Už je to tak, Nedorozumění vyrazilo na Placku. Náměšťskou. Pro vás, co ještě tápou, to je 31. ročník soutěže trampských písní Náměšťská placka. Zdá se to téměř neuvěřitelné, ale jednalo se o víkend plný dorozumění.
V pátek jsme -jak se již stává téměř tradicí- zamířili na Klokanovu chatu na Sázavě, především však do Démona. Kluci vyrazili napřed, já jsem sebrala své dvě kamarádky Báru a Daga, které ten večer neměly nic pořádného na práci, a vyjely jsme za nimi. Srazily jsme se celou minutu před plánovaným odjezdem, tedy všechno klaplo. Dokonce řidička Dag vzala pro zbytek výpravy láhev ferňouse citrouse, takže vyhlídky na večer byly víc než lákavé. Optimismus nás přešel ještě před Modřanama, když jsme se ocitly v tak důkladné zácpě, že by ani Šaratice nepomohla. Přesněji řečeno optimismus přešel Daga, my s Bárou, mohutně posilněné ferňousem, jsme byly naprosto v pohodě.
Měla jsem po nedávných zkušenostech, kdy nám s Bárou trvala třicetikilometrová cesta autem téměř dvě hodiny, od Klokana za úkol pravidelně hlásit místa, kterými projíždíme. Když i šestá SMS byla Modřany, pánové mírně znejistěli. Díky zácpě jsme ale měly dost času prohlédnout si mapu, takže jsme už ani moc nebloudily a do Démona stihly dorazit ještě před zavíračkou.
Zbytek večera mám lehce rozmazaný, matně si pamatuju jakési zděšené chataře, které náš příchod probral ze spravedlivého spánku, pak jsme tak střídavě hledali a ztráceli klíče, lezli do chaty oknem, až jsme z toho všeho usnuli.
Druhý den jsme měli v Pardubicích sraz se Škopym, kam jsme přes bujný večer a značně krkolomnou cestu dorazili celkem včas, takže jsme zvládli i poměrně včasný příjezd do Náměšti. Tam se k nám vrhli nějací lidé s výkřikem To vypadá na nějaké Hluboké nedorozumění! Trochu nás to překvapilo, ale zřejmě se stáváme tak slavní, že nás poznávají lidé na ulicích. Až později jsme se dozvěděli, že vtipný a výstižný název naší kapely byl zdrojem mnoha hlubokých nedorozumění při organizaci festivalu, takže jsme se stali nezapomenutelnými ještě předtím, než jsme na festival vůbec dorazili.
Hrálo se v zámecké jízdárně, v sále s kapacitou několika set lidí. Ačkoliv je Náměšť nad Oslavou poměrně malé město (výměra 1874.58 ha, 5318 obyvatel, z toho 3393 v produktivním věku, hustota obyvatelstva 283.69 obyv./km2:o), sál se během večera téměř zaplnil. Zvučení trvalo i u větších kapel jen chvilku, odposlechy byly snesitelné a ven lezl celkem rozumný a vyvážený zvuk.
Kvalita účinkujících byla myslím významně vyšší než na lecjakém předkole Trampské Porty. Všechny kapely, které se soutěže zúčastnily, měly něco, čím (aspoň mě) dokázaly zaujmout.
Nejlepší přišlo na začátek. Jak jste správně pochopili, zahajovalo Hluboké nedorozumění. Následoval TAH, což bohužel neznamená pařbu, ale Tichou Akustickou Hudbu. Vtipné texty, které se ovšem zhusta nerýmovaly, a především křehká dáma, která hrála naprosto brilantně na kontrabas. Pak už si pořadím nejsem moc jistá a taky si nevzpomínám na všechny kapely.
MONTE BÚ - jak vysvětlil mluvič, neobvyklý název má původ má v Kraví hoře v Brně, kde kapela vznikla. Víc si z nich nepamatuju, což je jasný důkaz, že když ničím jiným, aspoň názvem musí kapela zaujmout:o).
TEMPO DI VLAK - k téhle kapele asi není třeba mnoho psát - osobitá hudba, kvalitní, dokonale vyvážené a dynamické vokály - celkem po právu získali ocenění za zpěv. I když podle mého názoru by jim náležela i cena nejvyšší - Náměšťská placka.
ZTRACENÁ SEZÓNA - tahle místní kapela byla podle obecných měřítek možná z těch slabších, ale mě se líbila. Věkový průměr kolem 18, část kapely se chystala na maturitu, takže měla jiné problémy než chodit na zkoušky, ale plusů měla jejich hudba i tak hodně - inteligentní texty, výborná sólová kytara (mimochodem, vedle basačky z TAHu to byl můj druhý favorit na cenu za hru na nástroje) i příjemný a čistý hlas sólového zpěváka. Dvě zpěvačky tam zřejmě byly jen pro zkrášlení, písničky slyšely asi podruhé v životě, a tak jim zpěv moc nešel, ale očividně se skvěle bavily. K trochu příliš vážnému zpěvákovi to bylo zajímavé zpestření.
PAVEL POKORNÝ&SPOL.- s touto kapelou se na scéně znovu objevil sólový kytarista ze Ztracené sezóny, tentokrát s houslemi. Z jeho výkonů přecházel zrak i sluch. Nevím, kde v tu dobu byla porota - určitě ne v sále, protože jinak nechápu, jak je možné, že nevyhrál.
CHRPA - zasloužilá kapela, která hraje už 30let. Vyhranost je znát, jejich vlastní písně mě nijak neuchvátily, trampskou klasiku zahráli obstojně a s nadšením. Jako asi většinu lidí mě zaujal především jejich nástroj zvaný valdžo - valcha vsazená do těla bendža. Ani jisté funkční rozdíly mezi valdžem a běžným bendžem nebránily valdžistovi se soustředěným výrazem ve tváři mačkat akordy na neexistujících strunách. Chrpa nakonec vyhrála Náměšťskou placku. Přesto, že to rozhodně není špatná kapela, ani v tomto hodnocení jsem se s porotou neshodla.
ROSA COELI - dva bráchové s kytarama, co hráli úplně jinou muziku, než bych od nich čekala. Dynamická hudba s výpravnými texty (však také Martin Sam Lukášek za ně dostal cenu), kterým bohužel nebylo moc rozumět a měly na můj vkus malý spád.
Taky hrály TREPKA, MARANTA, LOUISIANA, VLTAVÍN, ze kterých si moc nepamatuju (možná jsem je ani neviděla).
No a pak už se jenom pařilo a zpívalo. Do brzkých ranních hodin jsme jamovali s Tempem a dalšími lidmi. Ve tři ráno, kdy se pozvolna končilo, již někteří aktéři urputně a bezúspěšně hledali hlasivky. No a pak se spalo a v naprosto nekřesťanskou hodinu nás Škopy vytáhl ze spacáků (některé jen obrazně, u Jepťáka musel použít hrubé násilí) a jelo se domů.
Odehrálo se 18.-20.5. za přítomnosti Klokana, Jepťáka, Jany, Škopyho, Báry, Daga a asi stovky jiných lidí.