TOPlist

HN na okamžik v Kocouru

17. 2. 2004

Kocour se probral uprostřed zimy ze spánku. Ne že by šlo o pomatené zvíře, které si myslí že je nedočkavým medvědem. To se jen známý prosecký folkový klub po delší pauze znovu stává centrem FCT muziky na severu Prahy. Největším rozdílem je fakt, že celý klub už nevede Braxa, ale nově Prevít. Ten také v lednu zatelefonoval Elce, zda bychom si také nechtěli střihnout koncert. Slovo dalo slovo, a 17. února došlo na samotnou akci.

Sraz jsme měli v šest večer přímo v Kocouru, a tak nebylo překvapením, že jsem byl v 18:10 prvním příchozím z řad HN ;-). Zato nám na místě už pan zvukař, kterým pro ten večer byl Vašek Spurný, pilně stavěl zvukový aparát a také polovina hostující kapely Na okamžik už zahřívala stoličky. Vlastně jsme si původně pod tímto jménem dojednali jako hosty dvojici muzikantů, kteří dříve už působili ve skupině Negativ. V klubu Kocour si měli odbýt jeden ze svých prvních koncertů. Vývoj nových uskupení však bývá překotný, a tak si Tomáš Coudy Janoušek a Marcela Jahnová pořídili v posledních týdnech ještě další dva spoluhráče. Početní stavy HN a Na okamžiku se tedy vyrovnaly.

Koncert začal krátce po půl osmé. V klubu tou dobou bylo něco přes dvacet diváků, což je v malém Kocouru už příjemný počet. O zahájení se postaral Na okamžik. Divákům naservíroval rozmanitou porci trampfolkové muziky. Trochu sice bylo poznat, že si kapela odbývá premiéru a ještě je na čem zapracovat, ale pozitiva převažovala a základ je zdravý. Je tedy na co se těšit. Výhodou je nástrojový park (kytara, kontrabas, příčná flétna, rytmika), který umožňuje dát písničkám poměrně rozmanité aranže. Nejvýraznější byla zakládající dvojice. Marcela flétnu zvládá výborně a má také potřebný cit pro její použití. Navíc přidává jistý a pohodový zpěv. Coudy je zas hlavním vkladatelem života do písniček Na okamžiku. Zkrátka a dobře, je dobré vědět, že se na naší scéně tahle kapela vyloupla, protože je v jejích možnostech, aby se časem prosadila do širšího povědomí.

Dost filozofování o jsoucnu okamžiku… vlastně Na okamžiku. Po krátké pouze se pustilo do díla HN. Tady naopak komentář zkrátím, protože nedošlo k žádné výjimečné situaci. Škopymu se totiž elektrika v base rozsypala už na poslední zkoušce, navíc v Kocouru není piáno, aby z něj mohla podobně jako v Balbínce padat Jepťákova kytara a Elku avizovaný dopolední chrapot opustil. Za zmínku tedy stojí snad jen můj nový kapodastr, který svou konstrukcí připomíná věšak na kabát a Jepťák se mě neustále ptá, kolik beru za šatnu. Samotné vystoupení nám přineslo trochu rozporuplné zážitky. Nálada totiž byla víc než pohodová, i když chybek mohlo být i míň. Každopádně se diváci tvářili opravdu spokojeně, až jsme si z toho i párkrát zapřidávali. Ono se taky z Kocourova pódia špatně utíká, protože není kam 8-).

Po koncertu jsme si ještě s Okamžikem sedli do hlediště a společně se projamovali až na sklonek dne. Moc příjemná záležitost. Teď se zase pustíme chvíli do cvičení, abychom si v březnu lehce zasoutěžili na Portě a si pak náležitě užili koncert v Trojické, kam jsme si na čtvrtek 18. pozvali Vnitřní světlo. Podle toho, co o téhle kapele vím, to vypadá, že se po koncertě taky hned domů nepůjde ;-).

Klokan
zpět

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)