Seskupení Hluboké nedorozumění má za sebou druhé soustředění spojené s hraním na Sázavském pádle. Bylo mnohem živější a počasím chladnější. Jedno je jasné - příště musíme uvalit moratorium na hospodu.
Plán celé akce byl následující:
O historku z nesetkání však nepřijdete. Kolem půl osmé jsme v pátek vyrazili s Láďou a Martou na chatu. Jana prý vyrazí se svou kamarádkou Bárou kolem osmé. Sraz byl u Démona. Zapomněl jsem se zmínit, že páteční hraní nemá se soustředěním nic společného, a tak jsme na něj zvali i další známé. V očekávání u Démona byli podle Ládi ještě dva kamarádi./
Když jsme přijeli, oba už obsadili Démona a ujali se prvních jedenáctek od Lobkowitze. Přidali jsme se k nim a čas nám vesele plynul a… Jana nikde. Přišla bouře, my se uklidili ze zahrádky do hospody a … Jana nikde. Zkoušeli jsme telefon a … Jana nikde. Po desáté hodině Jana konečně volala, že mají technické potíže a vůbec nevyjela z Prahy. Vyděsil jsem se, protože by to znamenalo, že poslední spolehlivý člen Hlubokého nedorozumění vzal za své. Jana byla vždy všude včas nebo zpoždění avizovala dopředu. Než jsem však propadl panice, Jana i s Bárou vcházely se smíchem do hospody. Vyjely sice až v devět, ale navíc našly mnoho zajímavých míst, které vůbec nejsou na cestě k chatě, a tak si zajeli asi 20km.
Večer plynul příjemně, hrálo se, zpívalo, pilo a jednou se další osazenstvo hospody pustilo i do tance na stole (prý se jednalo a jakéhosi policejního velitele). Ačkoliv byla zavíračka ve 22:00, škrtli kvůli nám dvojku a zavíralo se až ve 2:00.
…pokračuje Zpěvníčková…Ráno nebylo moudřejší večera. Naopak. Ráno jsme si říkali, že jsme měli být večer moudřejší. Nu což. Nebyli jsme moudřejší ani následujícího večera, ani večera následujícího po následujícím večeru, o pondělí nemluvě.
Těsně před zavíračkou (11,00) jsme v krámě nakoupili jsme něco propriet (zvláštní - po flámu člověk koupí k jídlu sotva suchej rohlík, zato jsme k chatě odnášeli asi deset litrů různých -bohužel nedopatřením pouze nealkoholických- tekutin. Jenom kuřáci na svoje potřeby nezapomínají za žádných okolností) a odešli se restaurovat na odpolední raftování. Pořádně jsme se zrestaurovali až v hospodě u Charvátů, kde jsme si dali oběd.
Včasný příjezd na místo srazu se nepodařil. Dorazili jsme v 15:07. Takové situace ve mě vzbuzují hysterii, ale realita mě z ní zpravidla rychle vyléčí. Na vodu jsme se totiž dostali, až když se důkladně rozpršelo. Bylo půl sedmé.
Teplota kolem 10°C nepovzbudila, slabší povahy dokonce napadla myšlenka, že bychom mohli vzdát. Takový nesmysl. Měli jsme sebou přece 1,5 dl ferňouse na 5 osob a jednoho abstinenta, Jára vybalil ještě dvě plechovky piva, láhev archivního červeného a půl kila hroznového - co nám chybělo? Po přibližně 10 minutách úplně všechno. Nejvíc ze všeho chuť raftovat. Tu jsme si nakonec dodávali hlasitým křikem a zpěvem necudných písní. Co si o nás museli myslet posádky okolo jedoucích závodících pramic hanba pomyslet. Po zdolání sedmi "posledních zákrutách doleva" se konečně objevil most v Pikovicích. Po průjezdu pod ním se vytrvalý hustý déšť změnil v jemné mžení. Že by náhoda?
Už jsme přiráželi ke břehu, když na nás nějaký vykutálený rybář zavolal, ať koukáme přistát o kus níž, jinak mu zamotáme háčky. Představa, že v raftu strávím ještě nejméně minutu a půl, mě vyděsila natolik, že jsem se radši vrhla do vody a ke břehu doplavala. Moje zkratovité jednání obzvláště ocenily rumové perníčky, které jsem celou cestu pečlivě ochraňovala před deštěm v kapse u bundy.
Na břehu jsme se rychle převlékli, slibovaný čaj a oheň nikde, tak hurá se zahřát do hospody. Hraní u ohně začalo místo v 7 v 9. Vzhledem k obvyklému fungování Hlubokého nedorozumění by se dalo říct, že šlo všechno přesně podle plánu. Kolem desáté se znovu rozpršelo. Hrát v dešti se nám moc nelíbilo, ostatně nebylo komu, tak jsme se sebrali a odjeli k Petrovi na chatu. Teda tak jednoduché to nebylo, protože nás bylo původně 6 a ještě dorazila Stráša se Šaolínem. Oloušek zase jednou ukázal, že něco vydrží. I když jsem jeli nadvakrát.
Na chatě pro mě večer skončil po dvou písničkách, obávám se, že zbytek nevydržel o mnoho dýl.
Ranní kuropění jsme (překvapivě) opět nestihli. Vyprovodili jsme s Petrem Báru, která se vracela do Prahy a auto měla od pátku zaparkované u Démona. A proč se vlastně nestavit na oběd, když už tam jsme?
