Konečně se přehouplo jaro v kalendáři a než jsme se nadáli, klepal na dveře Duben a s ním i další Muzika. A protože si jaro zaslouží opravdu srdečné uvítání, konal se tentokráte ve Velehradské ulici spíš minifestival než koncert a jam až do pozdních nočních hodin ( ale to není až zas tak neobvyklé, že? ;-) ).
Do Prahy jsem vyrazila opět komplikovanou cestou, kousek vlakem, kousek autobusem, kousek jiným autobusem, ještě kousek metrem a zbytek autem. Prostě kousek po kouskuJ K zápletce došlo tam, kde bych to nejméně čekala, totiž v Metru… Po příjezdu do Prahy jsme se s klukama telefonicky spojili a oni mi sdělili, ať sebou hodím, že za deset minut odjíždíme. V tu chvíli mě od nich dělili čtyři stanice zmiňovaným dopravním prostředkem. Tak jsem se poklusem vnořila do osvětleného tunelu, kde stály podzemní vlaky připravené k odjezdu oběma směry. Zřejmě ozářená umělým osvětlením jsem rychle vběhla do toho nepravého, což jsem si uvědomila ve chvíli, kdy se za mnou nemilosrdně zavřely dveře. Ale měla jsem štěstí, při příjezdu do nechtěné stanice stál již naproti přistavený správný vůz. Tak jsem nic nedbala na pobavené pohledy mých dosavadních spolucestujících a rádoby ledabyle, v souboji se vteřinami, přeběhla podzemní nástupiště na správnou stranu. Což ovšem neuniklo pozornosti osazenstva vozu, který se záhy vydal správným směrem. Nenuceně jsem si tedy pohrávala se zipem své bundy než mě ten "proklatý krtek" vyplivnul na Vyšehradě. Jak jen mi můj velký batoh dovoloval, pospíchala jsem k místu určení. Kluci mě už netrpělivě vyhlíželi, takže nezbývalo než se svěřit s mým drobounkým nedorozuměním. Nemusím snad podotýkat, že se na můj účet bavili až do příjezdu k Muzice...
Vstoupili jsme a ihned nás udivil hojný počet návštěvníků, poněkud neobvyklý na tak brzkou hodinu. Nicméně jsme se pustili do příprav. A sem tam stále překvapeněji pozorovali čím dál více se zaplňující v podstatě malý prostor naší oblíbené hospůdky… Vysvětlení přišlo brzy. Velkou část návštěvníků tvořili příbuzní a známí kapely Bohnické hudební uskupení (B.H.U.), která byla jedním z našich hostů a v Muzice měla premiéru. Ale nenechte se zmást názvem kapely, všichni vypadali celkem sympaticky, příjemně a normálně;-) Dalším hostem byl Magison, který jistě nemusím představovat a další nová kapela Negativ.
Blížila se půl osmá a tak nezbývalo dohodnout, než která ze čtyř účastnících se kapel započne dubnové klání. Protože se Šaolín potřeboval ještě přesunout do klubu Trojická, kde se konal vzpomínkový večer na počest W. Ryvoly, padlo zahájení na Magison. Na jejich koncert jsem se těšila, neboť se mi je nepodařilo ještě pořádně slyšet. A ačkoliv byl basák Luďa handicapován zraněním, tudíž hráli jen za doprovodu kytary, foukací hramoniky a rytmiky, bylo to moc fajn. Navíc se podařilo i ozvučení. Ovšem překvapením bylo, že písničkou, kterou v Muzice zakončovali svůj blok, a to už v tuto chvíli není žádným tajemstvím, se rozlučili se svými posluchači nadobro. Bylo mi z toho trochu smutno, ale díky Magisonu za hezký koncert, kdy na sobě do poslední chvíle nedali nic znát. Po přídavku Magisonu nastoupila již zmiňovaná kapela B.H.U.. Zazněly především folkové písničky, kterým dominoval klavírní doprovod. Na to, že hráli poprvé na veřejnosti, to znělo velmi slibně. Uvidíme jakým směrem se bude Bohnické hudební uskupení dále vyvíjet. Pak už nastoupil Negativ složený převážně z našich kamarádů (-dek). Kapela existuje opravdu kratičkou dobu a jejich vystoupení bylo úplně první přes aparát, což bylo na celku trošku znát, ale i tak si s tím poradili vcelku dobře a sklidili aplaus. Po derniéře a dvou premiérách zakončilo večer Hluboké nedorozumění a tentokráte jsme z prken slézali s dobrým pocitem, neboť se nám celkem vydařila hra i zvuk. Ve dvou písničkách si s námi zahostovala naše ještě nedávná spolubojovnice Jana Štěrbová na flétny, což bylo příjemným osvěžením. Navíc tak kluci dostali možnost vyřádit se po nějaké době na písni KFC ( pracovně Vrána ), která patří k těm "fortelnějším" v našem repertoáru. Písně se chopili opravdu s vervou, až jsem se bála, zda se omítka udrží na zdech té v podstatě nevinné místnosti:-))
Pak už se "uklidilo" a hurá jamovat. Písničky různého stáří a ještě rozličnějšího původu zněly minimálně do půlnoci. Pak jsem začali trošku uvadat a uvažovat nad pozvolným ukončením. Nicméně v tu chvíli dorazila informace, že se k nám blíží parta lidí z již zmiňované Trojické. Po jejich příchodu se vynořila spousta nástrojů a tuším, že poprvé (nebo alespoň po dlouhé době) v Muzice HN zaznělo i banjo. Jam nabral na nové intenzitě. S blíží se druhou hodinou ranní jsme s Evou počali nenápadně na kluky vysílat, že už bychom se rády vydaly na ústup. Kluci na oko dělali, že nechápou naše rozmáchnutá gesta, ale nakonec jsme se krátce po té přeci jen vydali směrem k našemu útočišti. U Petra jsme brzy upadli do bezvědomí, neboť nás čekali ještě náročné tři dny. Ale o tom už je jiné povídání.
A protože květen je, jak známo, měsícem lásky, tak možná není náhodou, že příštím hostem Hlubokého nedorozumění bude Trapas. No řekněte, nepatří i to občas k láskám našim??;-)
----
Stalo se dne 4.4.2002 za účasti HN, Magisonu, B.H.U., Negativu a dalších
Elka
