Na Žižku a na Prázdniny

Další fotografie

Po dvou týdnech "rekreace" se opět se naše sdružení pustilo do koncertních aktivit. Jako první cíl nám posloužil Trocnov, kde 20.-21.7. probíhalo Jihočeské zpívání.

Z Prahy vyrazily oba naše vozy pár minut po šesté tedy s minimálním zpožděním proti plánu (tím byla šestá hodina). Obě posádky tvořilo celkem pět členů. Můžete namítnou, že se dalo vzít jen jedno auto, ale naše cesty byly pro tyto dny tak složité, že to nebylo možné. Cestou jsme totiž nabírali členy "fun clubu" a z Trocnova nás v neděli čekalo další cestování.

Pokusím se ve stručnosti popsat naše srazy, ale pokud nemáte náladu na zmatení mysli, doporučuji tento odstavec přeskočit. Tedy: Z Prahy vyrážela posádka č.1 ve složení Klokan, Jarka, Markéta a posádka č.2, kterou tvořil Jepťák s Bárou. V Táboře jsme měli přibrat Evu s Veronikou. V Trocnově nás měla očekávat Zpěvníčková s dalšími dvěma kamarády. Také tam měl vlakem dorazit Honza s Joroošem a Elkou. Škopy měl dojet na místo až v sobotu před koncertem a po něm opět odjížděl. V neděli se plánoval výjezd Klokana, Jepťáka, Zpěvníčkové, Honzy, Evy a Báry na Náměšť nad Oslavou. Tam se měl opět v pondělí na koncert připojit Škopy. Do Prahy se v úterý vracel Klokan, Zpěvníčková, Eva a Honza. Tak doufám, že je to jasné.

Každopádně i letmý pohled na předchozí věty určitě odhalil řadu nedorozumění, které musely během cestování nastat. A první nás mělo čekat už v Táboře. S Evou a Verčou jsme měli sraz na přehledném a dobře známém místě. Krátce po odjezdu z Prahy však volala Eva, že je to tam na silnici ucpaný a ať je vyzvedneme jinde. Popsala mi do telefonu detailně místo srazu a já jsem naivně na tuto změnu kývl, i když Tábor vůbec neznám. Před Táborem jsem si ještě lebedil, že máme zpoždění jen pár minut a pak ..... jsme kroužili asi hodinu Táborem, než jsme se všichni našli. Posádka číslo dvě byla o změně informována také, a tak si Jepťák prohledl místo Tábora krásy jeho okolí a obzvláště města Chýnova (tam samozřejmě dojet neměl). Poté, co jsme se ho pokusili navigovat znovu a lépe, chytře usoudil, že nejlepší bude, když pojede na místo původního srazu a odtamtud se ani nehne. V devět hodin jsme opustili Tábor.

O necelou hodinu později jsme se rozhodli, že se zastavíme ještě v Třeboni na večeři. Nápad nebyl špatný. Hospodští o nás ale asi věděli, a tak honem nacpali své podniky lidmi, abychom se nikam nevešli. Po půlhodinovém hledání volné hospody jsme se rozhodli jet rovnou do Borovan a dál až do Trocnova. Hledání výpadovky na Borovany nám zabralo další čtvrthodinu a když už jsme si mysleli, že míříme správným směrem, objevila se před námi slepá ulice a v ní hospoda. Večeře byla příjemná a při odchodu jsem se raději ještě zeptal hospodského na cestu. Dozvěděl jsem se, že rozhodně nemáme jezdit přímo na Borovany. Žehnáme tomu hodnému muži za radu, díky které jsme nakonec o půlnoci zavítali k našemu cíli - památníku Jana Žižky u Trocnova.

Celá cestovní anabáze tedy trvala skoro 6 hodin. Kladem bylo alespoň to, že silný déšť, který nás provázel už z Prahy, ustal právě ve chvíli našeho příjezdu do Trocnova.

