30.5.2009

Po křtu do Kaleku

Potlach u Stráníků

Ráno se budím brzy. Už jsem byla i čilejší. Promítám si uplynulý večer, pro který jsme tak dlouho dýchali a mám pocit, že mi někdo něco ukradl. Je po... Leč, před námi je druhý křest, který nemáme ještě nijak vymyšlený a uspořádaný, takže to by bylo, aby nevykrystalizovala nějaká panická chvíle.

Zabalím věci a čekám, až mě někdo vyzvedne. Odjezd se posunul, času je dost. Jsem ráda, že se mohu po bytě ploužit a a nikam nespěchat. Sraz na benzínce. Tři auta, 14 lidiček, kteří se po křtění Hlubokáčka vydávají na další veselici. Káva, pivo, čaj, jídlo... jak kdo má chuť.

Je špatné počasí, ale dobrá nálada. Na oběd se stavujeme před Chomutovem v jednom motorestu. Je plno, ale obsluha nám ochotně otevírá salónek. Jásáme, že máme kliku na dobrou hospodu. Po dvou hodinách čekání na jídlo zjišťujeme, že ta klika až tak neklapla. Nezbývá, než aby naše čtveřice opustila dobře bavící se společnost, přeorganizovat posádky a vyrazit o hladu do Kaleku. Áchjo. Hudruju jako špatně naloženej krocan. Kluci jsou v pohodě a vše obracejí v žert. Hudruju jen chvíli. Zvoní mi telefon. To nic, volá Luboš, že vypadla jedna kapela, ať zajedeme až k pódiu a jdem hned na to. Tak tohle už máme natrénované z právě proběhlého křtu.

Nakonec máme čas i odskočit, povyskočit, udělat pár dřepů. Navíc nám při třetí písničce ostatní přivážejí zabalený oběd. Co na tom, že už je pozdní odpoledne? Luboš Stráník se ujímá role křtitele a polévá CD pálenkou z krabicového vína. To jsou věci:-) Je to uvolněné a v pohodě. V Kaleku je moc fajn. Široširé louky, potůčky, kostel, hřbitov, který vyvolává kromě všudypřítomného smutku i zvláštní fantazie. Mlha, déšť, zima. Ale není to vůbec zlý. Když se ( konečně!) v podvečer po obědě vyhrabu z auta, začíná zrovna Epy de Mye a já zas ožívám. Lovím tuny amorů v lavoru i obyčejné fotky. Program plynul optimisticky ku noci a měsíc se na to po setmění potutelně usmíval - pacholek. Za notné podpory hvězd. Nejen těch folkových. Pak zpráva o odchodu Matušky. Trvá mi, než se ta informace usadí, kam má. V hospodě se rozjel sejšn, hrálo se až do... dokud kdo vydržel. Prostě dlouho...

Ráno slunce, guláš, klábosení o všem a o ničem.... hlavně pohoda. Cestou zpátky jsme riskli zastávku v nové hospodě a tentokrát klika zaklapla. Konec dobrý, všechno dobré...

Pokračování křestní šňůry: Jablonský Medvídek bude brzy následovat.

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)