7. - 9.11. 2003

Tři oříšky na Oříšku

V pátek 7. listopadu 2003 se slunce chladně smálo do ulic a já se pomalu začal usmívat i na monitor. Pracovní doba se krátila a HN se chystalo zase jednou na víkendový moravský výpad. Čekal nás brněnský festiválek Folkový Oříšek.

Sice jsme tam měli hrát až v neděli, ale moc dobře víme, že se na Oříšku po večerech příjemně jamuje, a tak byl odjezd větší části kapely stanoven už právě na pátek. Pouze Škopy měl o víkendu ještě rodinné radosti a do Brna plánoval dorazit vlakem až v neděli.

Za dopravní prostředek byl tentokrát zvolen Olouš. Ještě před odjezdem jsem ho prohnal myčkou (neb pražské ranní mlhy změnily v předchozích dnech jeho běloskvoucí lesk na šedý sajrajt) a následně jsem zjistil, že právě dosloužil stěrač. A tak jsem si během páteční rachoty rozmýšlel, jak stihnout po práci dojet ke Škopymu pro kombo a basu (přeci ho nenecháme vláčet to vlakem), koupit stěrač a ještě zdlábnout večeři. Plán byl pěkný leč… pražská doprava se odpoledne rozrostla do kolonních (to jako, že všude byly kolony) rozměrů, a tak jsem byl u Škopyho asi s půlhodinovým zpožděním (padla tak celá časová rezerva). Tam se nakonec stejně ukázalo, že šlo o zbytečnou cestu, protože nikdo nebyl doma. Další štreka pro stěrač byla úspěšná a Olouš dostal novej "hřeben" právě ve chvíli, kdy začlo pršet. I třetí úkol se podařil, navíc i Jepťák dorazil podle plánu. Start z Nuslí tedy nakonec proběhl podle plánu (tedy s obvyklým dvacetiminutovým zpožděním).

Cestou se nestalo nic zvláštního. Ve Zruči jsme přijali do posádky Elku, na pumpě přijali do břicha kafe a do Brna jsme přijeli krátce před devátou hodinou. Cestovní sebedůvěra HN neustále roste, a tak jsme se do Brna vydali bez plánku cesty k cílovému místu - tedy k divadlu Barka. A věřte nebo ne, skutečně jsme to našli jen asi s 200metrovou zajížďkou. Zatleskali jsme si.

V sále právě probíhalo vystoupení poslední skupiny večera - Stráníků. Byla to moc pěkná poslouchaná. Spolupráce s Mirkem Ošancem jim opravdu svědčí. Po skončení koncertu se část účinkujících i diváků odebrala do blízké Pohádkové hospůdky, kde se měl ten večer rozpoutat jam. Tak se i stalo, ale my si nejdříve dali teplou polévku. I žaludek si přeci musí přijít na své. Pak už jsme vyhrávali a vyzpěvovali spolu s dalšími až do zavírací druhé hodiny ranní. S vědomím, že druhý den máme volno, jsme do hajan moc nespěchali, a tak se definitivní upadnutí do spánku posunulo až někam ke čtvrté ( Pozn. Elka: některým dobrovolně, některým zcela proti vůli:-o ) První večer byl příjemně za námi. Byl to takový pěkný první rozlousknutý oříšek.

O půl osmé zazvonil budík. Nebyl nikoho z nás, zkrátka se tu zapomněl… tyran. O půl hodiny později se naším dočasným nocležištěm (předkuchyňkou) začali trousit divadelníci, kteří se chystali na ranní zkoušku. O nějakém velkém vyspání se tady mluvit nedalo. Přesto jsme se chystali na aktivní den. A tak jsme po obědě nabrali šalinou směr brněnská ZOO. Den byl jak malovaný a tedy stvořený pro takový výlet.

Eliška se svěřila se svým zájmem především o zvířata, která jsou něčím velká. Doufala tedy, že uvidí slony (mají dlouhý chobot), žirafy (dlouhý krk) a medvědy (jsou velicí celí). ( Svou velikostí mě upoutal i tygr, který se ale tvářil dost otráveně, což jsem se mu vůbec nedivila ). Nakonec zůstalo jen u těch medvědů, ale i tak bylo na co koukat. Překvapivě Elku nezaujali velcí ptáci, jejichž pavilon opustila ještě před námi ostatními. Já se samozřejmě nezapomněl mrknou na kolegy klokany, ale po pravdě řečeno, čekal jsem něco většího (že bych chytl Eliščin syndrom? ;-> ).

Při večerním koncertu na mě padla totální ospalost. Ale účinkující za to opravdu nemohli. Ten den byli na pořadu především kapely z volného sdružení Folkotoč. Večer začali pražští Jauvajs, kteří i bez houslistky ukázali, že umí. Navíc zahráli řadu pro mě nových věcí, které mě utvrdily v tom, že kapela stále roste. Pokračovali Liee Noire z Chomutova. Ti si sice udělali trošku večer otevřených oken, ale i tak se atmosféra stále držela na velmi příjemném bodu a dvěma přídavkům kapela neunikla. Poslední Folktočáři - plzeňská Strašlivá podívaná - odstartovali největší hudební zážitek večera. Do diváků poslali moc příjemnou a energickou muziku. Navíc perfektně sedl zvuk. Celý večer zakončoval domácí Ořešák a svojí pohodovou muzikou ho dovedl ke zdárnému konci. Přiznám se ale, že vrcholem pro mne byla už předchozí Strašlivá podívaná.

