Mezi knihami

21. 9. 2004

Už někdy z jara mi přišel e-mail od Lukáše "Vořecha" Pokorného, který se mi v něm představil jako písničkář a pozval nás do svého pořadu připravovaného na září. Než jsem se otočili, přešlo léto a bylo načase upřesnit detaily.

To se nám povedlo náramně, protože jsme byli všichni na správném místě v pravou chvíli. Tedy alespoň účinkující. Mnoho diváků si do Městské knihovny v Nuslích cestu nenašlo. A byla to škoda, protože večer to byl plný pohody a legrace.

Začátek byl avizován na 19:00 hod. Tentokrát odpadly starosti a radosti se zvučením. Celé vystoupení bylo akustické. Poličky s knihami vytvářely příjemné zvukové prostředí samy o sobě. Večer zahájil náš hostitel. Líbil se mi styl, kterým uváděl jednotlivé písničky. První song zazněl hned dvakrát. Příčinou bylo to, že po zahrání skladby vysvětlil obecenstvu její obsah tak jímavě, že si byla vyžádána znovu pro bližší prozkoumání:-) Naše seskupení si po nějaké době střihlo opět akustický blok. Po Tovačovském portálu, kde jsme si příjemně zahráli jako podkreslující kulisa a doplňující prostředek na čtení poezie, nám v této oblasti mírně stouplo sebevědomí. Takže jsme se do celé akce pustili s vervou.

Jak už jsem říkala, vládla pohoda a užili jsme si i spoustu legrace. Páry uší, které se rozmístili na židlích připravených pro početné obecenstvo, naslouchaly soustředěně a ruce tleskaly poctivě. Intenzitou se tedy plně vykompenzoval počet hlav.

A ( asi ) protože jsme byli neustále žádáni o další přídavek, rozhodli se kluci vyzkoušet okoukaný systém zakončení vystoupení. Totiž zahrát tzv. "vyháněcí píseň". No, nevím, jestli úmysl vyšel jak měl, jisté ale je, že po odehrání "Restaurační", která tématicky pochází právě z Nuslí a kterou jsme od nahrání na desku nezkoušeli, jsme už nepřidávali 8-))

Protože čas kvapil a chuť k hraní se zdaleka nevyčerpala, zamířilo se k nejbližší restauraci s úmyslem tu chuť vyčerpat:-)) Nicméně, ta nejbližší pomalu zavírala a pod tlakem nerozhodnosti, jak situaci vyřešit a narůstající vzdálenosti k nejbližší stanici metra, jsem se rozloučila a vydala domů. Ti co zůstali, si to jistě užili do hlubokých popůlnočních hodin:-) (pozn. Klokan: Ano, tak nějak to bylo. Po kratším pochodovém cvičení jsme zakotvili ve Sport baru umístěném strategicky hned vedle mého bydliště. Ještě nikdy jsme tam nesejšnovali, zdálo se nám to tam naladěno na jinou vlnu. Ale k našemu překvapení slovo dalo slovo a od deseti do jedné jsme se pěkně vyřádili 8-) )

Paní z knihovny, která celou akci vlastně umožnila, nám nabídla prostory pro vlastní akce. Tak uvidíme. Pro nějakou intimnější příležitost by to bylo víc než příjemné:-)

Nyní nás čeká relativní odpočinek. A po něm se můžeme v plné síle potkat 20. října na dalším večeru Hlubokého nedorozumění v Trojické...