TOPlist

15. 3. 2008

Pitkovický folk – nová tradice?


Letos jsme se rozhodli vynechat organizaci vlastních koncertů v Trojické. Měli jsme pocit, že nám loni už nepřinášely to správné uspokojení, které by vyvážilo čas a peníze s nimi spojené. Nešlo ale o rezignaci na vlastní akce, jen o změnu. Chtěli jsme, aby byla pro nás i pro diváky větší šance se setkat s našimi oblíbenými kapelami a to nejen v rámci koncertu, ale i po něm. V tomto směru byla první vlaštovkou loňská akce Pitkovický folk. Všichni jsme na něj vzpomínali jen v dobrém, a tak jsme se letos rozhodli se o něco podobného pokusit hned ve vícerém vydání. Majitelé Pitkovické hospody nám vyšli maximálně vstříc, a tak mohl v sobotu 15. března vypuknout první letošní díl Pitkovického folku.

Určité specifikum Pitkovic je v tom, že autobus od metra přijíždí v sobotu jen v každou celou hodinu. V pět hodin odpoledne – tedy v době plánovaného startu - tak byla v sále jen asi desítka lidí a my byli napnutí, zda nezůstane jen u takto komorní atmosféry. Naštěstí autobus naplnil naše očekávání a více než příjemně i sál. Diváci přišli dokonce ve dvou vlnách. Ti zkušení totiž vystoupili na bližší stanici Hříbková a důvěřivci, kteří dali na mou chybnou informaci v pozvánkách a na plakátech, až na vzdálenější Žampiónové (kdo se má v těch houbách vyznat…). Každopádně se po akademické čtvrthodince startovalo už do pěkně početného publika a v průběhu večera jsme se určitě dopracovali zhruba k padesátce diváků.

Úvod obstaralo duo Passage. Písničky Jardy Kuchaře (exNaspěch) a Davida Watzla (exStráníci, exJen tak, …) dokázaly upoutat pěknou melodikou i sdílnými texty a oběma protagonistům padly dobře do sólového i společného zpěvu. Diváci se bavili dobře, zato my trochu žhavili mobily. Další kapely byly totiž v té době ještě na cestách z různých předkol Port, kde účinkovaly. Na všech frontách jsme ale byli uklidněni, že se vše stíhá.

První podle předpokladu dorazili ze Soběslavského předkola muzikanti ze Spadaného listí. Tuhle táborskou kapelu jsme viděli loni na Táborském Koktejlu, kde ovšem byla v trochu improvizované sestavě. Přesto nás upoutala tak, že jsme jí pro Pitkovice oslovili a udělali jsme dobře. Folková muzika s prvky latiny od tohoto tria pohladila po uších i po duši. Zpěv Pavly Kohelové zní jistě, příjemně, má dynamiku, zkrátka si Pavlu můžete zařadit do kategorie výrazných zpěvaček našeho folku. Petr Novotný si s kytarou rozumí na výbornou, podle potřeby obslouží sóla i doprovody, takže další harmonický nástroj není už třeba. Rytmus drží s přehledem Lumír Slabý a písničkám slouží, právě tak, jak je třeba. Zkrátka si myslím, že Spadané listí má všechny předpoklady pro to, aby se o něm mluvilo stále častěji. Důkazem je i fakt, že se mě na ně pochvalně a se zájmem ptali i další na místě přítomní muzikanti.

Abych byl konkrétní, mohu jako příklad uvést Honzu z Epy de Mye, která během vystoupení Spadaného listí dorazila z Komárova, místa konání Porty pobrdské, kterou jako host zahajovala. O Epy už asi nedokážu napsat příliš nového. Zkrátka to téhle kapele hraje jak blázen a ani Pitkovice nebyly výjimkou, což dokládají tři přídavky vyžádané zaplněným sálem. Po posledním z nich jsem se začal měnit z konferenciéra v kytaristu HN. Nastal totiž náš čas. A hrálo se nám v něm moc dobře. Zvuk Kuby Bleska Moravce jsme si nemohli vynachválit a diváci se zdáli být také spokojeni. Navíc jsme to vše měli nečekaně zpestřeno o tématickou pantomimu z publika, kde se dvě kamarádky při některých písničkách situovali do jejich děje. Došlo i na všechny připravené přídavky, a tak jsme poslední píseň už věnovali očekávanému jamu a doufáme, že se přitom Žalman neobracel v posteli.

Zhruba kolem desáté už bylo pódium uklizeno a pod ním se rozbíhal session v prolnutí zástupců kapel účinkujících, neúčinkujících i diváků. Dohromady hrálo něco kolem padesátky strun (kolísalo to mezi 48-52 podle počtu strun v danou chvíli přetržených) a našla se i nějaká ta flétna či rytmika. I přes standardní zavíračku sálu jsme se nemuseli stěhovat do vedlejší malé vinárny a tak jsme se spokojeně prohráli až k rannímu úsvitu. Ten vyprovázel část lidí na už druhý autobus a my ostatní se přemístili ke mně domů. V šest hodin jsem naposledy zahlédl hodiny před usnutím…

…a kolem jedenácté jsem je viděl prvně po probuzení. Nastala fáze snídací, klábosící a loučící. A závěrečné hodnocení? První letošní Pitkovický folk nám rozhodně vlil síly do pořádání dalších podobných setkání. Nechci být neskromný, ale opravdu jsme byli s celou akcí maximálně spokojení. Kéž by nám to vydrželo i příště. To už se bude psát 17. květen a do Pitkovic za námi přijedou Marien, Šantré a Stráníci.

Klokan
zpět

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)