TOPlist

6. 6. - 8. 6. 2008

Medvídek ve znamení regaty


Varování HN: Ten víkend byl plný zaznamenáníhodných událostí, pro čtení reportáže si tedy vyhraďte delší čas a odpusťte nebohému zážitky napěchovanému autorovi jeho slovní průjem…

Jako prakticky každý rok, i letošní začátek června je pro HN spjatý s festivalem Jablonský Medvídek. Je to akce, která se odehrává v pěkném areálu koupaliště v Jablonném nad Orlicí. Kromě samotných koncertů zde v sobotu nejprve probíhají také doprovodné akce jako výtvarné dílny, jízda na koni, dětské soutěže a další. Večerní ohně už zde mají také tradici. To všechno ale můžete najít leckde, tak proč je pro nás Medvídek tak zvláštní? Téměř každý rok nás tu čeká nebo sami nachystáme nějaké překvapení, jsou tu organizátoři, kteří festivalem žijí a navíc nás přijali prakticky za své. A také každým rokem odjíždíme s takovými pytli pod očima, že bychom do nich nacpali sejf státní banky…

Výjezd z Prahy byl tentokrát značně roztříštěný. Láďa si totiž už v předstihu užíval vandr po Moravě, Škopy měl vyjíždět až v sobotu, a tak tradiční páteční večer byl z kapely startovním výstřelem jen pro mě a Elku. Posádku ještě doplnila Jana, kterou čekal o víkendu také jeden velký úkol s HN, ale o tom až později. Ještě jednu tradici máme s Medvídkem spojenou – objížďky. Ty letošní byly opravdu vypečené. Před tou největší mezi Hradcem Králové a Vamberkem nás stačili kamarádi varovat, a tak jsme se vydali cestami nejmenšími po východočeských lesích. Dokonce jsme si našli v mapě i nejednu zkratku, kterou jsme výjimečně pak i trefili. A zrovna na té nejhezčí, kterou jsme chtěli minout Holice, nás čekala objížďka číslo dvě, která nás do nich vrátila. Všechny nástrahy cest i dopravního značení jsme ale úspěšně přestáli a kolem půl jedenácté vjížděli do areálu Jablonského Medvídka. Na pódiu právě končili svůj blok Marieni. Na muzikantském baru jsme se krátce přivítali se všemi známými včetně již přítomného Ládi, který se zároveň nečekaně stal tváří roku 2008 na muzikantských plackách. Odmítli jsme ho mít ale celý víkend na krku, a tak skončil zavěšen u pasu.

Na pódiu se zatím usadila Šany. Podle ohlasu publika i známých rozhodně zaujala a pro mnohé byla přikvapením večera. Já se usadil na delší chvíli mezi diváky až při závěrečném bloku AG Fleku. To je prostě muzika podle mého gusta, dýchla na mě opět atmosféra starých flekovských desek obohacená živým zážitkem a spokojeně jsem si užíval. Ani jsem přitom nevnímal, že se nám doba mezitím překulila do soboty. I tak se ale ještě po koncertech rozhořel oheň a hrálo se, jak už to na Medvídku bývá, do brzce ranních hodin. Zároveň to žilo i na muzikantském baru. Jablonské koupaliště zkrátka ten den nepoznalo pojem noční klid. Zatímco někteří protagonisté nešli spát vůbec, mě chvíli před čtvrtou vehnala do spacáku dílem ospalost a dílem představa poměrně brzkého vstávání.

Nakonec byl můj spánek ještě o něco kratší. Před půl devátou, minutu před zvoněním budíku, totiž vtrhla do pokoje vichřice Lucka de Mye a začala nás burcovat k aktivitě. Zároveň nás upozornila, že argument krátkého spánku nebere, protože sama spala sotva dvě hodiny a Honza vůbec. Další námitky nás už nenapadly, a tak došlo definitivně na vstávání. Přitom jsme zjistili, že Láďa zůstal spát někde venku a jelikož se tak prý stalo zhruba před hodinou, nebyla valná šance, že ho dopoledne uvidíme mezi živými. O to více mě potěšila SMS od Škopyho, že už je s rodinou za Hradcem Králové, což znamenalo, že do deseti by mohl být na místě. A proč takový shon, když bylo do koncertů ještě daleko? Jak už jsem psal, Medvídek je místem nejen plným hudby, ale lecjakého překvapení. Pro letošní rok jsme se s Epy de Myí, Marieny a Bodlem rozhodli uspořádat přímo na koupališti kapelní regatu. Celá akce spočívala ve vytvoření plavidla dle vlastní fantazie, následné spanilé jízdy, závodu, zatěžkávací zkoušce a závěrečné námořní bitvy. My se rozhodli pro pojetí přírodní a lehce pohádkové. Pro tyto účely jsme potřebovali sehnat alespoň dvě víly. Elka se určila za fotografa, takže bylo třeba hledat z externích zdrojů. Jana byla jasnou favoritkou okamžitě. Dále jsem ale musel žhavit mobilní signál směrem ke kamarádkám, které na Medvídka také mířily. A tak k naší radosti k Janě přibyla Dominka a s realizací nám pomáhala ještě Kopretina. Krátce po deváté hodině ranní situace vypadala tokto:

Epy de Mye – na břehu leží nafouknuté duše z náklaďáku, z auta se vyndavají prostěradla, sáňky, boby a hromada provazů. Zanedlouho mizí duše pod prostěradly a na takto vzniklém „sněhu“ jsou pevně ukotveny zmíněné předměty zimních radovánek. Epíci následně vyndavají kulichy, lyžařské brýle, kalhoty a bundy. Teplomět ukazuje asi 25 stupňů celsiových.

