24. května 2003
"Už je to tady, Už je to tady !" mohli jsme si konečně zaskandovat. 24. května totiž naostro nastartovala letní festivalová sezóna Hlubokého nedorozumění. Prvním venkovním festivalem se stal Kolínský Ostrov.
Neobvykle jsme se setkali až v sobotu. Já s Pavlem jsme totiž ještě v pátek absolvovali část firemního zasedání našeho společného zaměstnavatele. Byla to příjemná akce s nepříjemnou servírkou, která i přes nařízení svého šéfa asi už od půlnoci dávala najevo, že by ráda na kutě. Přesto poslední stíny mizely do postelí až po čtvrté ranní. My jsme ovšem byli svědomití a s vědomím časného vstávání a nabitého víkendu jsme zalehli už před druhou. Pavlovi šest hodin spánku ale stejně moc nestačilo, a tak jsem jeho vůz odřídil do Kolína já s pospávajícím spolujezdcem. Elka, která nám vybíhala z rozevřenou náručí v ústrety, z toho vypadala trochu zmateně, ale rychle se zorientovala.
Naše vystoupení mělo začínat už po půl druhé, a tak jsme měli sotva čas na krátkou zkoušku a už jsme se začali chystat. Mezitím podle scénáře (zvaném dramaturgův sen) načala festivalové dění skupina Trampoty. V tu dobu jsem ladil v zákulisí, takže bližší informace o tomto vystoupení nemám. Diváci se scházeli sice jistě, ale pomalu. A tak se jich při našem nástupu na pódium ve stínu blízkých stromů schovávalo něco málo přes třicet. Slabou diváckou účast nám vynahradil velmi povedený zvuk na pódiu (zvučil Marek Voříšek). Co by účinkující se samozřejmě zdržím hodnotících komentářů Každopádně jsme měli z vystoupení při odchodu z pódia poměrně dobrý pocit a i těch pár diváků o sobě dávalo vědět. Ještě jsem pod pódiem poskytl spíkrovi akce na požádání pár "cenných" informací o kapele, a pak už jsem se stal řadovým divákem.
Na pódiu mezitím spustila první BG sestava dne Detto. Přiznám se, že plněji jsem však začal vnímat až následující Vespol. Zpočátku mě tahle kapela příliš neoslovila, ale ke konci vystoupení začaly mít písně výraznější melodie i aranže. Pokud hráli na konci novinky, je to dobrá cesta. Ale tou dobou se už začal hlásit o svá práva žaludek, a tak jsem místo Brzdařů, Jablkoně a Zlomvazu vychutnával smažený hermelín. Možná si řeknete, že minout takovou kapelu jako Jablkoň je trestuhodné a máte pravdu, ale na druhou stranu věřím, že ji na našem festivalovém putování ještě letos občas potkám.
Když jsem opět zasedl do hlediště, které se během odpoledne slušně zaplnilo asi čtyřmi sty diváky, právě nastupovala Modrá kref. Na vystoupení téhle BG-folkové kapely jsem byl opravdu zvědavý, protože nedávno postoupila z konkurzu Zahrady v Hradci Králové, i když jsem získal na její vystoupení dost kontroverzní hodnocení. Nevím, jak vypadalo vystoupení v Hradci, ale v Kolíně zahráli opravdu dobře a vystoupení diváky výrazně zaujalo. Záporem byl fakt, že hráli téměř výhradně převzatou tvorbu, i když velmi dobře vybranou. Také zpěv Radka Nováka byl na můj vkus místy až příliš "sladký". To už je ale věc osobního vkusu. Jako celek to byla jedna z nejvýraznějších kapel kolínského odpoledne.
Další výraznou skupinou byla domácí Návštěva. Její dynamický projev dokáže diváky opravdu strhnout, stejně jako osobitý, ale přirozený způsob uvádění celého vystoupení. K výraznějšímu prosazení kapely schází trochu větší sehranost a jistota. Repertoár je velmi dobrý.
A už tu byla další BG formace Veget. Na tuhle muziku nejsem žádný znalec. Je ale pravdou, že mě právě Veget moc nechytl. Ne že by tam bylo něco špatně, ale chyběl mi tam nějaký výrazný prvek. Ten naopak nepostrádala druhá domácí formace Wyrton. Jejich bluegrass měl švih a vystupování patřičný nadhled. Vřele ji doporučuji k poslechu (a nedělám to proto, aby nás pořadatel napřesrok zas pozval ;-) ). Vysoké nasazení určitě udržela i následující skupina Kvokál, ale v tu dobu jsem opět nebyl v hledišti, takže se zdržím komentářů.
Vracel jsem se během vystoupení kapely Petra Kůse - Fámy. Opět jedno výtečné BGéčko které evidentně vychází z jedné z minulých kapelníkových skupin - Blanketu. Ne, nestává se ze mě bluegrassový fanda, ale v Kolíně měli opravdu výborný výběr.
Ale to už se přiblížil čas předposlední skupiny celého dne a hlavní folkové "hvězdy" - pardubických Poupat. Víťa Troníček se snažil během uvádění přesvědčit diváky, že kapela není beznadějně romantická, jak se o nich nedávno zmínili v televizi. Přiznám se, že mě příliš v tomto ohledu písněmi nepřesvědčili, protože i texty rychlých a melodicky drsnějších písní se hemžily výraznými romantickými obrazy. Každopádně se to pěkně poslouchalo, a vystoupení Poupat bylo opravdu jedním z vrcholů večera.
Tím úplně posledním, zato však určitě nejvyšším vrcholem pak byl více než hodinový koncert Funny Fellows, který končil až po jedné hodině ranní. Kapela hraje své oldtime písně s takovým nasazení a umem, že to musí snad opravdu chytit každého. A když k tomu připočtu velmi vydařené uvádění plné vtipných a občas i pěkně ostrých glos k současnosti Čechů, Slováků a vůbec světa, hluboce před nimi smekám. Sice jejich hudební styl není tím, který bych si pouštěl doma v obýváku, ale na festivalu si je opravdu rád poslechnu.
Noc se začla blížit k ránu, koncerty skončily. V blízkém altánu se ale po chvíli rozezněly ještě kytary i další nástroje, aby se ve společném jamu prozněly až k ránu. Já sám to zabalil "už" před čtvrtou, ale prapor HN držel až do rána Láďa (po pravdě řečeno, ten se prospal od půlnoci do tří ;-) ).
V neděli dopoledne nás chvíli postihly mobilně telefonní orgie, jejichž obětí se stalo několik kamarádů, kteří se snažili pochopit, proč jim volá během půl minuty postupně skoro celé HN i se svým diváckým mluvčím Monikou. Copak ale musí mít všechno důvod? ;-)
S Elkou jsme se rozloučili před třetí hodinou, kdy jsme jí posadili na vlak, a sami jsme šťastně dorazili do Prahy resp. Hostivic Láďovou Škodkou. Letní festivalová sezóna se rozjela a příští stanici má už v pátek 30.5., kdy na festivalu Jablonský medvídek v Jablonném nad Orlicí děláme předkapelu Semtexu. Budiž nám země lehká….. ;-)
----
Toto vše se odehrávalo 24. 5. 2003 především za účasti HN, Moniky a dalších