Kolem jedné jsme začali zkoušet. Nebylo to tak jednoduché, jak by si člověk hraní a zpívání na malém srubu bez elektřiny představoval. Šťávu jsme si půjčili u sousedů a po vystěhování veškerého nábytku s výjimkou přišroubovaných postelí a kamen (nebylo nejtepleji) jsme vybalili:
a) stojan na mikrofon
b) dva mikrofony
c) kazeťák
d) reprobedny
e) dva stojany na kytary
f) kombo
g) krabičku
h) a spoustu naprosto nesmyslnejch drátů
Místnost se opět úhledně zaplnila. Přehráli jsme celý repertoár Hlubokého nedorozumění (asi 15 písniček) a blížil se večer. Co dělat? Že by pro změnu hospoda? Hlavně nepropadnout stereotypu - tentokrát jsme zamířili k Charvátům.
Zapomněla jsem zmínit, že Sázava do rána přibrala tak půl metru a přes den rostla a rostla, takže cestička vedoucí k hospodě, běžně vzdálená pár metrů od koryta, místy připomínala jezero. Ale co by člověk neudělal pro trochu kultury?
Jako odměna za přestálé útrapy nás čekal bohatý jídelníček sestávající z guláše s knedlíkem a ptáčka s knedlíkem. Knedlíky nejím, zvolila jsem matesa. Vzhledem k následkům, které měl guláš na Jepťáka, si můžu jen blahopřát. Když už byli všichni po jídle, dovolila jsem si hospodskému jemně připomenout, že mám taky hlad. Ten mě rázně odbyl, že už poslal rybáře. Ale zvládli to rychle, za dvě minuty byl mates na stole, a pěkně uleželý.
Ten večer jsem se role věčného kverulanta už nevypadla. Po příchodu ze záchodu mi na stole přistála našedlá břečka ve skleničce. Vyděsila jsem se, co to má být - kluci prý mi objednali kapučíno. Opatrně jsem ochutnala. Přesně to jsem čekala. Voda už to není, ale co by to tak mohlo být? Prý to vylepší mlíčko, navrhl hospodský. Dá mi ho zadarmo a ještě nám sleví kapučíno každému o 3 koruny. Po přidání mlíčka se barva nápoje změnila z poloprůsvitné našedlé na neprůhlednou bílou. No co se dá dělat, když se to hodně osladí, třeba to půjde vypít. Zde bych ráda zmínila, že jsem v dětství prošla velmi přísnou výchovou a zvykla jsem si bez řečí konzumovat všechno, co mi přistane na stole. Někdy to ale nedělám moc ráda.
Za zlatý hřeb po vypití kávy považuju dopití té trošky mlíčka, co zbylo v krabičce. V některých případech to ale nedoporučuji, zvláště když je mlíčko již hodně dlouho zkažené.
Doufala jsem, že po dobrodění se do chaty půjdeme na kutě. Petr je ale blázen, tak jsme ještě povinně vyslechli, co jsme ten den nahráli. Hororové sny té noci považuji jen za nutný následek toho, co předcházelo.
Škopy s Vendulou dorazili, když už jsme vstali a chvíli zkoušeli, to znamená kolem poledne. Znovu jsme přehráli celé Nedorozumění, s basou to mělo hned jinou šťávu. Ovšem šestá hodina zkoušení druhý den po sobě ve mně vzbuzuje lehce hysterické reakce s basou i bez basy, v chatě i v hospodě, s nedorozuměním, s nezmarama, s kýmkoliv. Od Démona jsem se vrátila v půl desátý a vůbec mi nevadilo hned zalézt do pelechu a usnout. Podle toho, jak večer začal, se dalo čekat, že neskončí nijak brzo a už vůbec ne klidně.
Kolem čtvrté mě probudilo nějaké šramocení. Že by myš? Ne, to se nedorozumění vrátilo z hospody. U Démona měli zavíračku v deset. Nebývalo tam zvykem takhle to prodlužovat, ale stačilo nadhodit u šéfa, že má pěkný podnik a po deváté je lepší se nedívat na hodiny - a hned to jde.
Nikoho nepřekvapilo, že se Petrova představa o brzkém ranním vstávání zůstala opět v oblasti nesplněných snů. Sázava, zřejmě unavená naším věčným komentováním jejího stavu, začala pomalu klesat, množství vodáků se snižovalo, nálada taky nic moc, chuť pracovat ještě menší. Stručně jsme si vysvětlili, kde nemáme jasno, velmi rychle přejeli repertoár a skončili. Klokan s Jepťákem ještě zůstali uklidit spoušť, která pro nás zbyla, já jsem se Škopíkama zamířila ku Praze. V tu chvíli začalo svítit sluníčko. Že by náhoda?
Zbytek dne pro většinu z nás uběhl bez následků, jenom Jepťák si musí za každou cenu ublížit. Jsem zvědavá, jak bude s vyvrknutým kotníkem šlapat krabičku.
Důležitá poznámka na závěr:
slovo nedorozumění je zde používáno ve dvojím smyslu:
1) k označení kapely Hluboké nedorozumění a spřízněných duší (kamarádek, kamarádů, sourozenců a dalších lidí, kteří se z nepochopitelných důvodů s Hlubokým nedorozuměním setkávají)
2) jako nepochopení, neporozumění, prostě chaos. Dochází k němu obzvláště, když dvě komunikující osoby používají různý jazyk
NEZAMĚŇOVAT!
Stalo se 4.5.-8.5.2001 za přítomnosti Klokana, Jepťáka, Zpěvníčkové, Škopyho, Vendy, Stráši, Carmena, Báry, Marty, Járy a Šaolína