Bodlo – v boxech leží tentokrát jen jedna nafouknutá duše – tipuji traktor. Dlouho se nic neděje. Od auta se blíží Bodláci v doprovodu nového dřevěného člena kapely, kterého umísťují do středu duše. Sami nenápadně postávají kolem s tím, že do plavek se svléknou až později neb se stydí.

Marien – v pátek navštívili Bauhaus, a tak není překvapením, že Víťa Troníček přináší dřevotřískové desky, hliníkové spojky a vrtačku. Když k tomu připočtete čtyři duše z auta, umíte si jistě představit co z toho všeho ve finále vzniklo. Plavidlo vypadá nejen kutilsky, ale i výhružně neb sem tam z podlahy vykukují špičky hřebů. V tom ale přijíždí vůz číslo dvě s estetickou složkou paluby, kterou záhy tvoří několik pěkných drnů a uprostřed nich je ukotven středně vzrostlý stromek. Plovoucí ostrov je na světě.

Hluboké nedorozumění – Kopretina spolu s Janou vyrazila na květiny a já s Dominkou zamířil k pumpě nafouknout dvě postele. Nafouknutí nebyl problém, horší bylo dostat byť jen jednu postel zpět do auta. Nepodařilo se. A tak nakonec Jablonným jel rychlostí 5km/hod vůz s Dominikou stojící v otevřených zadních dveřích a držící dvě nafouknuté postele na střeše. Policie naštěstí zrovna kolem nejela, a ta se nám podařilo šťastně dostat obě základní složky plavidla na břeh bazénu. Nyní nastala fáze shánění dalších komponent z místních zdrojů. Dvě dřevěné fošny jsme si zapůjčily z podstavce na reprobedny a provazy z rezervních pódiových lan. Ještě jsme přidali vlastní celtu a uzlovali a motali, až na břehu leželo na pohled křehké, ale v jádru úžasné plavidlo. Elka mezitím sháněla pádla a úspěch se dostavil v podobě košťat a lopaty z našeho příbytku. Když se nakonec objevily i do šátku oděné Jana a Dominika (pardon, vlastně to byly nádherné víly) a všichni jsme se ozdobili květinovými věnci, iluze byla dokonalá.

Samotné soutěže ukázaly, že tvořivost kapel se snoubila v míře převeliké také s plavebními schopnostmi všech jachet, a tak se vítězství v jednotlivých kategoriích rozdělila téměř rovnoměrně. Za absolutního vítěze byla nakonec zvolena Epy de Mye. Obzvláště její vánoční spanilá jízda se zapálenými prskavkami za zpěvu koled patřila určitě k vrcholům celého festivalu. Podobně nezapomenutelným okamžikem bylo, když se Bodláci svlékli do plavek, které byly… dámské. To se nedá popisovat, a tak vám další dění spíše přiblíží naše fotogalerie. Vítězná posádka pak měla tu čest svést přes bazén šéfa festivalu – Donalda. Nemusím určitě zdůrazňovat, že i on byl nakonec svržen do vody…

V zápalu vodních bojů si člověk ani neuvědomil, že prakticky nesnídal. O to rychleji se dostavil pocit hladu po jejich skončení. Nebylo nám ale dáno rychlé pochutiny. V pizzerii na náměstí jsme na jídlo čekali podle míry štěstí 40-60 minut a ještě jsme měli asi příplatek za dietní porce. Cestou zpět jsme se tedy alespoň odměnili zmrzlinou a následovala chvíle odpočinku před večerními koncerty. Nepředloženě jsem na chvíli usnul. Po probuzení jsem zjistil, že se nedostavil očekávaný přísun energie – spíše naopak. Navíc jsem ještě potřeboval rychle vyměnit struny na kytaře a všechny nás čekalo pořádné rozehrání, protože v týdnu jsme zkoušet nestihli a tak bylo, na co vzpomínat. Zkouška byla ve znamení dolaďování mé kytary a hledání energetických rezerv všech zúčastněných. Zda se je nakonec podařilo nalézt, necháme na ctěných divácích. Můj pocit z koncertu byl celkem příjemný, i když občas bylo asi znát, že jsou některé písně ještě hodně nové. Nakonec jsme ještě neplánovaně protahovali na pokyn Donalda program, a tak vzniklo zatím nejdelší letošní vystoupení HN. Škoda jen nižšího počtu diváků, které asi odlákal zahajovací zápas fotbalového Eura. O to lepší odezvu jsme ale měli od publika z asi do poloviny obsazeného hlediště, které přišlo právě na muziku.

Jako divák jsem byl pak spíše nepozorný, ale i tak jsem obdivoval, že na Bodlu ani Epy de Myi nebyl náročný páteční a ranní program znát. Bokomara sice přijela se značným zpožděním, ale odehrála bez nervozity a v pohodě. Závěrečný koncert Vlast Redla byl protkán nejrůznějším vtípky, ale neztratil spád. Navíc se o zpestření postarali i hostující muzikanti (Svíťa a Luboš Javůrek). Jen škoda, že pódium pohaslo až kolem jedné hodiny ranní. Únava mi už pak nedovolila, abych si u ohně zahrál víc jak tři čtyři písně, a tak jsem už kolem druhé mířil do spacáku. Jaká ostuda, takhle brzy mě Medvídek ještě spát neviděl. Kaju se a slibuji, že se příště polepším… Tak zase za rok… to jsem zvědav, co si na nás Medvídek nachystá tentokrát….

Klokan
zpět

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)