29. - 31. 8. 2008

Mohelnický dostavník

Poslední srpnový víkend jsme mířili na festival, kde jsme jako kapela ještě nikdy nehráli. A šlo o festival zvučného jména - Mohelnický dostavník. Posádka se tentokrát naskládala do dvou aut. Jela jsem tím prvním. Asi pětkrát jsme uvízli v koloně a zasílali varování posádce za námi. Šlo o čas, neboť soutěžní přehlídka kapel probíhala v pátek. Vše klaplo, s příjezdem do Mohelnice dokonce přestalo pršet. Ani jsme se nestihli pořádně rozehrát a už nás vyháněli od chatky k pódiu. Nakonec se ukázalo, že poplach byl trochu předimenzovaný. Alespoň jsme stihli očíhnout situaci. Na zvučení bylo extrémně málo času, ale jinak vše proběhlo standardně. Struna nepraskla, text z hlavy nevypadl, jen jsme doufali, že venku je zvuk lepší, než zevnitř. A prý byl... Rozptýlili jsme se tedy do prostoru a užívali radovánek, kterých Dostavník nabízí bezpočet. Že se zběsile sejšnovalo nemusím asi ani říkat...

Druhý den jsme s Klokanem mazali na posezení s porotou. V devět ráno – docela krušná hodina! Těsně po začátku se přihrnul zmatený a rozespalý Škopy, kterého někdo z pořadatelského týmu vybouchal z chatky, že z HN nikdo nedorazil. Chudák Škopy, docela jsme se mu nasmáli:-) Kapel moc nedorazilo, ale i tak to bylo zajímavé povídání. Škoda, že jsme ostatní kapely neslyšeli, abychom mohli porovnat názory porotců s vlastním náhledem na věc. Kolem poledne se odehrávalo vyhlášení cen. Neměli jsme pocit, že by se nás to mohlo nějak týkat, takže nás dost překvapil Škopy, který přišel s informací ( pořadatelé si ho nějak oblíbili:-), že se máme připravit za pódium – bez nástrojů. Brzy byl oříšek rozlousknut. Obdrželi jsme cenu Agentury Casey, což, jak jsem nakonec složitě vypátrala, byla cena za muziku, která podle poroty nejvíce naplňuje ducha Mohelnického dostavníku. Proč zvolili zrovna Hluboké nedorozumění, to už se mi zjistit nepodařilo:-)) Cenu jsme vyfotili, tak si udělejte obrázek sami. Protože na ní byl nápis Orlí chlapec, byla mi svěřena do péče. Mám tedy v rohu pokoje skoro totem:-)

Po obědě nás Škopy opustil a odjel plnit rodičovské povinnosti do Prahy. Opět jsme se rozptýlili každý za svým, abychom se v podvečer sešli ke zkoušce. Čekalo nás totiž ještě hraní u večerního ohně, který mělo pod palcem T.O.Žlutý kvítek včele s Tempem di vlak. Dozvěděli jsme se, že hraní bude půlhodinové s tím, že máme hrát co chceme, dle vlastního uvážení. Tak jsme vážili, shlédli zapálení ohně a mazali na ohňostroj, který byl fakt působivý. Nastoupit u ohně měli Marieni, ale někde se pozdrželi, takže jsme narychlo ladili nástroje. Když už jsme byli připraveni, Marieni dorazili. Protože potřebovali brzy odjet, stáhli jsme se zase do pozadí. Hrálo jim to pěkně, lidi zpívali a stále přicházeli. Po hodině jsme trochu nervózně podupávali za davem. Už bylo dost pozdě a naše trojice měla pocit, že další exhibice už je zbytečná. Zajac náš pocit nesdílel, takže jsme se vrhli zhostit se z našeho pohledu nevděčného úkolu. Nakonec to bylo ale fajn. Po zasloužené medovině jsme se přidali k rozjetému sejšnu. Za chvíli mě ale přestalo bavit koukat na něčí záda místo ohně, tak jsem to brzy vzdala. U ohně se zpívalo do rána a někteří zpívali ještě v poledne, ač na jiném místě.

Mohelnický dostavník patřil ( z mého pohledu ) k těm nejvydařenějším akcím.

Letním festivalům je pro nás v podstatě konec. Ale určitě sledujte stránky, že se nic dít nebude to rozhodně neznamená....

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)