Na kraji louky hned vedle hospody hořel oheň a kolem se pod stany vyhrávalo. S Janou jsme se ani nepřivítali, protože správně odhadla, že bychom jí nechtěli pustit spát, a proto zalehla ještě před naším příjezdem. Zato jsme se přivítali s Jaroošem a Honzou, a také se seznámili s Elkou, kterou jsem do té doby znal jen z internetového chatu. Vítání nezabralo příliš času, protože už nás svrběli prsty. Rychle jsme tedy vytáhli kytary a přidali se k Tempu di Vlak, které už zde vyhrávalo. Zahráli jsme si hezky. Dokonce se nám podařilo zvednou ze spacáku i Zpěvníčkovou aby k nám došla a následně nám vyčinila, že ji budíme. Kolem třetí hodiny jsme usoudili, že nesmíme opakovat chybu z Rumburku, kde jsme šli spát až nad ránem a vystoupení podle toho vypadalo, a odešli jsme zalehnout do houští.

Druhý den nepršelo (to je ta dobrá zpráva) a byla slušná zima (to je ta špatná). Koncert měl začít v jednu a nás připadlo hned první vystoupení po oficiálním otevření festivalu. Již o půl třetí jsme tedy vyběhli na pódium a spustili na přítomné diváky svoji produkci. Vystoupení jako obvykle komentovat nebudu. Pouze si zcela jasně vzpomínám, že jsme v písni Opuštěný král zpíval jednu sloku minimálně dvakrát. Z dalších vystupujících mě nejvíce zajala skupina Alcatraz se svými podařenými sbory a výborně zpívající Františkovy sestry. Jejich písně by sice zasloužily možná rozmanitější aranže, ale ty hlasy musíte slyšet. Za zmínku také stojí v programu neuvedené duo trio Mim, které existovalo sotva pár hodin. Je hlavní složku tvořil kytarista skupiny Messalina, kterého doprovázela flétnistka a místy baskytarista taktéž z Messaliny (jména bohužel neznám). Jejich muzika se poslouchala opravdu příjemně, obzvláště jsem hodnotil výbornou hru na kytaru. Celý koncert zakončovala ostravská skupina Tempo di Vlak, které přijela do Trocnova bez sólového kytaristy. Na jeho místo však zaskočil kytarista z již uvedeného seskupení Mim. Svými sólovými improvizacemi rozhodně vystoupení Tempa nekazil, ba naopak vložil do písniček i takové postupy, které by je možná ani nenapadly. Pokud má Tempo z koncertu nahrávku, myslím, že má odkud čerpat náměty na sóla.

Koncert končil kolem půlnoci. Pak následovala ještě "dramatická" divadelní vložka buzení Golema. Golem se za pomoci Rabiho opravdu vzbudil, postavil a odešel. Byla to taková pěkná tečka za celým koncertním maratónem.

Večer opět probíhaly v hospodě i u ohně jamy, které jsem si nenechal ujít, a tak jsem zalehl až kolem páté za plného světla. První můj další pohled na hodinky mě informoval, že desátá už odbyla. Hlubokému nedorozumění nastal čas balení a příprav na přejezd do Náměště nad Oslavou. Trocnov jsme opustili kolem poledne a celou akci jsme zakončili v blízkých Borovanech obědem v restauraci na náměstí (určitě neuhodnete jeho jméno ..... ano je to Žižkovo náměstí). Zde již neproběhlo nic zvláštního. Za zmínku stojí pouze pěkné výrazy, které měl v obličeji Jepťák se Zpěvníčkovou když jim po té, co se shodli na tom, že ovoce se s masem jíst skoro nedá, přinesl číšník jídlo s kotletem zalitým jahodovým kompotem.

Další fotografie

Petra vždycky po chvíli přestane bavit psát a já abych to dopsala...

Ale to jídlo bylo fakt takový zvláštní. Dokonce jsem po něm ani neměla chuť na zmrzlinový pohár s ovocem.