Mým největším přáním bezprostředně po koncertu bylo zalézt do spacáku a pořádně se vyspat. Na druhou stranu jsem věděl, že by mě stejně vzbudili později příchozí z jamové hospůdky a navíc jsem se chtěl mrknou na zatmění měsíce. Volba tedy byla jasná a všichni jsme si to namířili opět na místo činu. V Pohádkové hospůdce tentokrát neměli polévku a samotné přílohy se dávaly s příplatkem. To nebyla dobrá pohádka. Ale přeci si tím nebudeme kazit večer. Účast byla ještě hojnější než v pátek. Někteří náhodní návštěvníci si dokonce mysleli, že jsme nějaká divoká sešlost z JAMU 8-). Jako obvykle jsme si příjemně zahráli, i když jsme přeci jen nebyli tak aktivní jako předešlého dne.

Zatmění měsíce sice nastalo, ale řadu "efektů" s tím spojených skryla mlha, a tak jsme v jeho maximu viděli jen tmu a začazená sklíčka nám byla nanic. Ten den jsme se ničím nezdržovali a upadli do spacáků hned po příchodu. Přeci jen nás čekalo večer už vlastní vystoupení. I druhý (tedy sobotní) rozlousknutý oříšek se povedl.

Ráno nezvonil budík, ale opět se zkoušelo divadlo, a tak ani tentokrát nebylo našemu spánku učiněno zadost. Přeci jen jsme ale byli o poznání čilejší, než v sobotu. Zašli jsme na brzký oběd, abychom měli dost času na pozkoušení. Povedlo se. Odpoledne jsme pak měli vyzvednout Škopyho u tramvaje, aby nebloudil.

O půl čtvrté volal, že je na tramvajové zástavce u nádraží, ale námi avizovaná linka č. 1 tam nejezdí. Ve spolupráci s místními jsme ho ubezpečili, že se plete a ať se rozhlédne víc do široka. Chvíli na to jsme vyrazili k cíli Pavlovy tramvajové štreky. Hravě jsme si spočítali, že když to bude 5 min hledat a 15min pojede, bude na místě nejdřív za 20min. Cestou jsme tedy ještě nakoupili zásoby na večeři.

Když jsme dorazili ke kolejím, právě na zastávce stála tramvaj č. 1, ale Škopy z ní nevylezl. Řekli jsme si, že asi ještě bloudí a začali hledat místo, kde strávíme interval do dalšího spoje. A v tom jsme ho uviděli.Pavel na nás mával od blízkého stánku, kde právě dopíjel pivo. Zkrátka nás překvapil. Jak se ukázalo, hned po našem telefonátu kolem něj totiž jednička projela, a tak ji ještě dobíhal.

Ten večer jsme původně měli zahajovat, ale nakonec se před námi ještě mělo objevit s pár písničkami dívčí duo Všechno je yburan, které hlavní organizátor David Maroš objevil na Bráně. Už v kompletní sestavě jsme si v klidu přehráli pár písniček, já trochu pojedl a tak nějak jsme souhrou hlubokých nedorozumění v podstatě prošvihli zvukovou zkoušku. Když jsme přišli na pódium, už se zvučily zahajovací dívky. A tak jsme pak jen zkusili zapnout a sezvučit kytary. Na hlasy už nebyl čas.

Během úvodu Yburanu jsme se žhavili v zákulisí a než jsme se nadáli, už na nás namířila světla a začalo naše vystoupení. Pokud jste masochisti, můžete litovat, že jste tam nebyli. Horší koncert se nám už hodně dlouho nepovedl. Hned v úvodu jsem špatně nasadil kapodastr. Inu stane se, ale tím to bohužel nekončilo. Přidaly se různé akordové, textové i rytmické výpadky, a tak jsme byli v celku rádi, když jsme po přídavku definitivně zmizeli z pódia. Nevím, zda se na nás podepsal silný spánkový deficit, sluneční vítr nebo zatmění měsíce, každopádně na tohle vystoupení chceme rychle zapomenout.

Z publika jsme sice měli i pozitivní odezvu a prodalo si naše CD, ale víme, že dokážeme (a hlavně chceme dokázat) dát z pódia lidem víc. No třeba se to někdy povede. Třetí oříšek se nám zkrátka do krásy rozlousknout tentokrát nepovedlo.

Čas tlačil na neděli, a tak jsme se rychle sbalili a vyrazili na Prahu. Cesta ubíhala v pohodě až ke Zruči. Ta se zahalila do husté mlhy, jakoby nechtěla Elku pustit domů. Čekal sem jen, kde mi vyskočí před Olouše Rákosníček. Tak se ta mlha dala krájet. Po třičtvrtěhodinové desetikilometrové cestě tam a zpět jsme se ale opět šťastně vyloupli na dálnici a dosvištěli šťastně až do Prahy a do postele.

Dobrou noc

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)