Ne, necestovali jsme v jeden den na sever Čech a na jih Itálie. Zůstalo jen u těch českých luhů. Ve středu 16. října se totiž Hluboké nedorozumění vypravilo na první podzimní mimopražský koncert do děčínského klubu Palermo.
Sraz se tentokrát nekonal u mě doma, ale před mým pracovištěm v pražských Vysočanech. Cesta na sever je totiž odtud otevřená a nekomplikuje jí průjezd centrem Prahy. Tento tah se ukázal být předvídavým, ale nepředbíhejme. Pro začátek nás postihlo jen drobné zdržení, zaviněné tím, že jsem si těsně před odchodem z práce vytiskl plán cesty… ….vytiskl, ale papír z tiskárny nevzal. Naštěstí se Škopy ujistil, zda víme, kam jedeme, ještě před šlápnutím na plyn, a tak jsem si dal ještě urychlenou zpátečku.
Zpátečka vůbec hrála v naší cestě významnou roli. Na dálnici asi na 15. kilometru jsme totiž spatřili stojící auto s rozsvícenými couvačkami. Láďa to komentoval slovy: "podivný pacient". U kus dál se k nám blížilo pozpátku další auto a my začínali tušili zradu. Když nás minul třetí couvač, bylo jasné, že se dálnice zašpuntovala. To už jsme viděli i konec kolony. Po pár prostátých minutách jsme se přidali do všeobecných couvacích manévrů a takto projeli zpět asi 2 km k poslednímu výjezdu. Nevím, zda jsme si ve finále pomohli nebo ne, každopádně jsme tak měli stále šanci stihnout koncert.
Do Děčína jsme dorazili 20min po plánu, ale stále 40min před začátkem koncertu. Palermo je útulný malý klub s přidruženým barem a my si nostalgicky vzpomněli na naše koncerty v Muzice, kde už to bohužel k hraní není. Přivítali jsme se s hostitelskou kapelou Vomiště a v klidu se připravovali na koncert. Klub se plnil pomalu, a tak se začátek posunul na půl devátou. Přehráli jsme po delší době skoro celý náš repertoár a na některých kouscích to bylo asi trochu znát (tím nechci říct, že bychom je zahráli extrémně dobře ;-) ). Přesto jsme měli z vystoupení poměrně dobrý pocit a i osazenstvo Palerma, které se postupně zaplnilo, reagovalo s povděkem.
Po krátké pouze pokračoval koncert vystoupením Vomiště. Tuhle kapelu se pamatuji už ze strážnických Zahrad, ale viděli jsme jí třeba i letos v Rumburku. Po celou dobu má charakteristický zvuk, podle kterého ji poznám po pár taktech. Jednotlivé písně mají většinou vážnější témata a čerpají často z jiných kulturních předloh. V Palermu předvedli velmi dobrý výkon. Práci zpěvačky s mikrofonem jsme si vychutnávali. Navíc byli doma a na atmosféře to bylo znát.
Zkrátka a dobře jsme si koncert v Palermu náležitě užili a vraceli se do Prahy v dobré náladě. Mezitím se přehoupl den, a tak ráno jsme se ve čtvrt na dvě loučili s Elkou, kterou ještě čekala cesta do Zruče slovy: "tak ahoj zítra". Už v pátek totiž vyrážíme do Desné v Jizerských horách, kde se koná Zpívání protržené přehradě.
Stalo se 16.10. 2002 za přítomnosti HN a řady dalších lidí