadil jí slovy: "Klid, jdou ti špatně hodiny, je teprve 19:19". Když jsme si uvědomili drobné nedorozumění, totiž že došlo k synchronizaci obou časů do jednoho, Elka vše dovršila uklidněním: "Klid, když tak budeme hrát druhý". Chvilku jsme se za břicha popadali, ale nakonec jsme kupodivu dorazili v pohodě.
Koncert začal jen s párminutovým zpoždění za účasti asi 15 diváků. Atmosféra byla komorní a příjemná. Jako skupina však příliš na akustické koncerty stavění nejsme, protože intenzity našich hlasů se značně liší. A tak jsme si nejvíce "užili" práce s dynamikou kytar i zpěvů ve snaze, aby bylo slyšet vše, jak má. Občas těch kytar prý bylo až trochu moc, ale většinou jsme se trefili. Celé vystoupení, které prokládali Brontosauři svými vstupy, tak plynulo v poklidu (Elka: kluci toho mockrát svědkem nebyli, protože se u kytar nemohli tak vrtět jako já, ale promítání, které probíhalo vedle nás při zpívání, občas velmi výstižně doplňovalo právě prezentovanou písničku - inu, já se bavila:-)).
Během našeho posledního půlhodinového bloku jsme však zjistili, že jsme nějak rychlí, a písničky mizí rychleji než vyčleněný čas. I my jsme se tedy po vzoru Brontosaurů pustili do drobných vyprávění příhod z různých akcí. Po pravdě řečeno, tahle parketa není asi až tak naše. Příště si jí asi odpustíme ( to doufám, protože některé historky zpochybňovaly mou identitu8-)).
Celá akce uplynula jinak v pohodě a najednou tu byl konec a my kolem desáté opouštěli prostory Karlínského DDM. Sice je to na nás netradičně brzký konec, ale vzhledem k tomu, že Elku ještě čekala cesta domů a Láďa mířil druhý den ráno na Šumavu, se nám to i hodilo. Skončil tak jeden z největších a nejtišších experimetů dosavadní krátké historie Hlubokého nedorozumění. Nyní se opět chystáme na tradiční koncert v Muzice, a v dalších týdnech nás čeká Kolínský trojboj, který se skládá z jednoho koncertu a předkol obou Port. Ale to už bude jaro a sluníčko nám bude rozbrnkávat mysl směrem k letním festivalům…. :-)
Stalo se 6. 3. 2003 za přítomnosti Klokana, Jepťáka, Elky, Moniky a dalších lidí