Po krátkém odpočinku a koupání na Pískárně (na cestu se nám udělalo krásně) jsme se tedy vydali na cestu. Do Náměšti jsme dorazili bez problémů, jenom Jepťákovi cestou praskla guma (ó je). Výměna proběhla za asistence nás všech. Nepřejte si vidět nechápající obličeje kolemjedoucích řidičů, když kolem Škody 105 uviděli srocení šesti lidí komentujících Jepťákovy výkony při výměně prasklé pneumatiky. Klokan totiž zkušeně zaparkoval svého Olouška za rohem a s celou posádkou se vydal Jepťáka morálně podpořit...

Po drobných peripetiích jsme objevili kemp, kde nás pořadatelé usídlili, a hned jsme se jali jamovat. Bohužel jsme zůstali téměř osamoceni, takže jsme skončili ještě před obvyklou třetí hodinou.

Druhý den ráno bylo jasné, že je všechno opět v pořádku. Pěkné počasí bylo pryč a černá mračna hrozila každou chvíli spustit nám na hlavu bohatou zálivku. Nicméně organizátory blížící se nepohoda neodradila a odvážně natahovali dráty pod širým nebem.

Open scénu zahájil déšť. Následoval TAH, se kterým jsme se setkali na Náměšťské placce a už tehdy mě dost zaujal. Na Folkových prázdninách jsem si musela opravit svůj názor, že se texty občas nerýmují. Myslím, že autorská Porta, kterou kapela v tomto roce získala, je určitě oprávněná. Trošku jim uškodil zvuk, basa ovládaná zručnou basačkou zněla jako rozšlápnutá, hlasy by i přes nespornou kvalitu zpěvu snesly trochu echa a jedna kytara skoro nebyla slyšet. I tak stálo jejich vystoupení za to (umíme si předkapely vybírat, že:o).

Následovala Žofie Kabelková, po ní Žofka s Kabelkou, což je překvapivě Žofie Kabelková s kapelou kytara a basa. Žofka podala jako obvykle výborný výkon; konečně jsme taky měli možnost pořádně posoudit, co zní líp jestli Žofka bez Kabelky nebo Žofka s Kabelkou a rozsoudit můj a Petrův dlouhodobý spor (jako by na folkovém festivalu nebylo jedno, s jakým zavazadlem se zpěvák objeví na pódiu. Já třeba dávám přednost batůžkům). Jenže jsem těsně před nástupem kapely utekla do auta se rozezpívat, takže se můžeme klidně hádat dál.

Déšť v průběhu Open scény pomalu houstnul a před naším vystoupením dosáhl vrcholu. Tou dobou zvukaři probleskovat kolem hlavy podivné jiskřičky, které zcela určitě nebyly svatozáří. Raději jsme zvolili sice méně obvyklou, zato bezpečnější variantu koncertování bez aparatury v blízkém vojenském stanu. Doufejme, že příští rok nás počasí ve štychu nenechá.

Večer jsme se vydali na koncerty folkových hvězd Plíhala s Karlem Diepoldem a Nezmarů, ke kterým asi není třeba cokoli psát. Jen bych se zmínila o Karlu Diepoldovi, o kterém jsem už sice slyšela dřív, ale jeho jsem ještě neslyšela. Myslím, že je škoda, že nehraje víc určitě by si našel četné obecenstvo.

No a pak už následoval jen obligátní jam do brzkých ranních a pak hurá domů, pořádně si po krátké dovolené odpočinout!
----

Stalo se ve dnech 21.-24.7. mezi Prahou, Trocnovem a Náměští nad Oslavou za účasti Evy, Báry, Jany, Veroniky, Markéty, Jarky, Petra, Ládi, Pavla, Honzy, Jarooše, Elky, Hančí a Boba (a spousty dalších).

Klokan a Zpěvníčková